Překvapení ve Svitávce

V některých menších městech a městečkách se skrývají pravé poklady. Procházíte se mezi domky a náhle spatříte luxusní vilu, která spíše připomíná malý zámek. Na takovém místě byste něco podobného rozhodně nečekali. To je i případ obce Svitávka poblíž Boskovic na jižní Moravě, kde na počátku minulého století vznikla rezidenční vila rodiny Löw-Beerovy.

Dům v opulentním neobarokním stylu byl postaven v krásném parku v letech 1900-1902 (přesná adresa je Hybešova čp. 166) podle návrhu významného brněnského architekta a stavitele Josefa Nebehostenyho (1852-1921), který studoval na vídeňské umělecké akademii a pak pracoval v ateliéru známé firmy Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, jež se specializovala zejména na projekty divadelních budov. Vedl stavbu brněnského divadla (dnes Mahenova), projektoval a stavěl rovněž budovu brněnského nádraží a řadu dalších domů v moravské metropoli i jinde. Löw-Beerové měli sídlo svého textilního závodu původně v Boskovicích, poté, co bylo Židům v roce 1848 povoleno opustit městská ghetta a získali tak svobodu pohybu a usídlení a následně po vydání tzv. prosincové ústavy v roce 1867 se stali plnoprávnými občany a získali právo neomezeně podnikat, expandovala továrna do dalších míst včetně Svitávky, kde vznikl jeden z továrních areálů. Vilu obýval Benno Löw-Beer (1874-1916) s manželkou a se svými dětmi Marií, Fritzem a Ernstem. Zařízení se dochovalo jen zčásti, i dnes působí velkolepě zejména schodišťová hala. Pojďme si však alespoň přízemí domu prohlédnout v době jeho největší slávy, jak ji popisuje jedna z pamětnic:

„Ve vestibulu stálo sousoší andělů, kteří drželi lampiony osvětlující schodiště, dále socha ženy v životní velikosti, palmy a množství květin. Na stěnách v hale byl zelený, stříbrem protkaný brokát, stál zde krb, kulečník, šachový stolek, zelená kožená křesla a brokátem potažená lavice. V pravé části dispozice přiléhal k hale velký „čínský“ pokoj s arkýřem. S ním sousedila knihovna s tisíci svazky a hostinský pokoj se starožitným nábytkem. Dále navazovala jídelna s velkým stolem, stolkem a křesly, vitrínami s nádobím a s nádherným perským kobercem s růžovými růžemi na šedém podkladu. V obývacím pokoji stál klavír a dvě menší knihovny s posezením. V levé části dispozice byla ložnice s arkýřem, na kterou navazovala koupelna…“

Zajímavé byly i úpravy některých místností vily, které byly provedeny z popudu dalšího majitele Fritze Löw-Beera. Tento poněkud výstřední sběratel orientálního umění a milovník luxusních automobilů si v nich zřídil muzeum. Tyto adaptace pak svěřil významnému vídeňskému architektu Rudolfu Baumfeldovi (1903-1988). Fritzovi se podařilo těsně před válkou emigrovat do USA a jeho světově proslulá sbírka čínských laků je dnes vystavena v Linden Muzeu ve Stuttgartu. V roce 1906 vznikla v sousedství tohoto domu ještě takzvaná Malá vila (čp. 197). Tedy – malá byla ve srovnání se svým sousedem, jinak šlo o poměrně rozměrný objekt, opět v neobarokních formách, autorem stavby byl také architekt Nebehosteny. Malou vilu obýval Alfred Löw-Beer. V parku u domu vzniklo dokonce koupaliště.

Löw-Beerové ovšem zdaleka nepodnikali jen ve Svitávce. Další továrny postavili např. v Jimramově na Českomoravské vysočině (dnes továrna GAMA), v Brně nebo v obci Půlpecen. V Brně pak zakoupil Alfred Löw-Beer starší rodinný dům v Drobného ulici, projektovaný na počátku století pravděpodobně vídeňským architektem Alexanderem Neumannem (mj. spoluautorem dvou bankovních paláců v pražské ulici Na Příkopě). Dům je nyní v rekonstrukci a v příštím roce se v něm otevře expozice věnovaná mimo jiné odkazu Löw-Beerů. V horní části zahrady této vily při Černopolní ulici pak Grete Löw-Beerová, provdaná Tugendhatová, postavila na přelomu dvacátých a třicátých let se svým manželem světoznámou vilu, jejímž autorem byl Ludwig Mies van der Rohe. Jiný krásný funkcionalistický dům na Kalvodově ulici projektovali pro Ernsta Löw-Beera vídeňští architekti Rudolf Baumfeld a Norbert Schlesinger. Konečně další velkou vilu navrhl v Půlpecnu v roce 1912 architekt a stavitel Hans Weisz. Během světové války byl majetek rozvětvené rodiny, jíž se až na výjimky podařilo včas emigrovat, zabaven Němci. Po válce jej znovu konfiskoval komunistický režim, který si všiml, že se za první republiky Löw-Beerové hlásili k německé národnosti. Ani fakt, že byli Židé a že v zahraničí podporovali československý odboj, jim nebyl nic platný. Zatímco jejich četné továrny postupně chátraly a textilní stroje se v nich definitivně zastavily v devadesátých letech, rodinné domy měly větší štěstí a řada z nich je dnes v dobrém stavu. To platí i o Svitávce: v tzv. Velké vile městysu dnes sídlí obecní úřad, v malé vile je byt s ordinací.

Foto: Jaroslav Horák z publikace Low-Beerovy vily