Olympijské ruiny. Co se stalo s legendárními stadiony?
Po rozdání medailí za nadlidské výkony a utišení emocí se návštěvníci olympijských her rozjedou zpět do svých domovů. Na místě ale většinou zůstávají opuštěné masivní komplexy, které se po čase mění v ruiny. Mezi nejvýraznější příklady patří Sarajevo, Atény nebo Peking.
Tereza Suntychová , 19. 2. 2018
Hostování olympiády je pro vybrané země obrovská čest. Zároveň ale zřízení rozsáhlého zázemí pro kultovní svátek sportu přináší velkou zodpovědnost a ekonomickou zátěž. Megalomanské komplexy se sportovišti všemožných druhů se většinou staví kompletně od základů speciálně na míru hrám. Do uměle vytvořeného místa se zpravidla sjedou statisíce nadšenců ze všech koutů světa. Hostující stát se těší z olympijského turismu ještě nějakou dobu po konání her. Po letech si ale na stadiony, které svého času plnil pot a euforie, už nikdo nevzpomene. Historie bohužel ve většině případů ukazuje nešťastně zchátralé objekty zející prázdnotou. Nevyužité stavby – mnohdy spíše ruiny – potom slouží jako hmotná připomínka ekonomické, ale i ekologické zátěže.
Moderní olympijské hry slavíme již od roku 1896, kdy se konaly v Řecku. Od té doby se v populární štafetě vystřídalo více než 19 hrdých zemí. Zub času je ale neúprosný, podepisuje se už i na prostorách pro Rio 2016. Podobný osud potkal i dřívější místa konání, jako je Sarajevo, Atény nebo Peking.
Více k tématu
Každé dva roky se státy nadšeně předhání v nabídkách pro hostování olympiády. Finanční rizika vyvažuje mezinárodní uznání a vidina rozvoje turismu. Například zimní hry v Sochi přišly Rusko na astronomických 50 miliard dolarů, přitom původní odhady počítaly s částkou 12 miliard. Dnes tu najdete jen nevyužívané konstrukce v rozkladu, místy pokryté graffiti. Příkladů s podobným scénářem je několik.
Na druhou stranu je třeba se podívat i na pozitivní stránku věci. Podle nedávných proslovů uchazečů o hostující pozici to vypadá, že se schyluje ke změně zažitého systému „postavit a nechat zchátrat“. Země se chtějí místo luxusu a pozlátka zaměřit na společenskou odpovědnost. Následující vybraní pořadatelé – Los Angeles pro rok 2024 a Paříž pro 2028 – se budou jako první naplno řídit novým strategickým plánem Mezinárodního olympijského výboru s názvem Olympijská agenda 2020. Aktuální směrnice se zaměřují na zvýšení dlouhodobé udržitelnosti her a zajištění snadnějších podmínek pro budoucí kandidaturu měst. Klíčový bod říká: „Nové změny v procesu kandidatury mají vyzvat potenciální zájemce, aby prezentovali projekty v souladu s lokálními sportovními, ekonomickými a dlouhodobými environmentálními potřebami.“
Paříž rovnou přišla s ambicí, že uspořádá „nejzelenější hry vůbec“. Důležitou součástí realizace odvážného slibu má být kromě ekologicky úsporných řešení opětovné využití staveb z historické olympiády z roku 1938. Dosavadní zrenovované objekty potom doplní dočasné konstrukce instalované nedaleko hlavních atrakcí francouzské metropole. Jediným zbrusu novým objektem bude vodní centrum. „Pro nás je to jasné. Naší vizí jsou nejudržitelnější olympijské hry v historii,“ uvedl viceprezident francouzského organizačního výboru Tony Estanquet pro South China Morning Post.
Velmi podobně se k významné události staví i Los Angeles s oficiálním mottem „radikálního opětovného využití“ nynějších prostor. Predikce předpovídají, že pchjongčchangský ročník by mohl být posledním od základů vybudovaným olympijským komplexem. Trend je tedy jasný – snaha o udržitelnější hry s dlouhodobou vizí přesahující dva týdny sportovního nadšení. Uvidíme, jak budou vypadat fotky připravovaných stadionů za několik let po olympiádě.
