Petr Hájek: Spíše než samotnou architekturu vyučujeme způsob přemýšlení - 2. část

Co pro vás znamená inspirace v architektuře?

Pro mě to představuje zcela konkrétní koncept nebo chcete-li metodu navrhování architektury. Když jsme začínali před deseti lety učit ve škole, tak jsme přenesli způsob přemýšlení a metodu navrhování architektury z HŠH. Zde jsme navrhovali domy na základě inspirací. Pokud si na začátku vyberete inspiraci, můžete návrh společně prohlubovat. Máte totiž díky ní jasný a přitom diferencovaný společný cíl. Nejbolestnější je stejně nakonec vždy redukce. Abyste věc mohli redukovat, musíte vědět, co z ní můžete dát pryč, aby stále fungovala. A to se na podkladě inspirací snáze dělá, protože inspirace může, podobně jako koncept, integrovat celý návrh.

Mají k tomuto přístupu studenti obecně blízko nebo je to musíte dlouho učit?

Každý je jiný. Někdo to má v sobě, takže hned pochopí, o co jde. S někým je naopak více práce. Je to jiné i v rámci jednotlivých škol. V současné době učím i v Bratislavě na akademii. Tradice škol i mentalita studentů je naprosto rozdílná. Způsob a metoda učení, která je tady, je naprosto nepoužitelná tam a naopak.

Jaký je tedy rozdíl. Bratislavská škola je více umělecky zaměřená a výběrová?

Ano VŠVU je jiný typ školy. Její škola architektury má velkou výhodu v tom, že je malá. Je rozdíl pokud se učitel věnuje pěti studentům nebo třiceti. To také souvisí s průběhem přijímacího řízení.

Má tedy VŠVU výhodu, protože má talentovanější žáky?

V zásadě důležitější než ten faktický talent, je zájem věc dělat dobře. Věnovat se svému oboru. Lze to přirovnat ke cvičení na housle. Když chci skvěle hrát na housle, tak musím přemýšlet a cvičit šest až osm hodin denně a musím to dělat každý den, protože každá ta hodina se projeví. Když se ptám studentů, kolik hodin věnují ateliéru času během týdne a někdo mi řekne, že dvě nebo tři hodiny, tak nemůže mít dobrý výsledek. Jednoduše tomu věnuje příliš málo času. Viděl jsem rozhovor s člověkem, který byl mistrem světa v dálkových letech na rogalu. Bylo mu už přes čtyřicet let, a přesto byl stále špička. Reportér se ho ptal, jak je možné, že je stále tak dobrý. On odpověděl, že je to proto, že trénuje o patnáct minut déle než ti mladí kluci a to stačí. Oni jdou večer do hospody a on plachtí. Když zapadá slunce, tak se mění termika, vítr proudí jinak a najednou i ty ostatní síly fungují jinak a on ví jak. A o tom to nakonec celé je.

Myslíte si, že to co děláte je konceptuální architektura?

Ano myslím. Koncept vidím v promyšlení a formulování pravidel, kterým se pak podřizuje výsledek. Tedy po pravdě někdy se to stane i naopak (smích). Je to vlastně jakýsi „vzorec“ pro filtrování problémů zadání. Jde o metodu kritického uvažování, a protože nejsme geniální, tak nám nezbývá než se, neustálým poměřováním konceptu a návrhu, dopracovat k výsledku.

Jak se díváte na současný systém školních ateliérů, kde se potkávají studenti z různých ročníků?

Vertikální ateliéry jsou fajn, protože se potkají studenti a studentky s různými zkušenostmi. Ti se pak od sebe mohou vzájemně učit a pomáhat si. Přijde mi také důležité promíchat domácí a zahraniční studenty. To se zatím moc neděje. Od příštího semestru tedy plánujeme změnu a přijmout i ty zahraniční. Těším se na to.

Co si myslíte o možnost začít již v rámci studia určitou specializaci?

To souvisí s definicí toho, kdo má být absolvent architektury a co má umět. Na to není jednoduchá odpověď. Řeknu to ze svého úhlu pohledu. V rámci bakalářského a magisterského studia je podle mě nejdůležitější komplexní vzdělání. Naučit se přemýšlet o problémech a naučit se je řešit. Architekti, kterých si vážím, se nespecializují na konkrétní typ staveb, ale zabývají se napříč oborem architektury. Možná by bylo lepší mít v tomto stupni víc předmětů z teorie a filosofie, než těch v uvozovkách praktických předmětů. To odlišuje univerzitu od průmyslovky. Všichni absolventi přece nejdou navrhovat domy. Pokud jde o doktorandské studium tam je specializace důležitá.

Jaké jsou vaše plány do budoucna v rámci školního ateliéru?

Musíme především dokončit to, co máme rozdělané. Pracujeme na vydání publikace Anastomosis a sestavujeme časový plán pro téma Diagram. V příštím týdnu nás čekají doprovodné programy k výstavě Ostrov umění v NTK. Připravujeme se na výstavu ve Vídni a Bratislavě. Bohužel se stále potýkáme s uskladněním modelů za několik let a hledáme stálý depozitář. Nevíte o něčem? (smích). A co se týká dalších semestrů, tak například chceme pokračovat ve spolupráci s Monikou Mitášovou na „diagramu“.

Co byste popřál svým studentům do budoucna?

Aby dělali skvělé domy.

Děkuji za rozhovor.

doc. Ing. arch. akad. arch. Petr Hájek (*1970) - Vystudoval roku 1995 Fakultu architektury ČVUT v Praze a následně absolvoval tříleté studium na pražské AVU. V letech 1998 - 2009 byl členem úspěšného tria v ateliéru HŠH architekti. Od roku 2009 má vlastní kancelář Petr Hájek Architekti. Na FA ČVUT vyučuje od roku 2004 a od roku 2012 je také vedoucím ateliéru na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.