Nedělám pokojíčky od Disneyho

Povězte nám prosím nejprve něco o vývoji walldesignu u nás. Walldesign není u nás moc známá věc a je v mnoha případech špatně chápan a zaměňován s jinými technikami dekorování prostoru (např. v poslední době celkem populárními samolepkami na zeď). Rozhodně to neodsuzuji, ale já touto cestou nejdu. Nedělám sériovou výrobu a snažím se každému projektu předat něco ze sebe. To ale neznamená, že nejsem za nové technologie rád. Naopak. Člověku se otvírají nové možnosti realizací. Ikdyž stále zůstává mou nejoblíbenější technikou přenosu motivu na zeď malba, rád experimentuji s mozaikou, tapetami, fixy, dřevem, tvrzeným polystyrenem apod.

Jak jste se k walldesignu dostal vy? Když jsem si před léty pořídil nový loftový byt s jeho 5 m vysokými stropy, přemýšleli jsme spolu s architektem, který navrhoval interiér bytu, jak tyto plochy využít. On mi tehdy řekl: „Jsi grafik, proč tam nezkusíš něco namalovat?"

Jaké byly začátky a můžeme říct, že obliba walldesignu u nás stoupá? Začátky byly poznamenané nadšením a touhou dělat si věci po svém a dělat jen to čemu věřím a co mě baví. To přetrvává dodnes a za to jsem nesmírně rád. Jestli stoupá obliba walldesignu těžko říct. Ale lze konstatovat, že obecně u nás stoupá zájem lidí o interiérový design a o angažování designérů do procesu přeměny prostor. Pomalu se tak, doufám, vytrácí heslo mnohých lidí: Udělej si (nejlépe) sám.

Dá se o walldesignu uvažovat jako o dekoraci prostoru, kterou až nás omrzí, přemalujeme nebo je to vlastně umění? Rád o walldesignu uvažuji jako o umění a snažím se, aby to tak vnímali i klienti. Myslím si, že v momentě, kdy vznikne něco originálního, tvůrce má volné ruce a výtvor má svou kvalitu a názor, má potom takový výtvor právo být za umění považován. V tomto případě umění někdy pomíjivé. Ano, stane se, že se uživatel prostoru přestěhuje a brát si zeď s sebou nelze. Ikdyž možná by to mohl být námět na zajímavý koncept.

Můžete prozradit, jak hledáte inspiraci? Vznikají Vaše díla na papíře, nebo se zavřete do řešeného prostoru, dokud inspirace nepřijde?Prostor navštívím, ještě než na zakázce začnu vůbec pracovat. Tam se snažím nasát atmosféru, udělat si pár poznámek a fotek. Tedy pokud to jde, protože se často stává, že první seznámení s prostorem je v podobě hrubé stavby. Pak si musím vystačit s debatami s investorem a architektem, s výkresy a vizualizacemi. Potom u sebe v ateliéru tvořím první návrhy. Tužkou na papíře, s foťákem po městě, surfováním po internetu, procházením soukromého foto archívu z cest, hledám inspiraci všude. Poslední cesta po Jižní Americe mě ale inspirovala opravdu hodně. Vzniklo z ní také velké množství fotek, které dodnes využívám. Fascinovaly mě všechny ty ručně malované a nápadité štíty obchodů, veselé a přitom dobře sladěné barevné kombinace fasád, ulice doplněné malbami grafických motivů, obrazů velkých scén i prostých hesel. Ryzí streetart. Já byl dokonce nadšen i z prezidentské kampaně, která zrovna probíhala, tuším v Peru. Lidé spontánně malovali hesla, jména svých kandidátů a jednoduché kresby na zdi všude, kde se dalo.

Může k Vám klient přijít s konkrétní představou třeba o barvách, motivu, velikosti, stylu atd. a chtít po Vás jen „výrobu" walldesignu, nebo si v tomto směru ponecháváte volnost? Ano, již jsem několikrát musel klienta odmítnout, protože byly jeho představy natolik konkrétní, že mě to zcela svazovalo. Takže zakázky typu „nemohl byste nám do dětského pokojíčku namalovat něco od Disneyho" s prominutím nedělám. Ale jinak považuji účast klienta na procesu za důležitou a nezbytnou. Není přece možné, aby se klient poprvé seznámil s motivy pro walldesign, až když jsou namalované na zdi. Takže je to klasický proces: na začátku debaty s klientem, zjištění jeho preferencí a představ, prezentace 3-4 konceptů, rozpracování vybraného konceptu do konkrétních návrhů pro konkrétní plochy a nakonec realizace, která už nemůže nikoho překvapit. Po celou dobu je klient u toho a přitom si nechávám volné ruce a prostor pro své nápady.

Jak vnímáte propojení walldesignu a architektury? Nechce si naopak architekt zachovat kontrolu nad prostorem a nebojuje trochu s Vašimi zásahy? Porozumění s architektem a investorem je pro budoucí vznik walldesignu zásadní. Bez tohoto souznění si nelze jakoukoliv tvorbu představit. Vždyť i jedním z našich mott je: Spojení architektury a grafiky. Walldesign musí s architekturou spolupracovat, respektovat jí a dotvářet. V žádném případě by s ní neměl bojovat. To samé platí i mezi walldesignérem a architektem.

Máte nějaký konkrétnější příklad takovéto spolupráce a jaký výsledek vznikl? Mám čerstvý příklad spolupráce, která bohužel vůbec nevypadala tak jak jsem popsal. Velký developerský projekt a velká architektonická kancelář. Mnoho lidí, mnoho názorů a také velké množství návrhů, které jsem byl nucen stále dokola upravovat a předělávat. Celkem tak vzniklo více jak 60 grafických motivů. Měl jsem již několikrát chuť spolupráci ukončit, ale nadšení pro zajímavý projekt a výjimečnou snahu developera investovat i do umění vždy převážila. Nakonec jsme se společně dobrali vydařenému a konečnému návrhu a připravovali se k realizaci. Těsně před tím však zahraniční investor projekt stopnul pro jeho údajnou vysokou finanční náročnost s úmyslem nezaplatit 3 měsíce intenzivní práce mé a mých spolupracovníků. V tuto chvíli tedy vedeme spor, který bude muset rozhodnout soud. Beru to jako další zkušenost.

Jaká byla Vaše nejzajímavější zakázka a jak by vypadala Vaše zakázka snů? Za ukázku práce, která mě od začátku do konce těšila, jednoznačně považuji realizaci interiéru a exteriéru golfového resortu Black Bridge v Praze. Jednalo se o dlouhodobou spolupráci s otevřenými lidmi, kde navíc realizace probíhala v pěkném prostředí na čerstvém vzduchu. Takže občas jsem si připadal jako na prázdninách. Zakázka snů je popsána výše. Ale pokud bych měl být konkrétnější, tak veřejný prostor. Vymalovat odbavovací halu, nějakého velkého nádraží by mě asi hodně bavilo.

Ze zakázky, o které jste mluvil, tu máme fotky, jak dlouho Vám trvalo tento motiv přenést na stěny? Pokud jde o interiér, nejsou motivy v tomto případě malované, ale vytištěné v jediné sérii na papír. Nejpracnější bylo vytvořit v počítači motivy - černobílé koláže, které tvořily fotky golfistů, zasazovaných do abstraktních až surrealistických prostředí a situací. Takto vzniklé originální obrazové tapety byly na první pohled nekonkrétní s množstvím detailů, které diváka nutily v nich pořád něco objevovat. Celkem vzniklo tuším 12 velkoplošných obrazů, přičemž se pracovalo s obrovským množstvím dat, kdy jedna montáž měla i více jak 2GB. Nejvíc času, odhadem asi 1 měsíc, tedy zabrala práce ve Photoshopu. Vlastní instalace byla provedena během jednoho týdne. Pak ještě vznikly motivy pro atrium. Tyto již byly v jiném grafickém stylu a maloval jsem je, za velkého zájmu a povzbuzování dělníků na stavbě, přímo na fasádu zhruba 14 dní.

Můžete být prosím trochu konkrétnější? Jak překreslujete zvolený motiv na zeď? Máte třeba nějaké šablony? Pokud se bavíme o malbě, tak motiv se nejprve na zeď naskicuje tužkou podle předlohy, kterou je schválený návrh. Dříve jsem skicu dělal od oka s výtiskem návrhu přilepeným na zdi. Bavilo mě, že takto dojde při přenosu na zeď k drobným odchylkám a úpravám a motiv na zdi je svým způsobem původní. Ovšem tato technika byla časově dost náročná. Nyní k přenosu používám dataprojektor. Výhodou je, že člověk může s motivem na zdi více experimentovat, měnit pozici a velikost a vidí výsledek ještě před tím, než vůbec začne s malbou. Často dělám finální úpravy až na místě, tak aby motiv v prostoru dobře seděl.

Realizujete walldesign většinou sám? Záleží vždy na rozsahu realizace. Její časové náročnosti apod. Nejraději realizaci provádím sám, někdy s přispěním externích spolupracovníků. V tomto směru mi s posledními projekty hodně pomáhala má žena, kterou jsem postupně do procesu realizace zaškoloval a přizvával k různým projektům, kde mi pod mým dohledem pomáhala. Nakonec se z ní stal můj nejspolehlivější parťák.

Na čem teď pracujete a co Vás čeká v budoucnu? Letos jsme úspěšně registrovali ochrannou značku walldesign, takže ikdyž se často výraz používá i v běžné mluvě, patří jaksi nám. V budoucnu doufám, že mě čeká zakázka snů.

Děkuji za rozhovor.