Pod viaduktem nejen o viaduktu

LD: Působíte jako ředitel Centre for Central European Architecture (CCEA). Čím se jako organizace zabýváte?

IK: Spíš bych řekl, čím jsme se zabývali. CCEA má za sebou takové 3 vývojové fáze, vždycky to přirovnávám k dětsví: Máme tu předškolní věk, začátek základní školy a její druhý stupeň, kde se, dá se říct, nacházíme právě teď.

Za předškolní věk lze považovat období od roku 2001, kdy jsme CCEA založili, přibližně do roku 2007. V této době jsme pořádali různé architektonické výstavy, které byly koncipovány jako neautorské. Především se jednalo o výstavy kolektivní, soustředěné na mladou generaci a její nástup do praxe. Organizovali jsme také několik výstav, které měly přiblížit, co je posláním architektonické profese a nastínit její vztah k netechnickým disciplínám.

Kolem roku 2007/2008 jsme měli pocit, že to, co produkujeme, je určeno pouze pro úzký okruh lidí, který se navíc jen velmi pomalu rozšiřuje. Taky jsme byli unavení. Ono 15 až 25 vernisáží do roka, z toho více než polovina v zahraničí, není žádná procházka růžovým sadem. Proto jsme se začali více orientovat na projekty, které se zabývají určitým specifickým tématem, například suburbii, městem...Projekty, které jsou zaměřeny více doširoka.

Dva roky jsme se věnovali projektu Urbanity [1], který se zabýval proměnami měst. Následoval Culburb[2], zaměřený na středoevropská suburbia, který skončil v tomto roce. Culburb trval téměř dva a půl roku, s přípravami tři roky a v této době jsme nebyli v Praze vidět. Proto jsme se rozhodli letos opět něco uspořádat tady, abychom o sobě dali znovu vědět.

V současné době máme už na stole projekty pro příští rok, ale věci se vyvíjejí, nedá se tedy říct, že bychom jako organizace postupovali nějak programově. Spíše hodnotíme to, co jsme doposud udělali, což také částečně nastiňuje naše možnosti do budoucna.

LD: Před více než měsícem jste rozvířili pražské vody akcí Magistrála = Nová pražské třída. Jak byste ji zpětně zhodnotil?

IK: Hodnotil bych ji ve dvou rovinách: Z kulturního hlediska akce, myslím, dopadla na výbornou. Byla to otevřená výzva, které se zúčastnilo přes 100 jednotlivců a organizací. Takže zde můžeme mluvit v superlativech.

Magistrála - Nová pražská třída ale nebyla primárně míněna jako kulturní event. Přípravy zabraly jen pár týdnů, projektem magistrály se však zabýváme již čtyři nebo pět let. Naším cílem bylo ukázat, že lze i v pražském prostředí udělat něco jen tak, s pár kýbly barvy, stejně jako to dělají třeba v New Yorku. Samozřejmě v daném politickém kontextu a v souladu s místními právními normami.

Po skončení akce jsme usilovali o zachování malby Patrika Hábla. Z dřívějška jsme totiž měli vyjednány 2 varianty: Buď malbu ponecháme a vyznačíme na ni dopravní značení, nebo ji zcela odstraníme. Bohužel se, ani přes podporu primátora a MČ Praha 2, nepodařilo prosadit první variantu. V plné kráse se ukazala kafkovská Praha. Nějaký čas jsme o zachování licitovali s TSK (Technická správa komunikací, pozn. red.). MČ Praha 2 se vyjádřila, že pokud TSK bude souhlasit, nebudou oni proti. TSK zase tvrdila, že bude-li souhlasit policie, nebudou nic namítat. S policií nebyla řeč. Museli jsme tedy asfalt opravit a uvést vše do původního stavu.

LD: Ale tak je to přece vždycky, že se vynoří ti „zlí jazykové"...

IK: Z toho hlediska akce možná nahrávala policii, která se zlobila, že něco takového jako pomalovat cestu je u nás vůbec možné. Nesouhlas částečně projevili i lidé z TSK. Obě tyto organizace je potřeba zapojit do diskuse, aby pochopily, že současné město je třeba podporovat. Aby dál nezůstávaly v roli těch, kteří blokují změny a iniciativy na zlepšení města.   Na magistrále také proběhly čtyři diskuse: S politiky, veřejností, techniky a s novináři. U novinářů bylo příjemné, že se podařilo oslovit 15 osob, které píší o veřejném prostoru. Bohužel jsme se ale na konci dostali jen ke třem osobám, které se v této oblasti skutečně profilují.

LD: Takže můžeme mluvit o absenci architektonicky vzdělaných osob v médiích?

IK: Mění se to. Kdybychom to srovnali se situací před pár lety, jsme dnes na daleko lepší úrovni, jediným problémem zůstává denní tisk. Naopak v každém seriózním týdeníku je minimálně jeden fundovaný odborník na město a veřejný prostor.

Pak je zde ta druhá diskuse, s politiky, kde jsme z úst pana Nouzy, radního hl. m. Prahy, slyšeli, že město stojí o zúžení magistrály a že občané v okolí a MČ Praha 2, 4 a 7 dostanou 2+2 pruhy plus cyklopruh. Necítil jsem silné přesvědčení pana radního, že se toto doopravdy stane, spíš šlo o to, abychom uslyšeli to, co slyšet chceme. Co je však důležité: Paralelně s akcí na I. P. Pavlova vyslal primátor Hudeček do médií informaci, že v otázce magistrály vidí řešení, že chce 2 jízdní pruhy v obou směrech a cyklopruh, což je vůbec poprvé za 20 let, co někdo z magistrátu něco takového přímo řekl.

Nejzajímavější diskuse byla asi ta s techniky, protože právě při ní vyšlo najevo, kde bude systém nabouráván. Řekl jsem jim, že nabídneme know-how, jak veškerou administrativu kolem magistrály vyřídit za 15 dní, protože si myslím, že problém je pouze v hierarchii. Je zde nějaká politická vůle, usilující o to, aby se něco dělo. Potom je skupina lidí, projektantů, kteří by daný záměr chtěli realizovat. Mezi nimi stojí establishment, jež je třeba nějak překonat – policie, TSK, atd.. Zde vidím problém hlavně v komunikaci, která by měla být rychlejší a pružnější. Pak by bylo možné vše provést třeba za šest měsíců.

LD: Takže problém je ten, že v procesu je příliš mnoho lidí, od kterých je třeba získat nějaké povolení nebo vyjádření?

IK: Oni se spolu málo baví. Když říkám málo, mám na mysli veřejně. Když zasedá nějaká komise, která za zavřenými dveřmi rozhodne o tom, zda se nějaká akce konat bude či nebude, má to k demokratickému rozhodování hodně daleko. Nejen úředníci, ale také politici jsou tu od toho, aby veřejnosti sloužili. Aby vysvětlovali a argumentovali a ne, aby nás trestali a omezovali. K tomuto stavu máme ještě daleko. Situace se však pomalu začíná měnit, i díky lepší náladě v Praze.

Bohužel se nám nepodařilo na žádnou z diskusí dostat někoho z policie, což je katastrofa. Policie je přeci součástí každé takovéto věci. Pokud se za akci nepostaví policie, vyvolává záměr dojem nebezpečí, což ale nemusí být pravda. Oni nechtějí obhajovat veřejné zájmy. Je to asi o nějaký pozůstatek komunismu či co.

Když v Holandsku začali v 60. letech řešit problémy s dopravou, dalších 20 let trvalo, než dostali policii za stůl a přiměli ji ke spolupráci. Dnes je zde policie partnerem, zatímco u nás je to organizace, která blokuje jakoukoli iniciativu a to občas i dost šíleným způsobem.

Kdybych tedy akci měl zhodnotit z tohoto hlediska, myslím, že mohlo být uděláno ještě hodně práce.

LD: V poslední době často slýcháme kritiku architektonické veřejnosti, že místo aby magistráty podporovaly plánovací strategie dlouhodobého charakteru, raději investují do různých jednorázových intervencí typu Magistrála, reSITE, nebo do akcí, pořádaných Auto*Matem. 

IK: Ono to spolu souvisí. Pokud magistrát chce nějakou dlouhodobou změnu, musí získat především legitimitu od občanů. Magistrát posledních 10 let v podstatě dělá stran dopravy a veřejného prostoru samé hlouposti. Open Card atd., to nemusíme otevírat...Magistrát jednou ztratil důvěru a nemůže očekávat, že najednou dostane od občanů bianco šek, že si může dělat, co chce. Tyto drobné akce tedy pomáhají znovu vybudovat důvěru mezi občany a politickou reprezentací. Pokud se to podaří, můžeme jít do koncepčních věcí.

Předtím je však nutné učinit některá zásadní opatření a ukázat, že jde o vůli a nejen o hesla. Magistrála je ideálním místem pro změnu, nebo Smetanovo nábřeží. Musí to být v centru a musí to být vidět. Jinak se tu opravdu budeme bavit jen jednorázovými akcemi. Řekl bych, že čas na změnu nastal právě teď.

Každá akce, která se ve veřejném prostoru uskuteční, je provázena vlnou publicity, ale také kritiky. Je třeba, abychom se o věcech začali bavit. Důležité je, aby se některé akce transformovaly do něčeho dalšího, aby také postupně vymíraly a především, aby jich vznikalo ještě mnohem víc. Magistrát musí cítil, že je na něj vyvíjen tlak, aby něco udělal. Teprve v tom okamžiku můžeme nastartovat koncepční strategie dlouhodobého charakteru. Celou věc navíc komplikuje čtyřleté volební období, které je příliš krátké. Politici jsou již po pár měsících ve funkci vyčerpáni.

Myslím si, že krátkodobé akce jednoznačně město zlepšují. Pro velké koncepční změny je zapotřebí, aby politici byli schopni veřejně prosazovat, obhajovat a poté uskutečňovat svoje záměry. Aby měli jasný názor.

Pavel Bém prosadil svojí betonovou lobby nějaké tunely, ale nedělal to veřejně. Ani novináři neodvedli svoji práci. Kvůli tomu máme dnes něco v hodnotě 40 miliard, s provozními náklady 200 milionů ročně. Pokud tuto částku na provoz mít nebudeme, těch 40 miliard jsme proinvestovali. Pokud bychom takto ekonomicky uvažovali i v budoucnu, brzy přijdeme na buben.

LD: Negrelliho viadukt je ve vlastnictví Správy železniční dopravní cesty (SŽDC), která má zájem vybudovat spojnici Masarykovo nádraží - letiště. V jaké je projekt fázi?

IK: Existuje projekt na rekonstrukci z roku 2008 nebo 2009 na úrovni záměru (prozatím bez žádosti o stavební povolení, pozn. red.), který byl v tomto roce aktualizován. Takže pokud jde o další postup, očekává se rozhodnutí, zda jsou na rekonstrukci prostředky. V současné době finišují jednání o možnosti dotace z EU na období 2014 - 2020. Bude se žádat o spolufinancování rekonstrukce z programu Doprava, ve výši přibližně 1,4 miliardy korun.

Alfou i omegou pro uskutečnění rekonstrukce je vyčistění všech oblouků zespodu. To znamená, že je nutno vybourat boční zdi, kompletně odstranit koleje a vše odvodnit a zaizolovat.

LD: Tedy primárně zabezpečení adekvátního stavebně technického stavu...

IK: Přesně tak. To ale znamená, že trať bude na dva roky mimo provoz, protože tyto zásahy nelze provádět nejdřív na jedné straně a teprve potom na druhé.

LD: Event, který zde pořádáte, nese název Trať galerií. Lze z toho vydedukovat, že si zde nějakou uměleckou činnost dokážete představit?

IK: Určitě. Je možné sem nastrkat spoustu komerční náplně, to ale není naším cílem. Viadukt je, po Karlově mostě, druhým nejstarším pražským mostem a měl by dostat jinou než tu kýčovitou podobu, která je jen pro turisty, nebo jinou úzkou sociální skupinu. Když se nám to nepodařilo uhlídat tam, ať to vyjde alespoň tady. V rámci zachování nějaké sociální spravedlnosti.

LD: Je pravda, že tady nejsme v centru, a že charakter náplně by měl odpovídat charakteru lokality. Karlín je přece částečně umělecký...

IK: No pozor, Karlín teď prochází gentrifikací. Přijdou umělci, kteří něco iniciují, pak přijdou developeři a vyšší střední třída a vytlačí nižší příjmové skupiny. Toto se teď odehrává v Karlíně.

Naše akce chce říct: „Toto je prostor, který patří Pražanům, a měli bychom se k němu takto chovat." Měly by tu být galerie,workshopy, restaurace, kavárny... dovedu si představit opravnu aut, kol, vlastně ty věci, které dnes v komerčních nájmech nemají šanci. To je právě paradox Prahy, že se pořád snažíme rozšiřovat ten Disneyland, co je v centru všude jinde.

LD: Viadukty mají ale i v zahraničí. Jak to řeší tam?

IK: Měli jsme tu přednášku na toto téma, porovnávali jsme Vídeň, Berlín, Paříž, Rotterdam...Ten příběh je v podstatě všude stejný. Provede se rekonstrukce, prostory je zasklí zprava zleva, eventuálně se zazdí a opatří výlohami a problém je vyřešen.

Nechci nám architektům upírat invenci, ale myslím, že tady není moc co řešit. Nejde tolik o viadukt samotný, jako spíš o jeho okolí. Právě to je totiž klíčem k úspěšnému začlenění do města. Nicméně dnes máme prezentaci výsledků workshopu, takže uvidíme, jestli nás účastníci něčím překvapí.

LD: Bude se CCEA viaduktem i nadále zabývat?

IK: Chtěli bychom tuto akci - Trať galerií, každý rok opakovat, až do doby, než dojde k rekonstrukci. Potom vidím CCEA v roli jakéhosi kulturního developera těchto prostor. V ideálním případě by mělo fungovat jako komunikátor mezi Správou železnic, městem a dalšími, na rozdíl od I. P. Pavlova, kde projekt nemáme v úmyslu opakovat.

Poznámky:

[1] Urbanity – Twenty Years Later: Výzkumný projekt CCEA z let 2009–2010, zaměřený na sledování změn, jimiž za uplynulých dvacet let prošlo sedm středoevropských velkoměst: Praha, Berlín, Bratislava, Budapešť, Lublaň, Varšava a Vídeň.

[2] Culburb - Cultural acupuncture treatment for suburb: Projekt cíleně aktivuje veřejné prostory v satelitech středoevropských hlavních měst. S minimálními prostředky vytváří akupunkturní zásahy. Tyto drobné činnosti nastartují komunikaci mezi obyvateli a budou mít významný dopad na společenský život v těchto oblastech.