Nejvlivnější český modernistický spolek dnes slaví 130 let
Umění a celkově kultura končícího devatenáctého a první poloviny dvacátého století kolem sebe nemá auru jedinečnosti a obdivuhodné progresivity jen díky mimořádným uměleckým dílům a architektuře. Pro rodící se modernistické myšlenky byly stejně tak důležité spolky a různá kavárenská sdružení umělců a intelektuálů, které připravovaly teoretickou oporu tvorbě modernistů. Ten vůbec nejdůležitější v rámci české (potažmo československé) scény dnes slaví 130 let od svého založení.
Matěj Beránek , 27. 4. 2017
Spolek výtvarných umělců Mánes, pojmenovaný po malíři Josefu Mánesovi, založili mladí umělci v restauraci U Ježíška ve Spálené ulici v Praze 27. 4. 1887. Zásadní úlohu sehrál především při formování nového slohu, jenž se naplno prosadil po první světové válce, která působila jako katalyzátor radikálních sociálních i uměleckých koncepcí. A jak píše i sám odborník na dějiny architektury a přítel mnoha představitelů modernismu Otakar Nový, „Mánes se stal obdobným iniciátorem snah moderny jako o dvacet let později Devětsil v případě avantgardy“.
Éra modernismu představuje v rámci československé kultury zcela jedinečný fenomén. Během několika desetiletí se totiž zformoval naprosto svébytný styl světového významu, který v nově se formujícím Československu získal silné postavení. Své kořeny zapustil na konci devatenáctého století a díky mimořádně nadaným a sebevědomým umělcům si u nás vydobyl zcela jedinečnou pozici.
Nejtalentovanější představitelé výtvarného umění i architektury studovali a působili na sklonku devatenáctého století v kulturních metropolích jako Mnichov, Paříž nebo Drážďany. Pro vývoj architektury měla ovšem rozhodující význam Akademie výtvarných umění ve Vídni. Tam totiž pod vedením profesora Otty Wagnera studovali hlavní čeští představitelé modernistické architekty v čele s Janem Kotěrou či Pavlem Janákem.
Kromě těchto jmen dokázal SVU Mánes sdružit i další světové architekty, kteří se stali jeho zahraničními členy. Patří mezi ně zakladatel školy Bauhaus Walter Gropius, Le Corbusier nebo F. L. Wright – ale také Pablo Picasso, Salvador Dalí nebo Edvard Munch. Spolek kromě jiných činností vydával také velmi vlivná periodika Volné směry a Styl, do kterých přispívali umělci všech oborů, od básníků Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta nebo Konstantina Biebla po architekty Jaroslava Fragnera nebo Karla Honzíka. Díky tomu vznikla velmi silná platforma generující zásadní myšlenky a teorie.
Význam spolku podtrhuje projekt komplexu restaurace, klubovny a výstavní síně, který za finanční podpory T. G. Masaryka realizoval na vltavském nábřeží ke konci dvacátých let architekt Otakar Novotný. Budova Mánes patří dodnes mezi perly funkcionalistické architektury. Činnost Spolku byla násilně ukončena po roce 1948.
Stránky časopisu Volné směry lze prolistovat také online díky Digitální knihovně. Na závěr bych si dovolil přidat první odstavec statě s názvem „Ve třetině cesty“, kterou ve Volných směrech publikoval roku 1918 architekt Pavel Janák a ve které výstižně shrnuje postavení modernistické architektury v turbulentní době počátku minulého století.
„Léta války dělí nás od období v naší nové architektuře, nedlouhého sice, ale vnitřně velmi vzrušeného, prudkým názorovým vývojem. Počali jsme si tehdy raziti z vlastní mysli cestu vlastních zásad, chtějíce konečně založiti naši architekturu co nejbezpečněji, v sobě. Nastřádal se nám tak svazek přesvědčení a vyrostla řada děl, směle se rozkračujících. Byli jsme na tyto výsledky pyšni a radovali se z nich, jako by se nám jimi již zrodila toužená česká architektura. Vývoj byl válkou přerván, myšlení jí bylo zpřísněno, cítění zvřeleno a obráceno více k národu. A tak připravujíce se a toužíce po další práci, vracíme se myslí a ceněním k vykonanému: naléhá otázka, bylo-li toto naše úsilí dobré a dobře směřující a jakou cestou máme se odtud dáti dále.“(Ukázka převzata z knihy Pavel Janák – Obrys doby, vydalo Arbor Vitae v Praze 2009)
