Olověný Dušan 2016 – představení oboru Design

Vlastimil Bartas

předseda poroty

Nejsem ideálním porotcem designové soutěže, mám rád rozpravu s tvůrcem a pochopení souvislostí proč návrh vznikl. To jen z prezentací často nebylo čitelné a zřejmé. Chyběla mi sdílnější prezentace cesty k finálnímu návrhu, odpověď na otázku proč – rešerše, vývoj návrhu… Celkově jsem byl ale úrovní vystavených prací překvapen. Dalším překvapením byla jednotná témata pro všechny ateliéry, ale je otázkou, jestli se nechat vnitřní politikou takto manipulovat. Jistě, absolventi budou muset být ve své praxi velice flexibilní, ale vhodnější by bylo, aby vedoucí ateliéru jasně stanovili program výuky a vymezili se k zaměření ateliérů svých kolegů – studenti by pak mohli programově (řízeně školou) migrovat mezi ateliéry a osvojit si nutné dovednosti pro designéry budoucích let. Zároveň se mi však téma pivní sklenice napříč všemi ateliéry líbilo pro jejich vzájemné porovnání.

Vybavení a úroveň prezentovaných dílen je i přes nasazení dílenských prostředků pro realizaci projektů nedostačující. Rozvoj studentů v řemesle, ve vztahu k materiálu a technologickým postupům vnímám jako zásadní. ČVUT by měla více těžit ze svého statusu, plurality a vzájemného propojení všech studijních oborů. Fascinace společnosti slovem design vede k zakládání nových studijních oborů, ateliérů, škol a je otázkou kolik studentů reálně vnímá možnosti svého uplatnění v oboru.

Ateliér Jaroš & GonzalezDobrá úroveň prací v celém ateliéru až na pár zbloudilců. Líbilo se mi téma stolička a funkční prototypy v měřítku 1 : 1. Řemeslné zpracování většiny návrhů bylo reprezentativní. Moc se mi líbily hravé návrhy ROTOO, AINA a STROKE, kterým pro mě chybělo jen málo, aby byly na 100%. Pochutnal jsem si i nad tématem pro první ročník – tvarového cvičení návrhu formy na bábovku – nebýt modely ze sádry, tak bych některý moc rád ochutnal.

Ateliér Streit & PolákPrvní rok pro vedení ateliéru na této škole, poznamenalo absorbování všech školou vyhlášených úkolů a osobní praxe z řešení X projektů v jeden čas. Autentické řešení pletené ptačí budky a nápaditý návrh textilní konvice jen pro nedotaženost dle mě uniklo ocenění. Zaujalo mě také jednoduché, nápadité a korporátní zpracování pivní sklenice od Márie Müllerové.

Ateliér Tvarůžek & FialaNejprůmyslovější ateliér a pestrá témata s vazbou na reálný průmysl vnímám jako zásadní pro výuku designéra. Úroveň prací byla podobně pestrá jako témata. Cit pro tvar, objem, proporce a materiál je nedílnou součástí schopnosti designéra, proto je potřeba je rozvíjet.

Ateliér Fišer & NezpěvákováSvou prezentací tematický více architektonicky zaměřený ateliér s několika pro mě atraktivními návrhy řešení expozice knih Read Nordic.

Ateliér Karel & ŠafaříkPřekvapivě experimentální ateliér vyrobil část prototypů pivní sklenice z reálného materiálu – ano, v materiálu a jeho zpracovaní se skrývá inspirace. Ideové návrhy expozice knih bez detailnějšího propracování.

Kathinka Poliaček

Budova fakulty mě svým moderně působícím charakterem, tvořeným ateliéry vinoucími se kolem centrálního atria, přiměla veskrze pozitivně rozpomenout se na svoji vlastní školu HBK v Braunschweigu.

Dobrá dílna je nepostradatelná k pochopení základních řemeslných postupů nutných k tvorbě modelů, prototypů a k osahání různých materiálů a jejich možností. Je jedním ze základních kamenů každé takovéto školy, a politováníhodný fakt, že je zde zřízena teprve dodatečně na úkor původně plánované kavárny, významně snižuje úroveň celého systému výuky a zřetelně limituje jeho možnosti. Dojem z pracovního prostředí působí tak, že studenti musejí bojovat s nedostatkem místa a často s nedostatečným vybavením nutným k uchopení řemeslných základů profese. Studenti musejí mít možnost naučit se na vysoké škole jak základy, tak moderní technologie.

Systém celosemestrálních vertikálních ateliérů představuje, dle mého názoru, velký přínos skrze spolupráci studentů z různých ročníků. Zaměření na jednoho silného „mentora“ během celého semestru již od počátku studia skrývá ale rovněž jisté nebezpečí. Tím může být, že nedojde k rozvinutí talentů, pokud nenajdou rovnou pro sebe vhodný tým či prostředí.

Zaměření jednotlivých ateliérů na svoje silné stránky (architekturu, klasický průmyslový design, sochařství atd.) přináší pozitivní různorodost do studia. Jednotlivé projekty by k tomu měly směřovat ještě důrazněji, a zároveň studenti vyšších ročníků by neměli být nuceni zpracovávat stejná zadání.

Množství odevzdávaných projektů během jednoho semestru se zdá být vysoké. Lze zpracovávat více celosemestrálních úkolů různého směru, nicméně jejich celkové zaměření musí dohromady dávat smysl. Navíc pokud student musí zpracovat až tři rovnocenná zadání, společně s ostatními předměty a výukou, je těžké dosáhnout u všeho přiměřené kvality – a to je zde vidět.

Architektonické modely jsou tu a tam nedostatečně zpracovány a často se stává, že prezentace není dostatečně jasná. Především není často zřetelně ukázána kvalita samotné myšlenky návrhu. Například v ateliéru Fišer, se svým jasným zaměřením na architekturu, bych očekávala mnohem odvážnější návrhy a veskrze propracované dokonalé modely. Návrhy pro ČVUT jsou ale bohužel povětšinou špatné jak v myšlence tak ve svém provedení.

Velmi pozitivní je získávání a zapojení externích projektů. Zkušenost s reálnými požadavky a interakce se skutečným klientem již během studia cvičí pohled studentů na to podstatné. Tato zadání by ovšem neměla být závazná pro všechny studenty a ateliéry, naopak by měla být volitelná. Jejich výstupy by měly mít jednotnou a jasně zadanou formu.

Pokud bych měla shrnout svoje dojmy ze školy designu ČVUT, myslím, že je tento program na správné cestě. Je zde ale mnoho zřetelných příležitostí, které je možné dále rozvíjet v zájmu lepšího studia a vzdělání výjimečných absolventů.

Dagmar Štěpánová

Olověného Dušana založila před 22 lety parta mých kamarádů z FA. Položili základní kámen této soutěže, která má dnes již dlouholetou tradici a rok co rok se stává veřejnosti známější a populárnější. Výjimečná byla parta kluků, která soutěž založila, a už z tohoto důvodu bylo pro mě výjimečné pozvání do poroty letošního ročníku Olověného Dušana. Skvělé je, že budoucí architekti mají konečně důstojné prostředí, kde mohou studovat, ovšem s nedostatečným zázemím dílen, modeláren a labů na celkový počet studentů, což mi přijde dost nepochopitelné.

V době, kdy jsem studovala na FA, Ústav průmyslového designu na škole neexistoval. O to víc se ve mě probouzela zvědavost, jakým způsobem je tato katedra na architektuře vedená, jaká bude úroveň odevzdaných projektů a především – jaké si s sebou odnesu pocity. Největší dojmy, co do sjednocení jednotlivých prezentací, nebo co do dotažení samotných projektů, ve mě zanechaly oba ateliéry pod vedením MgA. Jana Jaroše. V ostatních ateliérech bylo dost znatelné, že studenti během prvního semestru pracují až na třech projektech. Zřejmě z tohoto důvodu většina odevzdaných semestrálních prací nebyla dotažena, chyběly zdroje, rešerše, návrhy postrádaly dostatek informací, spousta modelů připomínala modely pracovní, zdaleka ne finální. Celkovou úroveň ateliérů designu tedy hodnotím jako standardní.

Všechny nominované projekty byly silné, každý z nich však některá ze sledovaných měřítek naplnil, v jiných zase pokulhával. Jeden projekt byl nejsilnější svým konceptem, druhý překvapil materiálovým provedením. Další produkt, uchopený zcela prosaicky, je geniální díky na první pohled banálnímu výsledku. U jiného projektu zas vidíme formální dotaženost, pochopení tématu. V případě návrhu sady sklenic by naopak prospěla dotaženost a prezentace jako u plnohodnotného celosemestrálního projektu, byť se pod daným zadáním vyskytlo vícero skvělých nápadů.

Nicméně pro udělení olověné ceny očekáváme perfektní naplnění všech aspektů.