Památky pod ruskou palbou. Jaké poklady modernistické architektury ukrývá válkou zmítaný Charkov?
Jak přistoupit k poválečné obnově ukrajinských měst? Architektka a historička umění Ievgeniia Gubkina se v Evropě snaží objasnit, proč by se debaty měly vést na mezinárodní úrovni.
Adéla Vaculíková , 26. 4. 2022
Ukrajinští architekti už pomalu přemýšlejí o tom, jak obnovit válkou zničená města. Pod ruskou palbou se často ocitla i jejich hodnotná historická centra. O nutnosti vyvolat diskuzi na téma jejich záchrany přednášela ukrajinská architektka a historička umění Ievgeniia Gubkina na Fakultě architektury ČVUT.
Ievgeniia Gubkina je rodačkou z Charkova – druhého největšího města Ukrajiny ležícího na východě země. V posledních týdnech fotografie jeho zničených čtvrtí obletěly celý svět. Gubkina, která nyní objíždí střední Evropu a přednáší o kulturním dědictví tohoto města, je promítá také. Na rozdíl od nás má k zobrazovaným místům osobní vazbu – a to nejen jako Ukrajinka, která ve městě prožila celý život, ale i jako historička architektury věnující se mapování jeho hodnotných budov. Gubkina v posledních letech spolupracovala na vydání několika významných publikací. Jednou z nich je monografie s názvem Soviet modernism, která se věnuje ukázkám špičkové poválečné architektury Ukrajiny. Sama se však nejvíce zabývá érou konstruktivismu. Jedním z nejvýznamnějších ukrajinských center tohoto stylu 20. a 30. let je právě Charkov.
V ukrajinské moderní architektuře se u nás orientuje jen málo kdo. O to zajímavější je však poznání, kolik toho Charkov v tomto směru nabízí. „Je až cynické, že teď jezdím po Evropě a seznamuji odbornou i laickou veřejnost s moderní architekturou na Ukrajině. Teď, když už kolikrát nestojí,“ říká Ievgeniia Gubkina.
Charkov, který byl v období mezi dvěma světovými válkami prvním hlavním městem sovětské Ukrajiny, je speciální svými dvěma městskými centry. Jedno má kořeny už v 17. století, druhé – modernistické – až v meziválečné době. Jde o dva zcela odlišné světy – jeden plný nejrůznějších historických vrstev, druhý avantgardě racionální. Ani jedno z těchto center nebylo před ruským bombardováním ušetřeno. „Ničení historických center ukrajinských měst hraje ve strategii Ruska významnou roli,“ říká Ievgeniia a zdůrazňuje přitom, že jejich ochrana je zakotvena v Ženevských úmluvách. „Ničení naší identity a historie je válečným zločinem,“ dodává.
A teď k tomu, co v Charkově již vinou ruských útoků padlo nebo je výrazně poškozeno. Vedle historických budov ve starém centru jsou to také památkově chráněné industriální stavby − krásné továrenské areály z režných cihel – nebo náměstí Svobody, které se kdysi jako vládní, ekonomické a společenské centrum honosilo výstavními konstruktivistickými budovami. Tou nejvýznamnější je dosud GosProm, Dům státního průmyslu, který dnes figuruje na předběžné listině Seznamu světového dědictví UNESCO. Z čistých bělostných objemů jsou ale sestaveny i budovy okolní, ačkoliv to už dnes není vidět. Charkov totiž po druhé světové válce výrazně poznamenala stalinistická obnova – na jednoduché stavby byly doslova nalepené historizující detaily v intencích socialistického realismu. Novodobá varianta tohoto přístupu, který radikálně mění tvář hodnotné architektury, poznamenala například i makedonské Skopje, a to ještě v desátých letech 21. století.
Více k tématu
Absolutně nesentimentální přednáška Ievgeniie Gubkiny měla vedle představení hlavních budov města také poukázat na to, že velmi záleží také na cestě, jakou se Ukrajina vydá k jejich odbově. „Je těžké mluvit o ochraně kulturního dědictví, když lidé umírají. Ale dědictví nejsou jen cihly, je to právě to, co je přesahuje. Ale co to je? Jsou to lidé minulosti, budoucnosti i dneška. Dnes jsou často stejně mrtví nebo živí jako jejich domovy, jejich města, tak zničená a tak odolná, “ říká Ievgeniia a dodává, že o rekonstrukcích ukrajinských měst se musí debatovat na mezinárodní úrovni. „Kulturní dědictví patří všem,“ zdůrazňuje.
Do debat o rekonstrukci Charkova se nově zapojil i britský architekt Norman Foster, který se minulý týden spojil se starostou města Ihorem Terekhovem. „Zavazuji se shromáždit nejlepší osobnosti s nejlepšími plánovacími, architektonickými, projekčními a inženýrskými schopnostmi na světě, aby se podílely na znovuzrození města Charkov,“ napsal Norman Foster do takzvaného Charkovského manifestu – textu, v němž líčí, jak by k obnově města přistoupil. Zdůrazňuje v něm také, že by usiloval o propojení světových odborníků s těmi lokálními.
Podle Fostera se musí nejdříve přistoupit k vytvoření komplexního územního plánu, který by v sobě spojil to nejvýznamnější z kulturně-historického dědictví s moderní infrastrukturou a ekologickými standardy. „Územní plán je projevem důvěry v budoucnost a nové generace,“ dodal Norman Foster na závěr.
Do debat o obnově válkou poničeného města plného významných památek se každopádně zapojili i studenti charkovské školy architektury, jejichž výuka nyní pokračuje v západoukrajinském Lvově. Právě podnícení mezinárodního zájmu o tuto problematiku si za svůj cíl vzala i ukrajinská architektka a historička umění Ievgeniia Gubkina, jejíž přednáška na Fakultě architektury ČVUT sklidila velký úspěch.
