OTEVŘENÝ DOPIS ČLENŮM AS FA ČVUT

Po transformačním období pod vedením pana architekta Šlapety (1991-1997, tedy 2 funkční období) je dosud děkanem pan architekt Fanta (1997-2002, rovněž 2 funkční období) a výsledky celkové stagnace školy jsou dnes myslím jasně patrné. Dílčí pozitivní změny můžeme připsat k dobru spíše aktivnímu působení jednotlivých osobností, nikoliv politice vedení fakulty. Soudím, že nastal čas, aby se naše škola definitivně rozloučila se svoji totalitní minulostí a transformovala se v moderní konkurenceschopnou instituci západního střihu, která má co nabídnout. Něco takového v současných podmínkách diskutabilní kvality výuky a značné apatie může dokázat jen silná osobnost na pozici děkana FA.Jsem hluboce přesvědčen, že jediným z představených kandidátů na tuto funkci, jenž je schopen školu skutečně reformovat je pan architekt Martin Roubík. Pokusím se stručně vysvětlit proč:Jako jediný z kandidátů dokázal při své prezentaci (11. 11. 2002) přesně a srozumitelně vysvětlit důvody své kandidatury a komplexně stanovil současnou diagnózu FA, včetně poukázání na nejzávažnějších problémů. Ohlas publika pokládám za dostatečně výmluvný.Pan Roubík jedná otevřeně, nebojí se konfrontace. Na fakultě působí poměrně krátce a není zatížen osobními vztahy a zákulisními vazbami. Problémy školy vidí především jako problém dialogu studentů s pedagogy, kde by obě strany měly prosazovat v zásadě tytéž zájmy. Chápe, že vedení fakulty musí vyvíjet jistý tlak na reflexi ze strany studentů. Klíčovými slovy jsou zde informovanost a komunikace (patrně nejbolestivější místo současné FA). Nemyslím si, že by některý z ostatních uchazečů o post děkana považoval toto za svoji jednoznačnou prioritu. Přitom se jedná o naprosto nutnou podmínku všech dalších kroků, navíc poměrně snadno realizovatelnou. (pondělní setkání s kandidáty dobře ilustrovalo současný stav) Stálost názorů a jejich soulad s činy lze v případě pana Roubíka doložit dosavadním působením na FA. Zejména zlepšením vlastního ateliéru, týmovou prací studentů na společném projektu (opět princip dialogu) a v neposlední řadě také účast na setkání senátorů se studenty (spolu s panem Šlapetou, jinak mezi pedagogy nevídaná záležitost). Martin Roubík také dlouhodobě zastává myšlenku většího zastoupení studentů v AS FA. Pan Roubík nabízí jasnou představu budoucnosti FA, hodlá provést její důkladnou revizi a řešit personální otázky. Ve svém snažení má přislíbenu podporu významných osobností, vítá diskusi se studenty a především stojí o změnu celkového klimatu školy.Touto svoji iniciativou bych nechtěl nepatřičně protežovat pana Roubíka (píšu pochopitelně bez jeho vědomí a rovněž bez jakýchkoliv osobních vazeb), pouze se snažím v rámci svých možností prosazovat vlastní zájmy z pozice studenta FA, kterému záleží na osudu jeho školy. Věřím, že rozhodování o hlasování všech členů AS FA jako zástupců celé akademické obce proběhne na základě veřejně známých skutečností a především volebních programů, a to nejen kandidátů, ale i samotných senátorů. S pozdravem Petr Pištěk, student 4. ročníku FA ČVUT xb2@email.cz776 281 358 (publikováno také na www.e-architekt.cz, www.archinet.cz, www.ideon.cz)