Nový Frankfurt. Funkcionalismus jako sociálně-vědecký nástroj k řešení bytové krize
Německo se po konci první světové války ocitá v tristním stavu. Ekonomicky, politicky a fyzicky zdevastovaná země musela rychle čelit problémům spojeným s obrovským nedostatkem bydlení. Za nejzajímavější a současně nejrozsáhlejší sociálně angažovaný projekt v kontextu meziválečné moderny platí bezesporu Nový Frankfurt – program dostupného veřejného bydlení spojený především s osobou architekta Ernsta Maye.
Jan Bureš , 3. 4. 2023
V širším okolí Frankfurtu nad Mohanem se mezi lety 1925-1930, podařilo zrealizovat několik rozlehlých modernistických sídlišť (německy Siedlungen), které dohromady obsahovaly kolem 12 000 bytových jednotek. Tato sídliště byla inovativní nejen urbanismem, typologií a technickým zařízením, ale také svým sociálním a ekonomickým programem. Tento velkorysý urbanistický počin a politicky motivovaný program, jehož hlavním cílem bylo vytvořit dostupné bydlení pro rostoucí počet obyvatel dělnické třídy, nazýváme Nový Frankfurt.
Celý projekt byl iniciován poslancem Německé Demokratické Strany a novým starostou Frankfurtu Ludwigem Landmannem, který roku 1925 pověřil frankfurtského rodáka Ernsta Maye (1886-1970), aby vedl nově vzniklý obecní plánovací a stavební úřad – z dnešního pohledu šlo o pozici městského architekta.
Ernst May byl pro tuto pozici ideálním kandidátem. Získal vzdělání na univerzitách v Mnichově, Darmstadtu, ale také v Londýně, kde vstřebával znalosti, principy a zásady návrhů zahradních měst. Měl za sebou práci na projektu Hellerau v Drážďanech, který je považován za první německé zahradní město nebo bytových projektech v dnešní Vratislavi. Mimo Maye, který byl současně hlavním autorem většiny sídlišť v rámci Nového Frankfurtu, zde působilo několik dalších architektek a architektů jako Margarete Schütte-Lihotzky, Martin Elsaesser, Walter Gropius, Adolf Meier, Ferdinand Kramer, Mart Stam a další. Celkově bylo zrealizováno 7 sídlišť a to: Bruchfeldstraße, Praunheim, Bornheimer Hang, Siedlung Römerstadt, Heimatsiedlung, Westhausen, Hellerhofsiedlung.
Více k tématu
Územní plánování jako nástroj sociální reformace
Nový Frankfurt byl koncipován jako několik decentralizovaných sídlišť na okraji města. Zvolené pozemky se nacházely ve větší vzdálenosti od centra města. Důvodem bylo, že pozemky blíže centru město nevlastnilo a jejich cena byla příliš vysoká. Ovlivněn ideami anglických zahradních měst pojal May a jeho tým tato sídliště jako kombinaci lineárních řadových rodinných a bytových domů. Bytové domy byly většinou pavlačového typu z důvodu ekonomické úspornosti.
Urbanistický koncept kladl důraz primárně na hygienu, jak bylo pro funkcionalismus a meziválečnou modernu typické. Správná orientace ke světovým stranám, dostatečné osvětlení a oslunění, přístup k čerstvému vzduchu, možnost příčného větrání a dostatek zeleně byli klíčovými aspekty návrhu. Součástí sídlišť byla také nově vybudovaná sociální a dopravní infrastruktura, jako školky, školy, obchody atd. Dbalo se primárně na ekonomičnost a úspornost staveb. Dispozice jednotlivých bytů byly maximálně funkční v rámci prostorové organizace a velikosti místností. Každý z bytů byl vybaven vlastní koupelnou se sociálním zařízením. Všechny byty byly dálkově vytápěny elektrickým topením. Na tehdejší poměry se jednalo o nadstandardní vybavení.
Z výše zmíněných ekonomických a praktických důvodů byly hlavním stavebním materiálem prefabrikované betonové panely, které umožnily postavit základní konstrukci jednoho domku ve tří dnech. Využití typizovaných stavebních konstrukcí bylo jedním z hlavních témat meziválečné architektonické moderny, avšak jejich masivní výroba byla teprve „v plenkách“.
Sociálně-vědecká disciplína
Byl to tedy hlavně May a jeho tým, komu se podařilo převést myšlenky a úvahy využití prefabrikace v architektuře z teoretických úvah k činům. Tato typizace se u příkladu Nového Frankfurtu stala skutečným nástrojem k větší úspornosti a rychlosti výstavby. Maye bychom jako autora mohli zařadit mezi skupinu levicově orientovaných autorů a teoretiků, kteří chápali architekturu a urbanismus jako sociálně-vědeckou disciplínu, skrze kterou je možné vyřešit sociální otázky nedostatku bydlení a bytové krize.
Pokud mluvíme o Novém Frankfurtu, nemůžeme opomenout vynález “frankfurtské kuchyně”. Ta se stala charakteristickou součástí moderní domácnosti a její význam sahá daleko za území i období Nového Frankfurtu. Za jejím návrhem stojí vídeňská architektka Margarete Schütte-Lihotzky. Ta byla v roce 1926 pověřena Mayem k vytvoření funkčního prototypu sériově vyráběné vestavěné kuchyně, a jen pro frankfurtská sídliště jich bylo vyrobeno přes 10 000 kusů v několika variantách.
Reflexe
Na urbanismus a architekturu sídlišť Nového Frankfurtu a dispozice jednotlivých bytů lze nahlížet i kriticky. Sídliště jsou rozlehlá, většina z nich se nachází ve velké vzdálenosti od centra města a jejich urbanistické rozvržení se v obrovském měřítku u většiny z nich stává monotónním a opakujícím se. Dispozice a jednotlivé pokoje jsou z dnešního pohledu malé, stejně jako okna většiny domů. I tak jsou sídliště obyvatelná dodnes a pro spoustu lidí představují kvalitní bydlení v širším okolí města s dostatkem zeleně. Některé řadové rodinné domy a jejich vzhled si jednotlivý majitelé přizpůsobili k obrazu svému. A je to tak správně.
Pokud vezmeme v potaz dobu, rychlost a kvalitu, se kterou tato sídliště vznikla a také fakt, že se ve Frankfurtu podařila bytová krize vyřešit nejlépe z celého meziválečného Německa, jedná se o fascinující doklad velkolepého sociálně angažovaného projektu, který je dodnes aktuální.
- Země: Německo
- Město: Frankfurt nad Mohanem
