Odešel architekt „křivých čar“ Jan Línek
Jan Línek zemřel ve věku 81 let jako uznaný a respektovaný architekt. Dlouho tvořil autorský tandem s Vladem Milunićem a společně navrhovali stavby pro sociální péči. Vyprojektoval ale také řadu vil nebo pavilony pro ZOO. Obecně tvořil architekturu empatickou k místu a dostal za ni cenu za celoživotní dílo.
Adéla Vaculíková , 24. 1. 2025
Ikonické duo Jan Línek a Vlado Milunić, které se v 80. letech proslavilo svými inovativními domy pro seniory, definitivně zaniklo. Vlado Milunić architekturu i tento svět opustil už v listopadu 2022, Jan Línek před pár dny. Zemřel náhle, doma, 20. ledna 2025 ve věku 81 let.
Jan Línek v Projektovém ústavz výstavby hlavního města Prahy
Jan Línek zaznamenal hvězdný start prakticky hned po svých studiích. Když v roce 1966 dostudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT, dostal místo v tehdy čerstvě vzniklém Sdružení projektových ateliérů – projekčním ústavu, kterému se podařilo vyvázat ze struktury Stavoprojektu. Jan Línek tam začal pracovat v ateliéru Gama Karla Pragera, později působil také v Deltě. Prostředí to pro Línka bylo zlomové. Navázal v něm totiž spolupráci s Vladem Milunićem, společně pak tvořili na dvacet let.
„Oba jsme si byli blízcí určitou formovou barevností. (…) Já jsem vnášel do naší skupiny surovější, hmotnější řešení, Milunić zase jemnosti, které pocházejí z jeho jižanského rodiště. Určitým způsobem jsme se doplňovali. Projekty, na kterých jsme v té době dělali, tento přístup potřebovaly,“ vystihl jejich spolupráci v roce 1999 pro časopis Architekt Jan Línek.
Společně se věnovali dost specifickému odvětví architektury – navrhovali objekty sociální péče, nejčastěji domovy pro seniory. Říkali jim ovšem specificky „geriatrické komplexy“, pojem tehdy našli v dobové sociologii, jejíž výsledky autory vyzývaly k přemýšlení o individuálních potřebách seniorů.
S Milunićem jich v 70. a 80. letech vytvořili řadu. Patří mezi ně domov seniorů a malometrážní byty v Praze-Bohnicích, dnes domov pro seniory Slunečnice (1972–1981), domov seniorů v Praze-Malešicích (1974–1985), v Praze-Chodově (1985–1990) a Praze-Hájích (1983–1989). Charakteristické jsou tím, že ačkoli se musely stavět z panelů, architekti našli způsob, jak část typových prvků použít atypicky. Budovy tak i v době typizovaného socialistického stavebnictví dostaly individuálního ducha.
REHAU Česká republika
Přemýšlení o individuálním a atypickém tehdy korespondovalo s postmodernismem, který se od 60. let rozvíjel hlavně v USA a v 70. letech přešel také do Evropy. V socialismem izolovaném Československu o tomto „západním“ architektonickém stylu psali například manželé Jiří a Jiřina Ševčíkovi. Právě Línek s Milunićem tehdy patřili do okruhu architektů a architektek, kteří s teoretiky o této architektuře přemýšleli a seznamovali se s ní. Do jejich vlastní tvorby se to tehdy přirozeně propsalo. Mluvil o tom také v rozhovoru pro Cosa.tv.
Sociálně odpovědná architektura i po roce 1989
I když se Línek a Milunić později pracovně rozešli, sociální stavby zůstaly Línkovi blízké dál. Autorsky stojí třeba za Geriatrickým centrem v Týništi nad Orlicí (1996), Penzionem pro seniory Hvězda v Praze (2004) anebo Domem sociální péče Hagibor (2008). Pro všechny je typická jakási křivolakost a dekonstrukce tvarů vycházejících z tradičních forem. Sám Línek se otevřeně hlásil k inspiraci lidovou architekturou. Bavilo ho ji ale dekonstrukcí posouvat jinam.
„Línek si pěstuje svůj vlastní koncept, který se zakládá na deformacích těla stavby a na úhybech od její ,normální´ podoby, aniž by projevy vyzněly násilně. Deformace, pokrouceniny a úhyby… vždy nějak vyplývají z logiky celé stavby a vždy se svému uživateli zdají být zajímavé a příjemné,“ napsal o Línkově přístupu u příležitosti recenze vily Bumerang (2001) historik architektury Rostislav Švácha.
Vil a rodinných domů Jan Línek a jeho L & P ateliér v 90. a nultých letech navrhnul několik. Například v Kostelci nad Černými Lesy vytvořil „rodinnou usedlost“ (1998), jejíž rostlá struktura se přizpůsobuje vrstevnatosti historického centra města. Podobná situace Línka čekala ještě v Praze-Liboci, kde stavěl vilu kousek od památkově chráněného areálu letohrádku Hvězda (2006).
Více k tématu
Všeobecného uznání za svou celoživotní práci se Jan Línek ještě dožil. V roce 2023 obdržel Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury. A vyzdvihnuta byla právě jeho práce spojená se sociálně orientovanými stavbami, dle oficiálního prohlášení ministerstva „snaha o vytváření důstojného a přívětivého prostředí pro seniory“. Sám Jan Línek svou nejen architektonicky, ale také společensky záslužnou práci hodnotil střídmě. „Všeobecně si myslím, že když člověk není hovado, vždycky je v něm kus sociálního cítění…“
