Orbis pictus aneb… Labyrint světla ve staré kanalizační čistírně
Výstava Labyrint světla (12. 5. – 14. 7. 2009) je pro návštěvníky lákavá hned z několika důvodů. Především je to netradiční přístup jejích autorů a s ním spojené intenzivní zážitky, jež tu návštěvník může nalézt, dále umístění expozice v magickém prostoru bývalé čistírny odpadních vod, a v neposlední řadě i kulturní odkaz jejího duchovního otce – J. A. Komenského.
Lenka Laňková , 11. 6. 2009
Výstava vznikla jako další interaktivní počin v řadě Orbis pictus aneb… podle koncepce Petra Nikla a Ondřeje Smeykala za účasti dalších českých i zahraničních umělců. Nejedná se vlastně o výstavu v běžném slova smyslu – objekty tu nejsou vystavené jako izolovaná umělecká díla, k nimž si divák vzhledem k jejich pomyslné i faktické nedotknutelnosti často těžko hledá cestu, ale prostě tu jsou umístěné, návštěvníkovi plně k dispozici. Může je zkoumat pomocí všech smyslů, nezprostředkovaně, a o to intenzivněji, stát se spolutvůrcem jejich významu, jejich hybatelem i vlastním obsahem, nezbytným činitelem procesu proměny celé expozice. „Proto se návštěvníci do prostředí expozice často vracejí, vždy znovu objevují a spoluvytváření nové souvislosti,“ vysvětluje Petr Nikl. Smyslem výstavy je nechat návštěvníka názorně a „na vlastní kůži“ pocítit, že schopnost hravé a aktivní tvorby je vlastní každému z nás, bez rozdílu. Jinak též řečeno: nejsme odkázáni k pasivnímu přijímání statických daností – jsme svobodní.
„Fantazie láme pouta otroctví a je-li tvořivá, je dobrým základem pro lepší svět,“ navádějí nás iniciátoři projektu Radana a Jiří Waldovi, kteří se s heslem Uměním ke svobodě již osm let věnují rozvíjení tvořivosti u těch, jejichž start do života nebyl zdaleka z nejšťastnějších – dětí z dětských domovů. Posléze se zrodil i nápad rozdmýchat stojaté vody široké veřejnosti, a tak vznikl mezinárodní projekt putovních výstav a doprovodných akcí Orbis pictus aneb... inspirovaný dílem humanistického myslitele J. A. Komenského. Stejně jako u předchozí, dnes už světově úspěšné výstavy Brána do světa tvořivé lidské fantazie (2006) nebo „permanentní tvůrčí dílny“ s názvem Leporelohra, jež v současnosti probíhá v Krajské vědecká knihovně v Liberci, vyzývají oba manželé i v rámci Labyrintu světla k odvaze k fantazii:„Dejte ji tady a teď volnost a prožijte naplno změnu, která vás může postihnout. Tady a teď můžete vidět věci, situace a lidi kolem sebe jinak. A venku se vám mohou začít nabízet úplně nové možnosti, které vám zůstávaly možná do této chvíle skryté. Chce to odvahu, ale stojí to za to.“
A kde je ono premiérové „tady a teď“? „Tmu světa“ spatřila putovní výstava Labyrint světla poprvé v prostorách bývalé kanalizační čistírny – dnes Ekotechnického musea v Praze-Bubenči, které coby klenot průmyslové architektury stojí za pozornost i samo o sobě. Jeho tajuplné prostředí plné stinných zákoutí, tajemných průhledů a hladin vody odrážejících potemnělou klenbu vytváří tu správnou atmosféru pro rozpoutání hry obraznosti mezi návštěvníky a zde umístěnými světelně-optickými objekty a instalacemi. „Čím více jsme pronikali do podzemních prostor secesní Čistírny odpadních vod,“ komentuje zabydlování exponátů v muzeu Petr Nikl, „ tím více jsme si uvědomovali, jak se naše optické „nástroje“ stanou na chvíli doplňkovými hosty mnohem monumentálnější, zvukově světelné laboratoře, kterou skýtají samy prostory podzemí, vzniklé z důvodu čištění odpadu kanalizačních stok.“ Čistírna byla postavena začátkem 20. století podle návrhu inženýra W. H. Lindleyho a v plném provozu sloužila v letech 1906–1967, s částečným přesluhováním až do počátku 80. let. V roce 1991 byla secesní budova a její areál prohlášeny za kulturní památku a díky skupině nadšenců zde poté vzniklo formou neziskové organizace dnešní Ekotechnické museum. Na svůj provoz a údržbu si vydělává vlastní činností – většinou pronájmem prostor pro komerční účely (např. natáčení filmů Žebrácká opera, Amerika, Záhada hlavolamu, Šakalí léta, Zdivočelá země, Bídníci), pro veřejnost bývá běžně otevřena o víkendech. V době hostování Labyrintu světla (12. 5. – 14. 7. 2009) však mohou návštěvníci do prostor muzea včetně jeho magických cihlových katakomb zavítat každý den od 10–18 hod. Na výstavě Labyrint světla se se svými světelnými či zvukovými objekty podíleli Milan Cais, Dan Hanzlík, Pavel Mrkus, Zdeněk Šmíd, Quido Sen, Luboš Fidler, Patrik Kovačovský (Slovensko), Marie Jirásková, Martin Janíček, Ingrid Višňovská (Slovensko), Jiří Konvrzek, Miloš Vojtěchovský,Čestmír Suška, Ueli Seiler (Švýcarsko), Petr Nikl, Ondřej Smeykal a další. Výstavu během jejího trvání doplní řada doprovodných akcí, které se uskuteční buď
v samotném muzeu nebo v Divadle Archa.
