Národní technické muzeum staví dům podle 90 let staré studie od Adolfa Loose. Posílí pouze kult „velikána středoevropské architektury“ nebo přinese něco nového?
Národní technické muzeum staví „Poslední dům Adolfa Loose“. Dřevostavba podle architektovy hrubé studie vznikne v areálu instituce, sloužit bude jako další výstavní prostor. O expozičním programu se stále diskutuje, týkat by se mohl Loose obecně, jeho závěrečné tvůrčí etapy nebo tématu dřevostaveb.
Adéla Vaculíková , 6. 6. 2023
Světoobčan z Brna
Adolf Loos patří mezi osobnosti, kterým dějiny architektury připsaly kultovní a v lecčems mýtickou pozici. Rodák z Brna, který vystřídal mnoho technických univerzit, ale žádnou nedokončil, byl proslaven jako tvůrce raumplanu, odpůrce Wiener Werkstätte a autor novinových článků a esejů psaných s takovou svěžestí, kterou by mu mohl závidět kdejaký novinář. Osobnost Adolfa Loose je pro naše dějiny architektury nepochybně stěžejní, jeho jméno nechybí v žádné velké syntetické publikaci o architektuře 20. století. V České republice od něj mámě mimo jiné výstavní Müllerovu vilu, o něco menší Winternitzovu vilu (v obou případech spolupráce s Karlem Lhotou) nebo množství bytů v Plzni. Spousta jeho realizací je také v nedaleké Vídni – včetně sídlištní kolonie Heuberg, která patří k raným příkladům hromadné sociální výstavby ve městě.
Význam Adolfa Loose rozhodně není lokálního charakteru, zajímavé ale je, že jeden ze současných největších odborníků na jeho dílo, americký historik architektury a designu Christopher Long, na konci loňského roku obdržel i čestný doktorát Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Long Loosovi věnoval řadu výborných publikací, které se pohled na architekta a jeho tvorbu snaží v mnohém posunout, jde například o Eseje o Adolfu Loosovi, Adolf Loos – poslední domy nebo Případ Adolf Loos, jejímž těžištěm je obvinění architekta ze sexuálního zneužívání nezletilých dívek a následný soudní proces.
Více k tématu
Kultovní pozici Adolfa Loose v dějinách architektury chce nyní připomenout také Národní technické muzeum (NTM). To začalo se stavbou dřevěného domku podle jeho studie, která se dochovala ve sbírkách instituce. Jedná se o dřevostavbu, kterou Loos navrhl v roce 1932 – tedy v předposledním roce svého života, kdy se na něm již výrazně podepisovaly následky pokročilé fáze syfilidy. „V roce 1932 Loose oslovil František Müller a požádal ho, aby vytvořil prototyp domku pro mladé rodiny zaměstnanců stavební společnosti Kapsa & Müller. Jeden takový domek měl být postaven také pro dceru manželů Müllerových, Evu Müllerovou,“ píše Christopher Long v publikaci Adolf Loos – Poslední domy. Závěrečná etapa Loosovy tvorby by mohla být jedním z témat, kterému by NTM v domě chtělo dát prostor. Jakým způsobem a co konkrétně budou chtít o Loosovi předávat, zatím úplně jasné není. „Expoziční program se samozřejmě stále ještě dotváří, ale lze přirozeně předpokládat, že expoziční obsah domu bude z velké části věnován dílu a významu Adolfa Loose obecně, samotnému projektu realizace Posledního domu a dále pak dalším dílčím architektonickým tématům spjatým ideově s touto stavbou, např. výstavbou úsporných a dostupných rodinných domů, tématem dřevostaveb a podobně,“ vysvětluje za NTM Jan Duda, vedoucí oddělení PR a práce s veřejností.
Domek s podobou kostky, ze které vybíhá akorát komínové těleso, vstup na plochou střechu a malý balkon, se nyní skutečně staví na pražské Letné, konkrétně v areálu NTM. Dokumentaci podle Loosových ideových návrhů vypracovali studenti na Ústavu památkové péče na Fakultě architektury ČVUT. Jednalo se o semestrální práci z letního semestru 2020, kterou měli zadanou studující v Ateliéru obnovy architektonického dědictví Václava Girsy. Návrh, podle kterého se nyní přistupuje k realizaci, vypracovali Dominika Šebestová, Tomáš Beneš a Martin Hanuš. „Exteriér objektu je věrnou replikou původního návrhu dle dochovaných podkladů, interiér je oproti tomu pouze objemovou abstrakcí Loosova raumplanu a bude sloužit pro výstavní účely,“ píše trojice architektů.
Výsledná stavba na Letné bude realizovaná z CLT panelů s fasádou z horizontálně překládaných prken v zelené barvě. Provedena bude jako maketa v měřítku 1:1. „Vnější tvář domu včetně okenních a dveřních výplní a fasádních prvků si zachová věrnou podobu hotového domu se všemi detaily. Některé detaily, především v interiéru, nebudou záměrně řešeny. Pojetí vnitřních prostorů bude zjednodušeno se základním dělením prostoru bez úprav stěn, nábytku, koberců a dalšího vybavení. Vedení projektu má nyní na starosti Aleš Mikule z Ústavu Stavitelství I,“ dodává Fakulta architektury ČVUT. Podle NTM je nyní na základě studie studentů potřeba připravit projekční podklady, účast autorského týmu na samotné realizaci muzeum nevylučuje. „Byla by veliká škoda nenabídnout možnost pokračovat v této práci trojici mladých, dnes již praktikujících architektů, kteří ještě jako studenti FA ČVUT v ateliéru Václava Girsy projekt vytvořili,“ říká Jan Duda z NTM.
Interiéry, ačkoliv je studenti řešili jako návaznou semestrální práci, nakonec zůstanou v abstrahované podobě právě kvůli tomu, že bude dům sloužit výstavním účelům. Sám Adolf Loos jejich podobu nikdy nevypracoval. Studenti je navrhli na základě studia jeho starších realizací, plánů, literatury a textu Rozhovory s Loosem na posteli, které jeho představy o zařízení vnitřních prostor zahrnují. Výstupem týmu, ve které s Dominikou Šebestovou a Tomášem Benešem spolupracovala ještě Eliška Šmardová, je panoramatická prohlídka zařízených pokojů.
Proč zrovna Loos?
Slavnostní zahájení stavby „Posledního Loosova domu“ – což je oficiální název projektu – se odehrálo koncem května u příležitosti konference Iconic Houses věnované československé meziválečné avantgardě. Národní technické muzeum ve svém archivu spravuje jednu z největších sbírek věnovaných architektuře a stavitelství, kde se nacházejí pozůstalosti řady dalších architektů a architektek. Proč se tedy přistoupilo právě k realizaci dřevostavby navržené Loosem?
„Myšlenka vzniku je stará více jak čtvrt století, kdy se její hlavní aktéři – profesor FA ČVUT Václav Girsa, současný generální ředitel NTM Karel Ksandr a kurátorka Muzea hlavního města Prahy Marie Szadkowská se sešli, aby společně spolu s dalšími úspěšně realizovali památkovou obnovu patrně nejikoničtější stavby od Adolfa Loose – Müllerovy vily v Praze. Tato na první pohled neuskutečnitelná myšlenka pak dlouhou dobu zrála v myslích této trojice, aby byla opětovně uvedena v život v souvislosti s přípravou výstavy „Adolf Loos Světoobčan“, kterou MHMP společně s NTM připravovalo v roce 2020 k výročí 150 let od narození tohoto architekta. Do plánované realizace ovšem vstoupila celosvětová pandemie onemocnění COVIDu,“ vyjádřil se Jan Duda.
Realizace domu by mohla být začátkem zajímavého projektu, který nepochybně zejména odborná veřejnost podrobí svému kritickému pohledu. V současnosti vzniká množství publikací a projektů, které se snaží k tomu, jak byly dějiny architektury a umění dosud psány, přistupovat s novou optikou. Publikace Mýtus Jan Kotěra, se usiluje přehodnocení situování tohoto architekta do mýtické role zakladatele české moderní architektury. Civilizovaná žena: paradox vizuální kultury první republiky od Martiny Pachmanové, loni nominované na Magnesiu Literu, zase tematizuje objektivizaci ženského těla v tiskových materiálech meziválečné doby. Výzkumný projekt Kláry Brůhové a Heleny Huber-Doudové Architektura (ž.). ženy, emancipace, architektura v druhé polovině 20. století zase poukazuje na to, že velký příběh dějin architektury opomíjí ženy architektky. Dějiny umění a architektury mají mnoho děr, současné historičky a historici architektury se je nesnaží ani tak zaplnit, jako spíše přinést nové pohledy na věc. Jestliže nyní Národní technické muzeum buduje dům podle návrhu Adolfa Loose a promýšlí budoucí expozice, bylo by příhodné, aby výsledek nebyl pouhým recyklátem již známého a řečeného.
