Premiéra filmu Trochu poučnej barák přilákala stovky diváků. Jaká témata nejvíce rezonovala?
Jak obstála budova Fakulty architektury ČVUT v průběhu času? Premiéru filmu Trochu poučnej barák, který vznikl při příležitosti 10. výročí otevření této výrazné stavby, doprovodila diskuse s tvůrci snímku, architekty a zástupci fakulty.
Adéla Vaculíková , 26. 1. 2022
Přímo na půdě Fakulty architektury ČVUT v Praze proběhla v pondělí 17. 1. premiéra filmu Trochu poučnej barák, za kterým stojí online magazín EARCH.cz společně s Fakultou architektury ČVUT a který vyrobila společnost Coatmen. Šestadvacetiminutový snímek není pouhým medailonem budovy samotné nebo jeho autorky, první dámy české architektury Aleny Šrámkové. Přidanou hodnotu do něj vnáší zejména kritické rozhovory s architekty, pedagogy a studenty, které zhodnotily, jak tato racionalistická stavba obstála v praxi.
Promítání, které se uskutečnilo v Kotěrově přednáškové místnosti, uvedl Jan Jakub Tesař, proděkan pro vnější vztahy, aby na začátek poděkoval těm, kteří po dlouhá léta o realizaci nové budovy usilovali. Tu nakonec otevřel v roce 2011 tehdejší děkan Zdeněk Zavřel, proto ani on nemohl chybět ve filmu ani následné diskuzi.
Více k tématu
Film v režii Jiřího Kouta, autora pořadu Architektura v betonu, klade řadu důležitých otázek ústy vystupujících postav, kterými jsou současný děkan Ladislav Lábus, architekti Tomáš Hradečný, Vojtěch Sosna, Miroslav Šik, studentka Anežka Emma Wald a IT technik budovy Jiří Fuska. Jaká tedy budova škola architektury podle nich vlastně je? Nebo by být měla?
Sama Alena Šrámková ve filmu promluvila skrze archivní záběry, ve kterých budovu fakulty architektury popsala jako jednoduchou a především pravdivou. Přesně toho si na stavbě cení i Vojtěch Sosna z Ateliéru bod architekti. „Je to vlastně učební pomůcka,“ popsal stavbu stručně a vyzdvihl její jasné vnitřní uspořádání, které se viditelně propisuje i navenek. „Já si myslím, že je dobře, že je to trošku poučný, že je to prostě škola a chce to být škola,“ vysvětlila sama Alena Šrámková.
Ve filmu padly i otázky na dvojkolovou otevřenou anonymní urbanisticko-architektonickou soutěž z roku 2004, která výstavbě budovy předcházela. Na toto téma promluvil právě Tomáš Hradečný, pedagog Fakulty architektury ČVUT a jeden z trojice vedoucích (dnes již neexistujícího) ateliéru HŠH, který se do soutěže také zapojil. „Soutěž dopadla zajímavě, do druhého kola postoupilo osm návrhů a první cena nebyla udělena, Alena Šrámková dostala druhou cenu a my jsme dostali třetí cenu,“ vysvětloval.
Tvůrci filmu oslovili také architekta Miroslava Šika, který díky svému dlouhému působení ve Švýcarsku divákům osvětluje mezinárodní kontext přístupu k navrhování budov fakult architektury. Právě Šik se vůči budově Aleny Šrámkové kriticky vymezuje s tím, že vzhledem k „sochařsky pojaté architektuře“ nenabízí moc prostoru pro studentský život. Zároveň ve filmu vysvětluje, proč ho vítězství neomodernistické stavby tehdy příliš nepotěšilo. Sám byl přesvědčen, že by budova pro výuku architektury měla být maximálně dvojpodlažní a uspořádána na principu galerie tak, aby podněcovala život uvnitř. Konkrétně podle něj stavbě od Aleny Šrámkové chybí „nepořádek všedního života“ a místa pro trávení společného času.
Závěrečnou diskuzi rozproudil také názor studentky Emmy Wald, která se ve filmu zmínila o nedostatečném propojení přízemí s exteriérem. Uvítala by, pokud by se velká vnitřní atria dala propojit s prostornou piazettou a do budovy nevedl pouze jedech vchod. Pro větší otevření se vyslovili také spoluautoři budovy Lukáš Ehl a Tomáš Koumar i Dalibor Hlaváček, který na začátku února vystřídá v křesle děkana Ladislava Lábuse. Současné vedení fakulty pro takovéto změny ale není, důvodem je podle nich zejména bezpečnost, větším otevřením by se totiž zkomplikovaly kontroly při vstupu na fakultu.
„Nechtěli jsme klást budovu fakulty na nějaký piedestal a nekriticky se před ní sklánět a oslavovat ji,“ pronesl během diskuze Matěj Beránek, šéfredaktor EARCH.cz a spoluautor scénáře filmu. Současně je ale potřeba zdůraznit, že film nevyznívá vůči budově nikterak negativně. Vojtěch Sosna oceňuje pravdivost betonové stavby, Tomáš Hradečný její zacházení s prostorem, technik Jiří Fuska snadný provoz a podle Emmy Wald budovu oceňují také dnešní studenti.
Film Trochu poučnej barák zhlédlo při premiéře v Kotěrově sále na Fakultě architektury přes 300 diváků a dalších 400 se připojilo přes stream (další projekce filmu tvůrci připravují). Z diskuse, která po promítání následovala, lze vyčíst, že témata a otázky vznesené ve filmu jsou skutečně něčím, nad čím se nejeden uživatel nebo návštěvník fakulty architektury zamýšlí. I v tom tkví jeho úspěch. „Film byl v lecčems poučný také pro nás,“ řekl Lukáš Ehl.
