Po stopách mistra portugalské architektury. Průvodce stavbami Álvara Sizy v Portu a okolí
Divoký Atlantik, ostré slunce, grilované ryby, dezertní víno a ¬– architektura! Pokud nevíte, kam uniknout z reality všedních dní, zvolte portugalské Porto a vydejte se s námi po stopách jednoho z nejznámějších portugalských architektů dneška, Álvara Sizy, v jeho rodném regionu.
Klára Koldová , 4. 7. 2022
Siza (celým jménem Álvaro Joaquim de Melo Siza Vieira) se narodil v roce 1933 ve městě Matosinhos, které je dnes prakticky připojené k severu Porta. Stavby držitele Pritzkerovy ceny z roku 1992 najdeme po celém světě, právě v této destinaci ale realizoval hned několik svých významných staveb včetně těch vůbec nejranějších.
Běžná městská ulice je tu plná barev, úzké domky mají fasády z (obouchaných) kachliček a sem tam vyobrazení Ježíše nebo Panny Marie nad vstupem. Elektrické dráty jsou vedeny volně po stěnách, nad hlavou vám vlaje čísi vyprané prádlo a narazíte v ní alespoň na jeden opuštěný, zabarikádovaný dům. Zanedbanost se tu mísí s dekorativní zdobností a dohromady vytváří specifickou atmosféru.
Více k tématu
Z obrázků jednotlivých Sizových staveb by se tedy mohlo zdát, že jsou tomuhle oprýskanému půvabu absolutně vzdálené − mají čisté linie, uvnitř hodně světla i prostoru, bílé fasády, minimalistické tvarosloví. Když je ale navštívíte a prozkoumáte blíž, zjistíte, že něčím podobné tomuto prostředí přesto jsou − a to svou nepopiratelnou upřímností. Všechny výše zmíněné modernistické principy jen skrz svou jednoduchost nechávají diváka, aby místo sám prožil, aby vnímal daný prostor, světlo, stíny a pohledy, které se před ním otevírají. Ze staveb přímo čiší respekt k člověku i okolí, do kterého je jejich konstrukcí zasaženo. Ne nadarmo se Sizovy přezdívá poetický modernista.
Nevěříte? Pojďme je teď společně, alespoň zběžně, navštívit.
Na břehu Atlantiku
Naši cestu zahájíme tam, kde “začínal” i sám Siza. Autobusem č. 500 nebo modrou linkou metra dojedeme na konečnou (Matosinhos/ Mercado), přejdeme zvedací most a vydáme se k pobřeží, kde kousek od sebe najdeme dva z jeho vůbec prvních projektů − Casa de Chá (čajový dům) v Boa Nova a bazény Piscina das Marés. Oba jsou zakomponovány do ostrých skalnatých útesů tak, aby s nimi co nejvíce splynuly.
Čajový dům navrhoval Siza ještě za studií, když pracoval pro Fernanda Távoru. Na okraji rozbouřeného oceánu tu stály jen zbytky majáku a malá kaple (mimochodem, sám Siza v ní měl o několik let později svatbu). Teď je z něj michelinská restaurace, která si i přes pozdější rekonstrukci zachovává dřevěný interiér z šedesátých let a těší se velké oblibě místních i turistů. Není divu − nízký, členitý dům, sjednocený výraznou horizontálou střechy, je uspořádán tak, aby z něj byl dokonalý a ničím nerušený výhled na širý oceán. I okna jsou zasouvací − podobně jako v brněnské Vile Tugendhat. (Pokud toužíte po opravdu hodně romantickém zážitku, rezervujte si tu večeři na dobu západu slunce).
Piscina das Marés (postaveno v letech 1960-1966, v letech 2019-2020 prošlo rekonstrukcí) není jen tak ledajaké koupaliště. Vstup od silnice je nenápadný a návštěvník musí po rampě sestoupit o úroveň níž a zanořit se mezi betonové stěny nízké a tmavé budovy zázemí... aby pak na druhé straně, oslněn silným portugalským sluncem, mohl přeběhnout po horkém písku a skočit do vody. Ta je slaná, na rozdíl od Atlantiku ale poskytuje bezpečný a klidný prostor pro plavání, kde vás nerozhodí vlny. Tedy, až na výjimky − jedna strana bazénu je tvořena přímo skalisky, přes které se tu a tam nějaká převalí. Děti ocení vedlejší mělké brouzdaliště, které má díky tomu taky podstatně teplejší vodu.
Vlastní slunečník mít nemůžete, za dvě eura vám ale půjčí jejich čistě bílý − a to je alespoň z vizuálního pohledu velká výhoda! A jedna rada − běžte ve všední den dopoledne, ať se vyhnete davům. (Otevřeno 9−19 hod, vstup 7€ ve všední dny, 9€ o víkendu.)
Tahle dvě místa navíc od roku 2006 propojuje nová promenáda (také od Sizy) − jednoduše a čistě geometricky pojatý veřejný prostor s pěší stezkou, travnatými pásy a betonovými kvádrovými lavicemi.
A pokud byste si raději zašli zaplavat do běžného bazénu, kousek dál za přístavem Siza roku 1965 dokončil koupaliště Piscina da Quinta da Conceição (otevřeno 9−19 hod, vstup 6€ ve všední dny, 8€ o víkendu).
Matosinhos
Než pojedete zpátky, zajděte se podívat také do místní tržnice (hned u metra), která je jedinečným příkladem portugalského modernismu (ARS - architects, návrh 1939, realizace 1952). Pod betonovou parabolickou střechou se skrývá překvapivě rozlehlý a světlý prostor. Dole nakoupíte čerstvé ryby, nahoře vše od ovoce po živé slepice. Po obvodu je několik malých obchůdků a ateliérů včetně těch architektonických.
Co do architektury toho ale Matosinhos nabízí mnohem víc – už z dálky vás upoutá “zamotaný” Porto Cruise Terminal (Luís Pedro Silva, 2015), schovanější jsou naopak rekonstruované objekty Casa da Arquitectura (Guilherme Machado Vaz, 2017), kde se konají výstavy, workshopy i konference. Mimochodem, v Matosinhos je taky jedna z nejoblíbenějších místních pláží − písčitá, dlouhá a ideální na začátky surfování.
Po cestě zpátky do centra se určitě stavte alespoň okouknout betonovou brutalistní Casa da Música od Rema Koolhaase (2005) – vyplatí se to i v kontextu soutěže na novou budovu Vltavské filharmonie pro Prahu.
Tři bílé projekty
V 70. letech navrhl Siza komplex sociálního bydlení Bouça – jedná se o dvoupatrové domky naskládané po dvou na sebe a do čtyř dlouhých řad. Strohá modernistická estetika se tu míchá s typickými portugalskými prvky, jako jsou balkóny do ulice a venkovní společné schodiště. Plánovaný rozsah stavby byl naplněn až s třicetiletým zpožděním, kdy se komplex stal díky modernizaci (a strategicky umístěné stanici metra) domovem lidí ze všech společenských vrstev. Komunitní rozměr mu ale zůstává a večer si na plácku mezi domy místní kluci kopou míčem.
(Náš tajný tip − jeden byt se dá najít na Airbnb. Doporučujeme pro autentický zážitek a docenění všech interiérových vychytávek, jako jsou třeba horizontálně dělené okenice na francouzských oknech v přízemí.)
Muzeum moderního umění v parku Serralves (1991-1999) je vhodné navštívit také pro jeho sbírku a výstavy (aktuálně třeba Ai Weiwei a Joan Miró), typický “sizovský” charakter tu ale na vás dýchá odevšud − užijte si hru stínů na velkých bílých zdech a harmonii průhledů skrz jednotlivé prostory a ven do zeleně. Projděte si ale i park a další budovy areálu a nepřehlédněte ani zrcadlový Liquid Pavillion (depA, 2017). (Kombinovaná vstupenka do muzea a parku vyjde na 20€, otevřeno je každý den od 10 do 18 hod.)
Na závěr dne si vyšlápněte kopec k budovám fakulty architektury. Kdo jiný by ji měl navrhnout než její absolvent, že? Siza v Portu dostudoval v roce 1955 a novou budovu (respektive budovy) začal stavět o třicet let později. Program školy je rozdělen do deseti samostatných pavilonů o různé velikosti i tvarosloví, uspořádaných kolem centrálního trojúhelníkového náměstíčka. Díky využití nerovného terénu mohlo vzniknout velké množství spojovacích ramp, dvorků a průchodů − a tím i mnoho možností neformálního setkávání mezi studenty. Čtyři “věže”, které shlížejí na řeku Douro, jsou plné dílen a učeben s autorským nábytkem a vybavením.
A mimo Porto?
Pokud máte více času, vydejte se na krátký výlet vlakem podél oceánu do městečka Aveiro. Přezdívá se mu portugalské Benátky − je totiž protkané sítí říčních kanálů (a jezdí po nich gondoly). V sezóně je plné turistů, vy před nimi ale můžete utéct do místní knihovny (1988−1995). Zvenku velmi expresivní stavba s červenou cihlovu fasádou vás uvnitř možná překvapí svým praktickým uspořádáním, kde přísný rytmus udávají regály s knihami. Všechno je uspořádané a souměrné, světlo dovnitř přichází z kruhových stropních světlíků a míst ke čtení je uvnitř dost − zaručeně tam na všechny ty turisty zapomenete.
Na závěr ještě jeden tip mimo Porto. Na jihu Portugalska, kousek od Lagosu (známého asi hlavně surfařům) stojí na kopci u městečka Barão de São João malá kaple − Capela do Monte, dokončená v roce 2018. Je skromná, ortogonální, zevnitř bílá a osvětlená jediným oknem, zvenku zabarvená do odstínu okolní zeminy. Minimalismus zde Siza dotahuje na maximum − symbol Ježíše na kříži je abstrahován do jednoduchého dřevěného T a kreslené biblické výjevy jsou umístěny na kachličkovém obkladu. Mimochodem, na oltáři tu stojí stejné lampičky jako na stolech v Casa de Chá − jen tyhle jsou na baterky, není tu elektřina. (Kaple je soukromá, na prohlídku je nutné se předem objednat na casas@capeladomonte.org).
