(Neo)futuristický architekt Jan Kaplický by dnes oslavil 80. narozeniny
Vize architektury Jana Kaplického působí jako z jiného tisíciletí. Za svoji obdivuhodnou kariéru realizoval jen několik projektů, přesto dokázal posbírat řadu prestižních mezinárodních ocenění. Dnešní nedožité osmdesáté narozeniny futuristického architekta si připomínáme jeho působivými výkresy a kolážemi, které tvořil bez výjimky vlastní rukou.
Matěj Beránek , 18. 4. 2017
Konec života Jana Kaplického připomíná smutný příběh světově uznávaného umělce, na kterého rodná země téměř zapomněla. Přitom když roku 2007 zvítězil s návrhem národní knihovny ve vůbec první mezinárodní architektonické soutěži v Česku, vypadalo to ještě na velký návrat. Životní úspěch se ovšem nakonec proměnil ve velkolepou blamáž, která autora proslulé chobotnice zcela vyčerpala.
Od své emigrace v roce 1968 působil Kaplický v Londýně, kde s kolegou Davidem Nixonem založil progresivní studio Future Systems, se kterým se kromě běžných architektonických zadání soustředili také na projekty pro americkou vesmírnou agenturu NASA. Přestože spolupráci nakonec ukončily rozpočtové důvody, představuje charakteristickou etapu celé Kaplického kariéry.
Jan Kaplický se v návrzích vždy upínal ke svým vysněným vizím architektury. Ze svých zásad navíc nikdy neustupoval, přestože mu nezřídka kdy bránily vést spokojený (nejen profesní) život. Za své futuristické návrhy byl společností i profesními kolegy často vysmíván, označovali je totiž jako nerealizovatelné. I přesto Kaplický narazil alespoň na několik málo klientů, kteří mu jeho teoretické koncepce umožnili převést do reality. Za ně pak získal řadu prestižních mezinárodních ocenění.
Čím větší nepochopení ze strany odborné veřejnosti i zadavatelů zakázek Kaplický pociťoval, tím větší úsilí věnoval svým vizím a teoriím na papíře. Právě přesvědčení a důvěra ve své koncepce působí u Jana Kaplického až neuvěřitelně. Při rýsování a kreslení jim věnoval stejně obdivuhodnou energii jako samotným architektonickým návrhům. Na veškerých realizovaných i nerealizovaných projektech navíc pracoval ručně – ať už na modelech nebo na výkresech.
Vytvořil tak celou řadu ručních technických výkresů, kreseb a koláží, na které se lze bez rozpaků dívat jako na svébytná umělecká díla. Jejich výběr představil před dvěma lety Veletržní palác. A právě těmito kusy, jež stojí poněkud neprávem stranou zájmu o architektovo životní dílo a které podtrhují široký rozsah jeho zájmů, si nyní připomínáme odkaz snad nejvýznamnějšího českého architekta druhé poloviny dvacátého století.
