Proč má benzínová pumpa zabrat půl bloku? Justýna Kaislerová navrhuje čerpací stanici MOL na Smíchově využít pro bydlení a dílny
Do soutěže DIPLOM.KY se letos se svými diplomovými projekty přihlásilo 108 studentů vysokých škol. Zvítězila Justýna Kaislerová. V porotě byla také šéfredaktorka EARCH.cz Karolína Vránková, která se po vyhlášení zeptala, proč stavět nad "benzínkou" sociální bydlení i jaké je studovat na Akademii výtvarných umění.
Karolína Vránková , 5. 12. 2024
Získala jste cenu za nejlepší diplomovou práci a také tříměsíční stáž v ateliéru Daniela Liebeskinda od nadace Kaplický Foundation. Jaký to je pocit? Jako by přišel Ježíšek?
Je to hodně velký Ježíšek. Pořád netuším, jak se to stalo, nic takového by mě nenapadlo. Ale vím, že jsem na tom projektu pracovala dlouho a pečlivě a věřím oběma porotám, že vědí, co dělají.
Vaše diplomová práce zpracovává místo, které hodně lidí zná - je to pozemek s čerpací stanicí MOL a restaurací McDonald's tam, kde se po Strakonické vjíždí na Smíchov. Vy jste na to místo navrhla dům. Jak vás to napadlo?
Bylo to zadání, které měl celý náš ročník. Inspirovali jsme se v zahraničí, kde jsme si všimli, že ve spoustě evropských měst je úplně běžné, že čerpací stanice jsou součástí parteru nějakého existujícího domu. Zároveň je v Praze čerpacích stanic ohromné množství. Na základě toho jsme vytipovali pražské parcely, z nichž by se dalo vytěžit mnohem víc, ale momentálně je tam prostě jenom "benzínka", která zabírá třeba polovinu běžného bloku.
Kolik takových čerpacích stanic jste v Praze našli?
V ročníku nás bylo šest a každý z nás si našel jednu parcelu.
Proč jste si vybrala tu smíchovskou s McDonaldem?
To se mi právě líbilo, že je tam ten McDonald a je vlastně velmi oblíbený - taky jsem tam párkrát byla. V akademickém světě se často tváříme, že ošklivé věci ve městě vůbec nejsou. Ale já jsem chtěla vzít tu realitu se vším, využít ji a zhodnotit.
S porotou jsme hodně přemýšleli, jak by se takový nový dům využíval.
Jsou to vlastně dvě budovy. Jedna je sociální bydlení, druhá by sloužila jako dílny. Tím jsem reagovala na další aktuální téma "productive city“ – jak do města vrátit výrobu a řemeslo, které byly vytlačeny na okraj. Dnes pokud chce být řemeslník nebo třeba designér v nějakém prostoru uvnitř města, většinou se musí spokojit s dost nevyhovujícími podmínkami. Tady jsem pro ně chtěla vytvořit vhodný a vyhovující prostor. Mohli by sdílet nějaké společné vybavení a dílny jako lakovnu či sprejovnu plus si tu pronajmout svoji menší dílnu.
Jací řemeslníci by to byli?
Představovala jsem si, že by to byli spíš malí výrobci, designéři nebo i umělci, kteří nepotřebují úplně velký prostor, ale nějaké zázemí je k jejich práci nutné.
Já jsem si představovala spíš nějaké obyčejnější řemeslníky, například sklenáře či zámečníka…
To by šlo také - jde o to, že to musí být výroba malého měřítka. Hlavně jsem tu nechtěla udělat další administrativní budovu.
Pak tam je bydlení a s porotou jsme opět debatovali o tom, jak by se tam žilo. Přece jen, Strakonická je jedna z nejrušnějších silnic v Praze, blízko jsou tramvaje, vlaky...
Právě proto jsem se rozhodla orientovat bytový dům kolmo na rušné ulice Strakonickou a Nádražní. A samozřejmě bylo by to sociální bydlení s malými startovními byty nebo komunitními byty. Nic luxusního, obyčejné bydlení třeba pro studenty.
KONSEPTI
Čerpací stanice zůstává na místě? Bylo složité ji zapojit do nové budovy?
Čerpací stanici jsem zmenšila a redukovala počet stojanů - z devíti přibližně na polovinu. Byla by umístěná pod vykonzolovanou částí dílen. Největší problém byl, že každá benzínová stanice má jednu velkou nádrž s palivem a je potřeba dodržet poměrně velké odstupové vzdálenosti od té nádrže. Ale povedlo se to, teoreticky by to mělo fungovat. Konzultovali jsme to s požárníkem i dalšími profesemi.
Soutěže se účastnili soutěžící z devíti škol architektury, krajinné architektury a příbuzných oborů. Jaká je mezi nimi Akademie výtvarných umění?
Studovala jsem bakaláře na fakultě architektury ČVUT, a to je obrovská škola. AVU mi přišlo lepší v tom, že je to malý kolektiv a je tam uvolněná přátelská atmosféra. Co se týče náplně studia, většina času se investuje do tvorby projektu, zatímco na FA jsou lidi zatížení jinými předměty, které mnohdy nejsou pro samotnou architektonickou práci zase tak důležité a člověk by se je pravděpodobně praxí naučil. Výhoda FA ČVUT je, že je tam hodně ateliérů a dají se vystřídat různí učitelé a různé přístupy.
Na AVU všechny vede architekt Miroslav Šik? Jaký je?
Je to osobnost. Je inspirativní, zkušený a kvalitní pedagog, i lidsky je fajn člověk.
Pokud vím, je také náročný a kritický.
To asi k výběrové škole patří. V architektuře se každý osobně ztotožňuje se svým projektem a je těžké vyjádřit kritiku tak, aby se dotýkala projektu a ne autora osobně. Ale pan Šik tohle umí, a je vždycky zcela věcný.
Diplom a magisterské zkoušky jste složila už v červnu, co jste dělala pak?
Pak jsem si dala prázdniny, potřebovala jsem si vyčistit hlavu. Až v říjnu jsem nastoupila zpátky do studia COSMO, kde jsem pracovala při studiu.
V poslední době se hodně mluví o tom, jací jsou mladí architekti. Jací jste?
Myslím, že hodně otevření všemu novému. Máme tendenci se koukat, jak se architektura dělá v zahraničí a taky se nesvazovat standardními nebo konvenčními věcmi. Jsme ochotní riskovat.
Taky se říká, že si mladí hlídají svůj životní prostor a nechtějí pořád jenom pracovat. Někdo dokonce říká, že pracují málo. Jak to je?
To se mi těžko hodnotí. Myslím, že pokud někoho práce baví a naplňuje, tak je ochotný jí obětovat hodně času. A v tom případě je to za mě v pořádku. Ale tlak na výkon by měl jít zevnitř a neměl by vznikat od zaměstnavatele nebo společnosti.
Více k tématu
Kdy pojedete do New Yorku do studia Daniela Liebeskinda na stáž?
Upřímně, já jsem si vlastně ani ty přesné podmínky nezjišťovala, protože jsem s tím vážně vůbec nepočítala. Takže zatím vůbec nevím.
Teď budete slavit?
Asi jo, kamarádi už čekají někde na pivu. Tak musím zjistit, kde jsou.
