Nové Ústředí ČSOB Group v Radlicích architekta Josefa Pleskota

„Architektura je oblastí, v níž se zřetelně vyjevují základní dilemata doby, a proto provokuje k otázkám přesahujícím k sebereflexi člověka a jeho dnešního údělu.“ teoretik a historik architektury Petr Kratochvíl v resumé nad překlady aktuálních studií zahraničních teoretiků architektury. Odtud otázka: zda vůbec a když ano, jak se tato situace promítá do realizací české architektury? „[Heideggerovo] pojímání architektury jako místa pro pobývání mi pomohlo chápat i moderní architekturu jako něco, co není jen výtvarným gestem, co není jen formální záležitostí uměleckého vidění.“ architekt Josef Pleskot In: P. Kratochvíl, Rozhovory s architekty 01, Praha, Prostor 2005, str.13

Situace1.Jaká je současná architektura? „Je kaleidoskopická, její poselství je roztříštěné “ (historik a respektovaný kritik architektury v listu The Guardian Jonathan Glancey), je zjevné, že „dnes neexistuje žádný mezinárodní styl, žádný jediný způsob, jak pohlížet na současnost“ (historik a teoretik architektury Philip Jodidio). A nejenom to, v architektuře probíhá „přeměna z modelu světa v Entertainment“(Bernhard Schneider). Výsledky mezinárodní soutěže na novou budovu Národní knihovny České republiky (2007) vystavené v galerii pražského Klementina jsou v těchto ohledech rovněž výmluvné: „Cokoli chcete není v tomto případě podtitul, ale její charakteristika“ (historička české architektury Radomíra Sedláková). Architekti chtějí zaujmout, ale co dnes znamená zaujmout? Pobavit, ohromit, šokovat, fascinovat, architektura se rozmělní na design nápadu – architektura se stává součástí rozptylování.Přední český architekt Josef Pleskot v rozhovorech výslovně uvádí, že nechce fascinovat - o to větší důvod věnovat pozornost konceptu budovy a aspiracím, které byly architektem do konceptu nového objektu ČSOB vloženy! 1 np, 2 pp, 3 np, 5 np bez šraf2. Jaký je svět bank?A o čem vypovídá architektura ze světa financí? Jaké banky nám odkázaly tak důležitá a tak pro českou architekturu zmatečná devadesátá léta? Mimo pražskou metropoli začaly Čechách vyrůstat hermetické budovy bank-pevnosti obložené z vnějšku a vyložené zevnitř mramorem, kameninou, vydělující se z okolí. A další objekty bank demonstrovaly transparentnost, v jejich efektně reflexních homogenních skleněných pláštích se odráželo okolí. Objekty bank, chladné a nadřazené, jakoby v sobě nesly sklon komunikovat jen samy mezi sebou. Výmluvná exkluzivita skrze níž promlouvá okázalá hierarchie hodnot. Objekty čitelné jako místa superiorní obsluhy a intervencí do světa produkce a spotřeby. Okázalé solitéry vzdálené citlivosti a šetrnému vztahu ke svému kontextu. Administrativní paláce bank. Jsou to mnohdy pozoruhodné objekty, často vyčteme design nápadu a přece o nich lze říci to, co provokativně vyslovil Peter Zumthor o realizacích Aldo Rossiho: „stavby“ ohromující, svým způsobem dokonalé, a přitom zvláštním způsobem „nespojené s životem“. Nicméně: Ambice instituce, jakou je banka a do ní petrifikovaný svět financí, nejednou vedly v moderně a vedou dodnes k průlomovým stavbám; instruktivní školský příklad: Berlageho amsterdamskou burzou s jasně přiznanou konstrukcí (aspirace: pravdivost budovy!), odvratem od zdobnosti k prostorovosti se vstupovalo do počátků heroické moderny. Jako pedagog si jeden z autorů této recenze připomíná, jaký ohlas mezi studenty dosud vyvolá pouhý – ovšem energický Behrensův náčrt a s jedinečným rozložením hmot - nerealizovaného návrhu Komerční banky v blízkosti Prašné brány v Praze. A stačí se ohlédnout k roku 1994 na Československou obchodní banku v Českých Budějovicích – vyvstane před námi jako zkamenělý seismograf hektického času a porevoluční hypertenze; přestavba neorenesační budovy vzešlá z Ateliéru 8000 Jiřího Stříteckého a Martina Krupauera se vzdálila zavedené typologii i tradicím. Výsledek: „radostně divoká“ a nepřehlédnutelně kvalitní architektura. Odezva na klima v českém prostředí počátku devadesátých let? Ano, ale nejen! Identita institucí byla a je od pozdní moderny na mezinárodní architektonické scéně stále intenzivněji rozvolňována opouštěním zavedené typologie a svázanosti řešení tradicemi a i naše architektonická periodika přináší pozoruhodné, a ve výsledcích nejednoznačné příklady.1) Skutečně výsledky úsilí o originalitu přinášející trvanlivé hodnoty či šokující rezultát sklonu k parazitování na „normálním“, stejně tak jako respekt a směřování k „přirozenému světu,“ se již nedají hodnotit přes „samozřejmou“, tradicí předávanou identitu a typologii. Příčný a podelný řez bez rastru3.Pleskot svedl v novém Ústředí ČSOB dvojí zápas: jak s prostorem, s objemem budovy (denní tisk píše o kolosu), 2) tak i zápas o nalezení a architektonické vyjádření nové identity banky jako instituce. Jaké kontextuální řešení, 3) jaký koncept budovy 4) a jaké aspirace realizoval přední český architekt Josef Pleskot v novém objektu centrály ČSOB v Radlicích (Praha 5)? Nalezl a vydal se v současném dění architektury vlastní cestou? „Volba správné míry proporcí všech rozhodujících komponentů stavby“, uvádí se v Popisu soutěžního návrhu, „je základní ideou návrhu, a naopak, odklon od všech efektních forem, které nevedou z dlouhodobého hlediska k rozumnému a úspornému užívání domů. Srovnávacím vzorem návrhu je tradiční nízkopodlažní městská struktura sestavená z mnoha domů, které jsou vývojem seskupeny v dokonale harmonický celek.“ Pleskot na rozložitém objektu-srostlici 6 pavilonů dává v plné síle ožít „horizontále poklidu“, „horizontále intimity“ na exteriéru i v interiéru. Objektem prochází široká ulice, započíná impozantním vstupem s turnikety (vstupní hala nás upozorní na význam instituce do níž jsme právě vstoupili), vydáme-li se nyní po ose široké ulice, budeme stoupat po pohodových, pozvolných schodištích (výrazně odlišených zvoleným materiálem – kov, dřevo; tedy nezaměnitelných), ve střední pasáži projdeme třemi atrii, přitom se bude nad námi zvyšovat až rozevírat strop, anebo naopak se po projití náměstíčkem se nečekaně razantně sníží a nabídne – v opozici vůči takřka chrámovému pocitu v atriích - intimitu s poměrně rozsáhlými vodními plochami, během cesty vzhlédneme k pásům oken kanceláří na vnitřních stranách atrií a několikrát nahlédneme přes křižující uličky do zeleně na protilehlých přiléhajících svazích a možná stínící zeleň na galeriích nás vyláká k vystoupení do horních podlaží či potom podél prosvětlených strukturovaných pracovních prostor – zde si uvědomíme, co znamená sousloví „integrované sociální a pracovní prostředí“- můžeme vyjít na střechu domu, na střešní zahradu se zelení a stromky. Nezabloudíte, vše je přehledné a jasné z kontextu.(srv. půdorys) „V rámci návrhu sestaveného celku jsou definovány vnitřní prostory, které zaručují ideální mikroklima pro život lidí.Vnitřní atria či dvory umožňují dobré prosvětlení místností, zabraňují přehřívání fasád, zmírňují vliv povětrnosti, svojí zelení produkují kyslík, zaručují ticho při otevřených oknech, poskytují intimitu a klid.“ ( cit. z II. Úryvky popisu soutěžního návrhů) Výsledná budova („srostlé pavilony“) sleduje – a s dosaženým řešením je oprávněně spojena hrdost architekta - dokonale modulované dispoziční schéma s třemi atrii (24,3 x 24,3 m), dvěma dvory (16,2 x 16,2 m), pěti světlíky (8,1 x 8,1 m ); do budovy je vložena „dimenze variability a proměnnosti v čase a podle konkrétních potřeb konkrétních pracovních činností“. Tím jsme nahlédli do Pleskotova jedinečného fundamentu, který ve svém důsledném provedení zakládá úspěšné řešení „provozu“ objektu – řešení, které nás při prvním náhledu i při podrobném seznámení doslova ohromí svojí přímočarostí. Má-li pravdu respektovaná architektka Alena Šrámková a souhlasíme-li tedy s její devizou „co do etiky architektury jsem přesvědčena, že pro dnešek platí potřeba předvést krásu jednoduchosti, samozřejmosti a i řádu,“ pak tento požadavek je petrifikován do nové centrály ČSOB.Položme si po konstatované klíčové – a nepochybně pozoruhodné - fakticitě obecnější a imperativní otázku: Čím může a čím má být budova ve věku již nastupující informační společnosti, o co může a má architektura usilovat? Architekti Jacques Herzog a Pierre de Meuron odpovídají kategoricky: „Budova dokáže zdůraznit moment skutečného setkávání. Tak tomu bylo vždy a dnes, ve světě, který je ovládán digitálními informačními technologiemi, se to stává ještě zásadnějším. Je to vlastně jediný opravdový klad, který zůstal architektuře“. A řečeno přímo: Právě toto je podle našeho názoru jedna z klíčových myšlenek- aspirací, které Josef Pleskot ve své realizaci centrály ČSOB naplňuje, k ní dále přistupuje (2) prosvětlení objektu (světlo prostupuje s různou intenzitou celou budovou a proniká až do garáží)3), (3) ticho (maximum zvuk pohlcujících ploch), (4) ekologické téma; nejen snížení energetické náročnosti, ale i: zeleň jako odstínění; zahrada se stromy na střeše objektu 5) co do rozlohy a perfektností v provedení u nás nemá obdobu; celá budova – sama prostoupená zelení - se stane po dokončení jednou velkou metaforou splývání s přírodou a krajinou - „co se přírodě odejme, to jí musíme navrátit“ ( J. Pleskot). Nejde jen o přírodní materiály a tím i o důležitý a cenný certifikát ekologické stavby ( v hodnocení podle čtyřstupňového amerického certifikovaného systému Leadership in Energy and Environmental Design dosáhla centrála ČSOB druhý stupeň – tím se uznává tento objekt jako jeden z nejšetrnějších bankovních domů v Evropě!): ekologie může měnit pojem prostoru, „ekologie je i o dobíjení lidské energie“ (J. Pleskot). Západní průčelí objektu. Uprostřed je zářez vyústění vnitřní komunikace objektem rovnoběžné s osou údolí. V bezprostředním sousedství u domu - dále na západ - předpokládáme postupnou kultivaci území. Pohled na celou severní fasádu domu z přilehlé stráně. Jednoznačně je patrné jakým způsobem se dům zapojuje do zeleně. Nástavby na střeše, ve kterých se skrývá technické zázemí a vzduchotechnika, jsou koncipovány jako velkolepá treláž – ve finále si to celé musíme představit obalené zelení. Další z pohledů ze severní stráně, dokumentující zasazení do zeleně. Lehko si představíme jak odtud bude dům působit až popínavé rostliny zakryjí zčásti fasádu a vegetace na střeše opticky naváže na zeleň kopců obklopujících údolí. I rytmus, rastr a materiál fasády je v tomto ohledu k zeleni krajně ohleduplný. Přední část domu s patrnými fragmenty původní zástavby, kapličkou sv.Jana Nepomuckého, doplněnou alejí platanů. Dopředu se údolí otevírá údolí k Vltavě. Přirozené začlenění objektu do Radlického údolí z nadhledu od malvazinského hřbitova. Přestože je objekt velký a mohutný, působí svým nízkým uložením v hlubokém údolí samozřejmě.Levé – východní ukončení domu je v místech, kde původní zástavba z této strany rámovala historickou náves obce Radlice, zbořenou při výstavbě metra. Z hlediska vnitřního členění objektu je tu - v levé třetině – vedle hlavního vstupu i nejprostornější a nejreprezentativnější atrium domu. Zbylé dvě – pravé třetiny - jsou díky zvyšujícímu se terénu nižší, v exteriéru by v této části po vzrůstu a zapojení zeleně měl dům pak daleko více „splývat“ s terénem. Tyto čtyři aspirace byly architektem petrifikovány do konceptu objektu centrály ČSOB nikoli jako příležitostné, příruční motivy, které se mohou, ale nemusí uplatnit, ale ve své architektem naordinované souhře konstituují budovu jako takovou. Pleskotovo umění jako architekta par excellence se demonstruje v tom, že sice aspirace realizuje radikálně,6) ale přitom nepřipouští jedna zbytněla a potlačila druhou, ve výsledném konceptu objektu tyto aspirace spolupracují!Přímočará „důsledná architektura“!( J.F. Novák)Co se nám vybaví, při prvém vizuálním setkání s budovou? Nelítostný monolit vřazený do krajiny? V žádném případě. Tento nový objekt, jakkoli rozlehlý ( jedna z největších realizací v Českých zemích od roku 1989 co do zastavěné plochy - přes 16 000 m2!), je nenásilně začleněn, působí jakoby zde stál vždy: Pleskot umí zasadit budovu do terénu (i za cenu komplikace, kterou sebou přineslo natočení budovy a tím vynucené překonávání linie metra, které zde bylo vedeno nikoli ražením, ale zahloubením).Centrála ČSOB jako kancelářská budova, administrativní palác? V žádném případě. První dojem z interiéru: Ideální místo pro setkávání lidí. Budovu centrály ČSOB ovládá atmosféra volnosti, sociálně přátelský prostor pro 2 400 až 2 600 zaměstnanců. Open-plan pracoviště - téměř stoprocentní otevřený strukturovaný prostor (jen pro 60 top-managerů tradiční uzavřené individuální kanceláře)- nikoli „haly“ (s příslušnou dozorčí kukaní šéfa), nikoli překonané velkoprostorové kanceláře ( „Bürolandschaft“ , tak jak jsme je poznávali i u nás v šedesátých letech). Co zde navodilo chování exkurzní skupiny, k níž jsme se připojili? - vnímání přátelského, velkorysého, příjemného (viz též doslova mediteránní charakter teras, lodžií, atrií!), jemně disciplinujícího prostoru. Výrok člena exkurze „Zde se bude dobře žít“ je adekvátní a je dobrou referencí o stavbě.Pleskot je architektonicky lapidární, v jistém ohledu snad až minimalistický: nearchitektonizuje prostor za každou cenu, nepřeplňuje ho funkcemi- minimalismus v tomto objektu účinkuje jako respekt k prostoru. Jednoduchý princip spolu s omezeným počtem detailů, ve kterém se však skrývá bohatství a prostorové složitosti. „Sociálně přátelský prostor“ je architektem citlivě generován (nejvlastnější úkol architektury): nehierarchická síť prolínajících, komunikujících, kooperujících prostorů oslabuje a vzdoruje separaci, fragmentarizaci, posiluje korporativní sounáležitost, jsou to „konverzační prostory“, „ulice“ (s průhledy přes celou délku objektu, s průhledy do zeleně v okolí objektu) a uličky, lodžie-galerie, kde se myšlenky rodí při chůzi (chůze podporuje komunikaci), setkávání (e-mail nenahradí bezprostřední mezilidskou komunikaci). I kavárna otevřená a vstupující do volného prostoru dvorany („náměstíčko“) je z podstaty víc než uzavřená místnůstka pro svačiny. Působivost širokých, velkoryse architektonicky uchopených několikastopých pohodových schodišť neodkazuje na výstavní mramorová „císařská schodiště“, jejich šíře a velkorysost vyplývá nenásilného propojování různých úrovní volných, příjemných komunikačních prostor – jsou místem míjení, potkávání a setkávání. Interiéry dosud čekají na „fixní i mobilní umělecká díla s tématikou >příroda< „ , která podle architektova záměru „budou rozmístěna tak, aby podporovala čitelnost prostorové struktury domu a zapamatovatelnost důležitých míst. velice důležitým hlediskem pro jejich výběr je podpora pozitivního působení na pracovní prostředí.“ (cit. z popisu soutěžního návrhu)Komunikativní, informační, instrumentální aspekty prostoru (na př. k pružnému operativnímu dělení a spojování skupin v závislosti na probíhající dělbě práce) jsou architektem svrchovaně – nemáme lepší slovo - ošetřeny. Schema 1 np, 1 pp, 2 np, 2 pp4.Resumé 1.Budova centrály ČSOB, je koncipována jako nástroj reformy pracovních procesů - vypovídá o závažném směřování této instituce k nové podnikové kultuře (corporate culture) informačního věku. 2.Nové Ústředí ČSOB je v konečné instanci i odpovědí architekta Josefa Pleskota na současný stav architektury.V čem? Současné drama na scéně světa architektury se odehrává mezi dvěma póly a proniká do obsahu používaných přihrádek –ismů (postmodernismus, neo- a dekonstruktivismus, eko- a technoismus, neo- a metaracionalismus atd.) a možná současně probíhá v současném hektickém dění i 100 + 1 malá renesance architektury v nichž se nové nároky společnosti vztahují k podstatě architektury. Jeden pól v údajném „chaosu“ současné architektury se inspiruje možnostmi CAD v rozměru, který se stále větší intenzitou směřuje ke světu neeukleidovské geometrie, či k experimentování s organickými tvary (mimo jiné tzv. bublinová architektura), předvádí až technologická show, tyká si s virtuální architekturou, tedy pól, který nám může reprezentovat F. Gehry, Asymptote, NOX. Pleskotův silný rukopis jednoznačně přináleží k druhému významnému pólu, který mohou reprezentovat již citovaní Herzog a De Meuron, Foster (viz Hearst Headquarters), Renzo Piano (viz nová budova New York Times; ostatně Pleskot se netají sympatiemi k jeho realizaci Národního kulturního centra v Nové Kaledonii): i Pleskot pracuje s (1) čistým geometrickým tvaroslovím, obnovuje (2) majestátnost prostoru (viz vstupní partie do centrály ČSOB; uplatní „klasiku“ v podobě velkého atria přes celou výšku stavby, do kterého se obrací kancelářská podlaží), i on sází na (3) dokonalost proporcí a pečlivě vylaďuje (4) souhru materiálu a světla, mnohonásobně různými způsoby (5) uchopuje a rozvíjí téma ekologie - čili rozvíjí v architektuře objektu centrály ČSOB téma, které bude vyžadovat stále větší respekt.3. Pleskot architekturou nerozptyluje, žádný Entertainment, jeho architektura je vážná záležitost, výše uvedenými čtyřmi aspiracemi se vztahuje k podstatě architektury, jeho rukopis je jako vždy přísný, strohý - i když bychom mohli místo Šváchou diagnostikované přísnosti jako exkluzivity raději použít Masákem upřednostněného překladu austerity, to jest střízlivost.8) „Střízlivost, jistá vlídnost“ jsou vetkány do podstaty nového Ústředí ČSOB.To, co na Pleskotově objektu imponuje především, co tvoří jeho hlavní přínos a doslova signum odkazující do budoucnosti, je jak sám rozsah zjevné i skryté inovativnosti, 9) tak především směřování k vyváženosti budovy cestou vzájemného prolínání, „spolupráce principů a aspirací“ 9), které budovu konstituují. Jsme proto přesvědčeni, že suverénním osvojením těchto motivů spolu s radikálním a především pečlivě vyvažovaným uplatněním výše uvedených čtyř aspirací se budova centrály ČSOB stává velice vyprofilovaným, „sebevědomým objektem“ na evropském hřišti! Schema 3 np, 4 np, 5 npPoznámky1. Srv. Justiční komplex v Loebenu. Hohensinn architektur. In: ERA 21, 2007, č. 1, str. 12 – 17. „Soudní budova je pojata jako >výkladní skříň< směřující k městu. otevřená a transparentní stavba reprezentuje nové pojetí justice – žádný >justiční palác,<, ale moderní >servisní zařízení<, pro občany města.“; ostatně projekt národní knihovny jana kaplického se svojí estetikou hravosti, svojí evokující spontánností až humorem (hlas lidu: „chobotnička“ atd.) je rovněž příkladem takového přístupu. 2. Jaké nároky a jaká úskalí sebou nese již samo přeložení záměrů do velkých objemů vypovídá zpráva architektů o realizaci rozlehlé Nové odbavovací haly Hlavního nádraží-nádraží prezidenta Wilsona (1971 – 1977; J. Bočan, J. Danda, Z. Rothbauer, A.Šrámková, J. Šrámek). A byla to architektka Alena Šrámková, která poukázala na význam faktu, že J. Pleskot zde zdařile realizuje záměr: „Takže je prima, že už někdo umí dělat velkej dům...To jsou takový počiny, který se tady objevujou. Takže mě zajímaj ty velký domy, protože na těch vilkách, to je jasný, že to jde...“ (diskuze na večeru Učebnicový dům versus architekt, 3. V. 2007) 3. Zachování hodnot krásné údolní zelené lokality v Praze-Radlicích očekával a požadoval i investor:„Lokalita má jedinečné přírodní a krajinné kvality. Je nutné tyto pozitivní vlastnosti udržet a rozvinout a objekt do tohoto rámce plně integrovat.“; cit. z: Zadání investora; téma centrála ČSOB v kontextu cenného údolí vyčerpávajícím způsobem pojednal Jakub F. Novák na stránkách www.archiweb.cz-Nové ústředí ČSOB Group4. Pro jakoukoli realizaci jsou důležité možnosti a požadavky investora, ty se mohou stát Prokrustovým ložem, kde jsou osekány architektovy aspirace. Na nich může být architektura ukřižována, anebo naopak, mohou pootevřít cestu na architektonický Olymp. V daném případě investor očekával, že „architektura objektu bude přátelská a nikoli exkluzivní, avšak zároveň výrazná a v dobrém smyslu ambiciózní, s příznivým vztahem k okolí, k uživatelům a k návštěvníkům. Současně očekává, že architektura bude dominantní svou kultivovaností a kvalitou, nikoli však nápadnými kreacemi, agresivitou či odměřeností“, a deklaroval objekt jako „progresivní, dynamický, lehký a čistý, avšak zároveň stabilní a soudržný.“( cit. z: Zadání investora) Tyto i další velkorysé záměry investora poskytly architektovi nezbytný prostor pro vynalézavá řešení.3.Byla použita „ široká škála stínících systémů, pevných i pohyblivých, ovládaných systémem řízení i zcela individuálně – proti oslnění, řízené umělé osvětlení svítící vždy jen v potřebné intenzitě v závislosti na denní světle. Mezi stejně důležité aspekty byla zařazena i volba nedráždivé barevnosti, atp.“ cit. z: II. Úryvky Popisu soutěžního návrhu5. „Střecha domu provedená jako zahrada vybavuje dům ochrannými mimikry, které mohou pomoci eliminovat další chyby. Rozhodli jsme se koncipovat obří dům jako >velkou treláž-jako mohutný rošt, který stojí v rozlehlé zahradě, je prostoupený zelení a vymezuje místo pro příjemné pobývání lidí.“ ; cit. z: Úryvky z Popisu soutěžního návrhu6. Když jde o principy, o radikalitu jejich provedení či naopak o změkčení v jejich realizaci, tak vstupují do hry konsensuální řešení a kompromisy. Stojí za to na tomto místě připomenout, že Pleskot striktně rozlišuje kompromis a selhání: „Kompromis beru jako nalezení správné míry...kdo umí dělat kompromisy, tak ten umí přemýšlet. Dojít ke kompromisům znamená projít nějakým procesem...znamená to přemýšlet a být tolerantní. Neznamená to, že si řekneš: jo, doba je taková, tak tedy raději slevíme a uděláme to raději tak, aby to bylo dobře prodejné.“ (Správná míra architektury. Rozhovor s Josefem Pleskotem, ERA 21, r. 7, 2007, č. 1 , str. 45) Objekt centrály ČSOB si nepochybně vynucoval kompromisy, ale kompromis, který by byl de facto selháním, Pleskot nepřipustil.7.Průvodním jevem Pleskotovy cesty k „vyváženému objektu“ je sui generis „technická askeze“. V tomto ohledu se architekt Pleskotovi pohybuje v blízkosti úvah německého fyzika a filosofa v jedné osobě Carla Friedricha von Weizsäckera, odmítajícího samoúčelné a exhibiční uplatňování technických inovací, „technika jako kulturní faktor již není možná bez schopnosti technické askeze.“ Je tomu tak proto, že technika nás pro svoji mimořádnou úspěšnost mnohdy táhne sama a tím nás omezuje, předepisuje možnosti volby, respektive redukuje je na určitá řešení – nejde pak o skutečnou volbu, jako spíše o rozvinutí technických virtualit.8. Srv. M. Masák, Tak nějak to bylo. Kant Praha 2006, str. 819. Dva instruktivní doklady z mnoha: „Nenadřazovat jedno hledisko nad druhé, nezávodit v energetické úspornosti například za cenu ztráty denního světla či výhledů do zeleného okolí, nebo za každou cenu snížit plochu obalových konstrukcí a ztratit těsný kontakt interiéru a exteriérem, člověka s přírodou...,“ cit. z: III.Projektu/Realizace¬¬;„Přestože konstrukční podstatu těchto budov tvoří betonová hmota s velkou tepelnou setrvačností, nebývá tato její vlastnost využívána pro pohodu prostředí. Návrh proto počítá s vytvořením pouze jediné horizontální dutiny,kterou je dostatečně hluboká dvojitá podlaha, v ní je možné ukládat veškeré rozvody a stropní líc betonové desky pak používat jako přirozenou akumulační plochu tepla či chladu“; cit. z: Úryvky popisu soutěžního návrhu.Zkrácená verze vyšla v časopise ERA 21 a úplná ve slovenském časopise PROJEKT.