O Plzni s Janem Soukupem

Jste plzeňský patriot a navíc jste tu  vybudoval a opravil řadu domů. Máte také dobře zmapované blízké i širší okolí města a usilujete o záchranu některých památek...

Už jako malý kluk jsem čekal na turisty v kostele sv. Bartoloměje, abych je mohl provázet a vyprávět jim o historii města – takže se dá říci, že se Plzeň učím od mládí.

Má historie města nějaká specifi ka, která ho odlišují od ostatních?

Plzeň má od počátku kontinuitu významného místa. Už Starý Plzenec u řeky Úslavy, v raném středověku hradské středisko zvané Plzeň, měl celkem osm kostelů. Jeho románská urbanistická struktura se dodnes zachovala. Plzeň stále patřila ke špičce českých měst a významem často stála hned za Prahou. Nepochybně je to dáno její polohou mezi centrem státu a centrem Evropy.

V 15. století, kdy byli Češi kvůli utrakvismu a husitství v klatbě, šel obchod do Plzně, která zůstala katolická, a odtud teprve do Prahy. V té době měla jakési manželství s Norimberkem. Vazby byly opravdu úzké, ale Plzeň se přitom nikdy nestala německým městem. Německá jména se zde objevují během 14. století, ale pak téměř úplně zmizela a při sčítání obyvatel před druhou světovou válkou tvořil podíl německého obyvatelstva sedm procent. Například v Brně žilo asi 30 % Němců a v Budějovicích 20 %.

Plzeň byla téměř vždy bohatým městem – zachovala se například daňová přiznání z roku 1557. Tehdy platila 80 tisíc stříbrných kop. Pro srovnání, větší a do té doby bohatší Kutná Hora platila 27 000, blízké Klatovy platily 42 000... Bohatství města převyšoval v Plzeňském kraji pouze Lobkowicz na Horšovském Týně, který platil kolem sta tisíc kop, ale to už bylo významné panství. Třicetiletá válka město hodně poznamenala, ale stejně nikdy nespadlo do průměru.

Kontinuita vývoje, o níž hovoříte, mohla mít vliv i na zdejší atmosféru.

Prestiž přinášela Plzni sebevědomí a pocit úspěchu. Ten je podle mého názoru důležitý a v Čechách obecně chybí. Je to poznat i na ulicích a čtvrtích. Jak už jsem říkal, v Plzni vývoj probíhal kontinuálně, stále se to tu vrstvilo. Například poměrně významná ulice samostatných vil nedaleko centra, které pocházely zhruba z let 1860–1870, byla převrstvena výstavbou na konci 19. století a pak znovu mezi světovými válkami. Už si dnes ten rozvoj ani neumíme představit – od roku 1880 do roku 1890 tu bylo postaveno například několik škol celkem se 240 třídami. Domy z 19. století tu jsou výstavné, a to i ve srovnání se zahraničím. Kromě místních stavitelů a architektů zde stavěli Kamil Hilbert, pro něhož výzdobu fasád zhotovoval sochař Stanislav Sucharda a Alois Dryák spolupracující se sochařem Otou Valtrem či Josefem Drahoňovským. Několik domů

postavil Karel Bubla. Nepochybně zajímavou stránkou výstavby domů v Plzni na přelomu 19. a 20. století je činnost plzeňského architekta Rudolfa Štecha, jehož více jak dvě desítky domů vyzdobil malbami a sgrafi ty Mikuláš Aleš. Specialitou města je chápání zahloubené železniční trati v oblasti nádraží Jižní předměstí jako říčního koryta a lemující, převážně secesní zástavba zde evokuje nábřežní zástavbu. Z přelomu století pochází i velkorysé nádraží, které bylo vybudováno jako ostrovní. Jeho autorem a stavitelem byl Rudolf Štech.

V Plzni působila i významná stavební fi rma Kapsa a Müller, která se podílela na stavbách pražských mostů a na řadě dalších inženýrských projektů, včetně opevnění.

Tento podnik byl velice progresivní – snažil se mít co nejlepší přehled o nových technologiích v celé Evropě a kupoval licence nejmodernějších konstrukcí. Kromě dopravních staveb a mostů realizoval také nové haly v areálu Škodových závodů. Protože tehdy byla Škodovka zbrojařským podnikem, v 1. světové válce zažila velký rozmach. Můj ateliér nyní pracuje na rekonstrukci dvou hal z let 1915–1917, z nichž jedna už částečně slouží jako regionální science centrum Techmania. Od letošního září je v Techmanii instalovaná Entropa Davida Černého. Druhá rekonstrukce, na níž se v areálu podílím, je rekonstrukce sousední haly s obloukovou lepenou dřevěnou konstrukcí, která sloužila jako kantýna. Z ní má vzniknout planetárium. Některé dřevěné vazníky jsou značně poškozené a budeme je muset vyměnit, ale vznikají zde krásné prostory se dvěma kopulemi planetária.

Je velkou chybou, že se v areálu Škodovky bourají některé haly, které jsou po stavebně technické stránce zajímavé, a místo nich se staví triviální konstrukce určené spíše pro krátkodobé účely.

Průmysl přinesl do Plzně obchodní rozvoj, který inicioval také stavbu výstaviště s krásnými funkcionalistickými pavilony. Výstaviště, degradované za doby komunismu, dnes ustoupilo nákupnímu středisku.

Znáte některé z plzeňských interiérů Adolfa Loose?

Jistě. Bylo jich celkem 14, zachovalo se sedm z nich. Například dům rodiny Brummelovy měl být zbořen kvůli autobusovému nádraží. V roce 1976 proti tomu plzeňští architekti protestovali a kupodivu ho tak zachránili. Až do roku 1993 zde měli svůj klub.

Interiéry, které zůstaly, jsou v poměrně dobrém stavu. Všechny se dají zrekonstruovat a doplnit nábytkem do původní podoby. Ještě před nedávnem byl v mnohých bytech umístěn úřad a například v Brummelově vile se nacházela studia rozhlasu, takže se tu na strop sálku nalepily akustické čtverce. Ale jinak se tam zachovalo snad úplně všechno včetně ramínek ve skříních. Nedávno jsem byl v Bendově ulici 10, kde bydlela rodina Krausova – tam jsou tak pečlivě promyšlené detaily, že člověk žasne. Asi nejkrásnější byt je na Klatovské třídě 110, má rozlohu poloviny třípodlažního domu. Plánová dokumentace k většině těchto bytů se zachovala, dokonce i k detailům a nábytku.

V 19. století vznikl v Plzni městský sadový okruh reprezentačního charakteru, podobně jako například v Brně, ale v průběhu druhé poloviny 20. století byl téměř zničen...

Proto mě tak potěšily soutěže na Západočeskou galerii a na nové divadlo. Městský sadový okruh nikdy nedělají pouze trávníky a stromy. Měly by to být především pěkné domy, mezi nimž jsou trávníky a stromy. Místo pro galerii zde bylo vybráno ještě v 90. letech 20. století, to zde stál velký dům, který se měl přestavět a dostavět. Dnes je zbourán, ale je nutné sadový okruh dotvořit a právě galerie je dobré využití. V blízkosti je Západočeské muzeum, bude tu Diecézní muzeum, dále tu je nedaleko Pivovarské muzeum, Galerie Masné krámy a Galerie 13, jejíž výstavní prostory jsou upraveny Romanem Kouckým. Takže volba místa pro Západočeskou galerii byla vlastně přirozená. Bude tu opravdu pěkný, současný dům, který pomůže dotvořit důležitý městský prostor. Vyzvané soutěže na divadlo se zúčastnily čtyři zahraniční týmy a v tuto chvíli už se pracuje na plánové dokumentaci. Bude stát na Palackého náměstí, které úplně ztratilo svoji původní identitu. Pěkné jednopatrové klasicistní domy tu musely ustoupit předimenzované komunikaci. Projekt se připravuje podle návrhu vítězného portugalského týmu. Budova divadla pomůže k zacelení ran po plošných demolicích v komunistických časech.

Na mapě je vidět, že se v Plzni bouralo opravdu dost...

V centrální oblasti se zbořilo celkem 240 domů. Struktura města tak byla porušena a většina staveb není dosud nahrazena, stále se dělají chyby a různé ústupky. Pěkná a zajímavá tu byla i drobná zástavba, například malé a velmi živé náměstí v blízkosti pivovaru Prazdroj, které se jmenovalo U Jána. A také Sirková ulice vedle něho. Nebo místo zvané Na Rychtářce, oblast u sokolovny.

Demolice se nevyhnuly ani historickému jádru, měšťanský klasicistní dům U Görgů se slavnou hospodou, který byl v podstatě jenom zchátralý, se úplně zbytečně zboural v akci Za Plzeň krásnější v roce 1986. Nebo řada domů v Sedláčkově ulici kvůli telefonní ústředně, kterou už dnes nepotřebujeme. Některé domy i celé bloky se bouraly i v těsné blízkosti historického centra.

Jaký je váš názor na nedávno ukončenou soutěž na Anglické nábřeží?

Jedná se o významný městský prostor před bankou a domem kultury. Objevil se tady tlak developerů na zástavbu, ale právě na toto místo domy nepatří. U Radbuzy vznikl velmi příjemný prostor, kde by bylo dobré, aby se omezila doprava a prostor se s nábřežím propojil. Mělo by odtud být vidět i na historické jádro. Zajímavé je, že nikdo, kdo navrhoval podobné úpravy a respektoval dnešní charakter místa, neuspěl a oceněni byli pouze ti, kteří tu plánovali novou výstavbu. Nutno říci, že se jednalo skoro výhradně o architekty mimoplzeňské.

A jak jste spokojen s novými kašnami na „vašem“ náměstí Republiky?

Po vyhrané soutěži na náměstí jsme si s kolegy představovali, že by na tuto velkou plochu mělo vstoupit více výtvarníků – každá kašna mohla být jiná... Vzdal jsem se tedy autorství kašen, protože jsem si myslel, že se uspořádá jakýsi workshop mezi plzeňskými umělci. Uběhlo dalších 14 let, takže nakonec proběhla architektonická soutěž. Její výsledek mě potěšil, kašny Ondřeje Císlera považuji za dobré, stejně silné, jako je prostředí našeho náměstí .

Psáno pro časopis Architekt: http://www.architekt-casopis.cz/