Požární zbrojnice, kde děti koukají na hasiče. Architekt Riken Jamamoto navrhuje stavby, které podporují setkávání. Získal za to nejvyšší architektonickou cenu

The Guardian:

Sdílené terasy či elegantní skleněné univerzitní budovy. U staveb Rikena Jamamota je vždycky hlavní vidět a být viděn. Nyní se celý svět dívá na něj – osmasedmdesátiletý Japonec získal Pritzkerovu cenu.

Je to překvapivá volba. Jamamoto nikdy nepatřil k módní avantgardě ani „starchitektům“, které Pritzker v minulosti často vyznamenával. Není ani z žádného přehlíženého regionu, kam cena občas putovala v posledních letech. Namísto toho během své padesátileté kariéry vytvořil konzistentní soubor prací v neutrálním, modernistickém stylu. Jsou to kubické objemy z oceli, betonu a skla, pro které je těžké se nadchnout na první pohled.

Při podrobném zkoumání však odhalíme jejich propracovanost a to, jak jsou jeho budovy vrstveny a strukturovány především s ohledem na sociální interakci. Vždy jsou navrženy tak, aby podporovaly smysl pro komunitu, kolektivní život a vzájemnou pomoc. Jak uvedla porota Pritzkerovy ceny, Jamamotova architektura slouží „jako pozadí i popředí každodenního života, stírá hranice mezi jeho veřejným a soukromým rozměrem a přináší nové příležitosti ke spontánnímu setkávání lidí“.

Oficiální stránky Pritzkerovy ceny:

Riken Jamamoto se narodil v roce 1945 v Pekingu v Čínské lidové republice a krátce po skončení druhé světové války přesídlila rodina zpět do Japonska, zničeného válkou. Otec zemřel, když mu bylo pět let a jeho matka provozovala lékárnu v domě, který byl vytvořen po vzoru tradičního japonského domu machiya – obchod vpředu, byt vzadu. „Práh na jedné straně byl pro rodinu a na druhé straně pro komunitu. A já žil mezi tím.“

V roce 1971 ukončil studium architektury v Tokiu, v roce 1973 založil studio Riken Yamamoto & Field Shop. Jejich projekty se postupně zvětšovaly, od soukromých rezidencí přes veřejné bydlení, základní školy, po univerzitní budovy a instituce.

Patří mezi ně například vlastní dům s terasami v Jokohamě (1986), bytový komplex pro dostupné bydlení Hotakubo Housing (1991), budovy univerzity v Košigaje (1999), velký celek obytných budov Jian Wai SOHO na náměstí Tchien-an-men (náměstí Nebeského klidu) v centru Pekingu (2004) a mnoho dalšího. Jeden z jeho nejnovějších projektů je budova Nagoya Zokei University v Nagoje (2022).

NPR, National Public Radio:

Architekt vytvořil řadu budov v Číně, Koreji a Švýcarsku, ale velká část jeho práce je v Japonsku.

Deborah Berke, členka poroty Pritzkerovy ceny a děkanka školy architektury na Yaleově univerzitě říká, že jednou z jejích oblíbených budov je muzeum umění v Jokosuce. „Byla jsem tam se svou rodinou a bylo skvělé pozorovat, jak lidé zažívají radost při setkání s uměním: staří, mladí, rodiny, jednotlivci,“ řekla NPR. „Hlavní pocit byl, že ta budova vás vítá. Je to příjemné pro všechny aktivity, cítíte, že jste tu správně. Bylo to až magické,“ řekla paní Berke.

Další z populárních budov architekta Jamamota je průhledná požární zbrojnice, kterou navrhl v Hirošimě. Je zcela transparentní a je možné pozorovat hasičská cvičení. „To baví hlavně děti,“ komentoval to architekt.

CNN:

V pětačtyřicetileté historii Pritzkerovy ceny žádná země neměla více vítězů než Japonsko – Riken Jamamoto je už devátý […] Oproti předchozím je tu však velký rozdíl, který má svůj původ už v 70. letech. Tehdy mnoho jeho avantgardních krajanů (zejména laureát Pritzkerovy ceny z roku 1987 Kenzō Tange) obhajovalo konceptuální plovoucí města a velké „megastruktury“, Jamamoto však cestoval po mnoha kontinentech a díval se, jak lidé žijí. V rozhovoru pro CNN před úterním vyhlášením vítězů popsal tyto formativní cesty jako své „východisko pro architektonickou práci“.

Jamamoto pozoroval, že ať už je v severní Africe nebo ve střední Americe, lidská společenství nikde nemají zcela jednoznačné hranice mezi soukromými a sdílenými prostory – mezi vesnicemi a domácnostmi v nich. V moderních metropolích je však tento předěl ostrý – v neprospěch jejich obyvatel, jak řekl. „Proto máme ve městech tak slabé komunity – a často žádné,“ řekl Jamamoto ve videorozhovoru z Jokohamy poblíž Tokia, kde před více než 50 lety založil svou architektonickou firmu.