Nový nebo starý. V Bratislavě bojují za záchranu poválečného Domu odborů Istropolis
Na kulturně-společenský komplex Domu odborů Istropolis směřuje v těchto dnech pozornost celé slovenské architektonické scény. Majitel už zažádal o povolení k demolici objektu ze 70. let, památkáři však ještě stále posuzují jeho prohlášení národní kulturní památkou.
Matěj Beránek , 13. 4. 2021
Odsud posud
V červenci minulého roku představila developerská společnost Immocap projekt Nový Istropolis, který se má stát součástí plánované nové čtvrtě v širším centru Bratislavy. Návrh kulturně-společenského centra s multifunkčním sálem vzešel z vyzvané mezinárodní soutěže, kterou vyhrálo oceňované holandské studio KCAP podepsané například pod územním plánem hamburské čtvrtě Hafen City.
Až potud vše vypadá jako chvályhodný začátek ambiciózního projektu. Problém je ovšem v tom, že projekt počítá s demolicí „starého“ Istropolisu – Domu odborů, techniky a kultury. Jde přitom o jednu z nejhodnotnějších ukázek poválečné moderny v Bratislavě, kde se dodnes z velké části dochoval původní interiér včetně autorského mobiliáře a uměleckých děl.
Více k tématu
Immocap coby majitel objektu a okolních pozemků už požádal o povolení k demolici. Hraje se o čas. V současné chvíli totiž stále probíhá proces posuzování prohlášení budovy národní kulturní památkou. Proti záměru demolice Istropolisu tak organizace DOCOMOMO uspořádala petici, kterou za necelý týden podepsalo bezmála 7000 lidí.
Stará pohádka
„Súčasný vlastník, ktorý chce budovu zbúrať, argumentuje jej komunistickou reputáciou, zlým technickým stavom či nedostatočnou kapacitou. Prezentuje sugestívne obrázky a videá, ktoré podsúvajú verejnosti predstavu, že budovu využívali len komunisti na svoje zhromaždenia, že je roky mŕtvym bodom na mape mesta, ktorý nedokáže naplniť požiadavky súčasných umelcov a ktorý konečne treba nahradiť modernou živou novostavbou,“ upozorňuje ve svém textu k této kauze slovenská teoretička architektury Henrieta Moravčíková na zprofanované důvody zamýšlené demolice, kterými se investoři ohánějí ve všech podobných případech.
„V Bratislave si na kontinuitu nepotrpíme. Ľahkovážne v očakávaní lepších čias zahadzujme dedičstvo po predchádzajúcich generáciách stále dúfajúc, že to čo vybuduje tá naša generácia bude lepšie. Správame sa pritom ako adolescenti presvedčení, že nemôže byť nič horšie, ako hodnoty rodičov. Tak pristupujeme aj k architektonickému dedičstvu minulého storočia. Snažíme sa ho vymazať z povrchu zemského aj z našich spomienok,“ píše dále Moravčíková.
Za kubánským mramorem
Architektonickou soutěž na návrh Istropolisu (jde o starý řecký název Bratislavy „Město na Dunaji“) vyhrála už v roce 1956 trojice slovenských architektů Ferdinand Konček, Iľja Skoček a Ľubomír Titl. Kvůli různým komplikacím a změnám projektu se ale realizace dočkal až o 25 let později, v roce 1981.
Dokumentární série IKONY představila portrét spoluautora Istropolisu Iľji Skočeka. Celý díl ke zhlédnutí zde
Za fasádou obloženou kubánským mramorem se nacházejí úchvatné interiéry, které (jak bývá u všech významných budov tohoto období zvykem) vznikaly v úzké spolupráci s umělci. Najdeme tu celkem 6 velkých uměleckých děl, například vitráž, keramické stěny nebo venkovní fontánu.
Vlivem dlouhodobého neudržování objektu, kterým rovněž trpí mnoho poválečných budov, je Istropolis ve špatném stavu. Jak celý případ nakonec dopadne, ukáží následující týdny.
