Návrh nových předpisů pro výstavbu ničí město Prahu

Podle nových předpisů můžeme zapomenout na městské ulice, bulváry, náměstí, ale i příjemná zákoutí. Navržené předpisy nám kompaktní město, kde mohou vznikat kvalitní veřejná prostranství, zakazují a místo toho nás nutí k výstavbě solitérních roztroušených budov, jak je známe na sídlištích nebo na předměstích.

Předpisy nereflektují nové poznatky v oboru urbanismu a architektury. Ve vyspělých zemích západní Evropy se již přes 50 let řeší problém roztahování měst a hledají se cesty, jak tradici měst udržet. Ještě do druhé světové války se rozvoj města vždy spojoval s jeho plošným zvětšováním. Dnešní agenda je ale opačná – řeší se kvalita městského prostředí, nikoli kvantita. Rozvleklé město je extrémně drahé v nákladech na veřejnou a dopravní infrastrukturu. Zájmem vyspělých měst je tyto náklady šetřit a raději financovat parky, úpravy náměstí, nebo veřejné instituce. A kam kráčí Praha? Na žebříčku světového srovnání kvality života ve městech jsme na 70. místě! Přitom blízká Vídeň je již dva roky na prvním místě. Následují města jako Curych, Ženeva, Frankfurt, Mnichov, Kodaň a mnohé další. Tato města mají jedno společné – zabývají se kvalitou městského prostředí a mají za cíl stavět kompaktní město. Praha jde, zdá se, úplně opačným směrem – svým novým předpisem podporuje negativní projevy suburbanizace, místo toho, aby umožnila stavět příjemné a obyvatelné městské prostředí.

Nový stavební zákon aktuálně definuje požadavky na ochranu krajiny, na ochranu nezastavěného území a na hospodárné využívání území. Jedině tak je možné účinně naplňovat ideu trvale udržitelného rozvoje. Podobně mluví i vládou schválená politika územního rozvoje ČR, kde se dokonce požaduje omezení negativních vlivů suburbanizace. Stejné uvažování je obsaženo i v mnoha doporučeních a zpráv Komise evropských společenství. Odborníci se shodují, že je lepší kompaktní město s volnou krajinou okolo sebe, než nákladná sídelní kaše spojující města v jednu rozvleklou zástavbu, jež není ani městem ani vesnicí. Proč se konkrétní dílčí předpis neřídí těmi vyššími?

Boj nového předpisu proti tradičnímu městskému prostředí je skrytě čitelný v mnoha ustanoveních. Nejkřiklavější je však v oddílu o odstupech staveb, kde se vyžaduje, aby domy byly od sebe vzdálené minimálně na výšku jedné z vyšších protilehlých fasád. Místo toho, aby domy spolu vytvářely pěkné ulice a náměstí, tak musejí stát daleko od sebe jako někde v panelovém sídlišti s prapodivnými neudržovanými plochami nikoho. Dalším nedobrým požadavkem jsou skutečně přehnané požadavky na stavění parkovišť, které nemají ve vyspělých městech Evropě obdoby. V centrálních částech měst, se snaží z pochopitelných důvodů individuální automobilovou dopravu omezit, ne ji podporovat. Praha naopak stavebníky ke stavbě podzemních parkovišť nutí a zvyšuje tak intenzitu provozu. Jak se potom dá ve městě bydlet? V jiné části předpisu si zase přečteme, že není možné zvyšovat zástavbu v ulici. Jak je možné toto paušálně stanovit? To je naše město nyní v situaci, kdy můžeme říci, že je hotové, že se má v dnešním stavu zakonzervovat, že se už nesmí dál vyvíjet? Kompaktní, řekněme hotové město, je zhruba na 20% zastavěného území Prahy. A co těch zbylých 80%? Jinde se zase dozvíme, že stromořadí v ulici, můžeme umístit, kde to dovolí bezpečnost provozu. Proč zde musí tato věta být? Samozřejmě, že projekt musí splnit bezpečnost provozu. Zdá se mně, že toto je přesně argument pro ty, co stromy v ulicích nechtějí. Bude to podobné jako s kácením alejí na okresních silnicích. Chceme dálnice ve městě, nebo městské bulváry s alejemi, chodníky a zahrádkami kaváren a restaurací?

Stavební předpis v sobě také pro běžného občana obsahuje řadu záhad. Na celkem 92 místech se nařízení odkazuje na normy. Ty ovšem nejsou závazné, ale doporučené – neprocházejí žádným schvalovacím legislativním procesem. Jenže tím, že technický předpis např. banálně oznámí, že rozměry jsou „dány normovými hodnotami“, aniž by se obtěžoval říci, jaké to jsou, se najednou tyto části norem stávají pro všechny občany Prahy závazné. Normy nejsou součástí právního řádu ČR, nejsou volně k dispozici a jsou velmi drahé. Proč nejsou tyto požadavky převedeny do textu, aby si je občané mohli sami přečíst? Asi proto, že by předpis měl asi o 100 až 200 stran navíc. Je to skutečně veřejný zájem, nás Pražanů? Chceme být městem kultury a pěstovat městské prostředí, nebo společenstvím barbarů? Chceme být v centru, nebo na okraji Evropy?

Autor: Ing. arch. Pavel Hnilička, Dipl. NDS ETHZ in Architektur autorizovaný architekt pro obor architektura a urbanismus