Předvečer asanace. Fotografie Pavla Štechy zachycují každodenní život normalizačního Žižkova
Virtuální výstava Předvečer asanace: Žižkov 70. let v sociologické fotografii Pavla Štechy. Fotografie si objednali architekti z ateliéru SIAL při přípravě projektu na asanaci Žižkova. K té naštěstí nedošlo, fotografie však zůstaly. Teď je můžete vidět on-line.
Akademie věd České republiky / EARCH.CZ , 10. 11. 2024
Žižkov jako zanedbaná, ale živá a rázovitá pražská čtvrť, tak ho zachycují fotografie Pavla Štechy. Pořídil je v roce 1971 jako čerstvý absolvent FAMU. Vznikly na objednávku architektonického ateliéru SIAL, který pracoval na jedné z variant asanačního projektu této dělnické části města. Virtuální výstava fotografií je k vidění na stránkách Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.
Původně měl Pavel Štecha ve spolupráci s architekty a sociology zdokumentovat současný technický stav budov a sociální poměry jejich obyvatel. Zadání však překročil a pojal fotografický projekt i jako uměleckou reflexi zanikající části Prahy a její specifické komunity, která se měla brzy rozptýlit po pražských panelových sídlištích. Povedlo se mu tak zachytit „sociální problémy“ i každodenní život tamějšího obyvatelstva.
„Na rozsáhlém souboru fotografií Pavla Štechy je snad nejzajímavější, jakým způsobem zachycuje každodennost života na Žižkově 70. let. Nezastírá nijak otřesný stav čtvrti i bytů, ale zároveň neukazuje žižkovské obyvatele jako oběti. Naopak, lidé z jeho fotografií se na žižkovskou realitu kreativně adaptují, a to s humorem a často i hrdostí,“ říká o souboru fotografií kurátor výstavy a autor textů Petr Roubal z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Záchrana Žižkova
Na fotografiích je tak možné vidět děti hrající si místo na hřišti přímo na ulici, staré lidi potýkající se s nároky složitého a zanedbaného městského terénu, nebo stísněné místnosti s rozvěšeným prádlem praným bez automatických praček a s kamny, do nichž je potřeba denně nosit uhlí ze sklepních kójí. Zachycují ale také svépomocně a nejspíš bez úředního povolení zmodernizované byty vyzdobené domácím uměním nebo snahu zachovat zbytky dřívějšího vesnického života ručně vyřezávaných dřevěných postelí, nad nimiž visí krucifixy či obrázky světců.
Přestavbová studie SIALu, pro niž fotografie vznikly, se nakonec nedočkala realizace. Záchrana Žižkova, kterou definitivně stvrdily listopadové události roku 1989, byla výsledkem pozvolné změny v pohledu na roli a možnosti městského plánování. Fotografie Pavla Štechy, které původně měly být součástí asanačních plánů, se tak staly jedním z prvních podnětů k docenění genia loci. Bez takovéto reflexe by Žižkov dopadl jako mnoho západoevropských čtvrtí belle époque, které musely ustoupit technokratické představě o moderním bydlení plánované od urbanistických stolů.
Více k tématu
Pavel Štecha (1944–2004)
Vystudoval fotografii na FAMU, kterou absolvoval v roce 1971. Vedle žižkovského cyklu vytvořil v sedmdesátých letech 20. století řadu dalších fotograficko-sociologických sond (soubor fotografií ze starobince u sv. Tomáše, cykly Majitelé chat, Doprava ve městě, Děti ve městě). V roce 1989 se stal oficiálním fotografem Občanského fóra. V devadesátých letech se věnoval zejména fotografii architektury. V roce 1992 obdržel druhou cenu World Press Photo za fotografii Václava Havla naslouchajícího u obrazu Mistra Theodorika.
Výstava vznikla s finanční podporou programu Strategie AV 21 „Město jako laboratoř změny; stavby, kulturní dědictví a prostředí pro bezpečný a hodnotný život".
