Mrakodrapy ze Star Wars a zpívající monstr fontána. Za novou i předválečnou architekturou tentokrát do Vratislavi
Stačí tři dny a jízdenka na autobus. V polské Vratislavi najdete meziválečnou modernu i poválečné věžáky. Redaktorka a historička umění Adéla Vaculíková přijela nadšená a připravila další tip na archi-trip pro všechny, koho baví cesty za architekturou.
Adéla Vaculíková , 19. 7. 2023
Chcete vyjet na pár dní za hranice, ale nemáte čas a chuť nic plánovat? Zamiřte do Vratislavi, města, kde toho není ani moc, ani úplně málo. Nechytne vás zde panika z nesčetného množství možností, co vidět a zažít. Program na tři dny si ale najdete snadno a zvládnete se při tom i natáhnout na trávu v parku. Letní program značka ideál. Já jsem do Vratislavi jela asi den po své poslední zkoušce. Hlavu jsem měla unavenou a zanesenou. Toto město mě ale hezky zregenerovalo, odpočinkový efekt tedy vyzkoušen na vlastní kůži.
Vratislav je od Prahy asi 280 kilometrů daleko, jede se tam něco mezi čtyřmi a pěti hodinami. Z Florence tam ale jezdí přímá linka, takže časovou náročnost cesty kompenzuje to, že se do města dostanete snadno. Vystoupíte na nádraží pod obrovským nákupákem, dáte se rovně podél rušné tříproudovky a za chvíli dojdete do vnitřního města. Do odlehlejších částí Vratislavi se pak dostanete taky jednoduše, městská tam funguje dobře.
Historické centrum a seznámení se s vybombardovaným městem
Mám ráda nehotová města, taková ta místy zašlá. Vratislav je v tomto ohledu příjemně nedokonalá. Má zrekonstruované části, v roce 2016 byla Evropským městem kultury, i místa bez jasně určené funkce. Město má pořád hodně jizev z války, kdy bylo sedmdesát procent jeho zástavby vybombardováno. Ušetřeno nebylo ani historické centrum plné středověkých památek. I přesto má kostelů Vratislav tolik, že by se o ně mohla dělit. Doporučuji některé z nich navštívit, obvykle se uvnitř nachází dobové fotografie zachycující jejich poválečný stav. Je to dobrý začátek pro následné poznávání Vratislavi. Uvidíte totiž, že z nich zbyla jen torza a většina jejich hmoty tak pochází z doby po roce 1945. Rozhodně vystoupejte na věž katedrály, ze které je dobrý rozhled, Vratislav totiž leží v nížině. Já jsem si odtamtud vybrala jako první zajít na soubor ostrovů na Odře a potom zamířila do středu města.
Mlýn Maria, Fredrich Wilhelm Brunnert, 1791−1792, konverze Maćków Pracownia Projektowa, 2017−2020
Ostrovy na severu Starého Města jsou propojené souborem lávek a mostů. Nejstarší je ocelový Tumský most z konce 19. století. Dostanete se po něm k mlýnu Maria, který zde od konce 18. století mlel mouku. Dnes je z něj bytový dům, který funguje v obálce klasicistně pojatých fasád. Návrh rekonstrukce mlýna vypracovala vratislavská kancelář Maćków Pracownia Projektowa, která ve městě navrhla řadu dalších konverzí i novostaveb. K velké hmotě mlýna přidala menší přístavbu, která uzavírá vnitřní dvůr, nímž protéká vodní kanál. Stavba dostala také nástavbu, nové patro, opláštěné šedivým perforovaným plechem, v tom může připomenout třeba podobu domu Langhans v Praze od Ladislava Lábuse.
Concordia Design, MVRDV, 2020
Od mlýna Maria, který rekonstrukce pozměnila jemně, je to pár kroků k další transformované budově − tentokrát ovšem mnohem razantněji. Na fragment historizujícího domu, který přečkal bombardování, navazuje elementární přístavba s okny ve standardním formátu. Beton postupně přechází ve sklo a stavba se otevírá. Stejně je tomu i u mansardové střechy, kterou evokuje pouze konstrukce překrytá skleněnými tabulemi. V budově funguje coworking, její podobu navrhla nizozemská architektonická kancelář MVRDV, která ji na svém webu prezentuje efektními fotografiemi. Z těch působí ohromně elegantně, ve skutečnosti je ale těžkopádná a pro místo rušivá, architektonický koncept se zde nepotkal s realitou provedení.
Hala Targowa (Tržnice), Richard Plüddemann, 1906−1908
Vratislav se až do konce druhé světové války nacházela na německém území. V prvních desetiletích 20. století zde vzniklo několik konstrukčně zajímavých staveb, které navrhli němečtí inženýři. V centru je to například budova staré tržnice. Cihlová stavba vypadá jako vzdálená příbuzná Berlageho burzy v Amsterdamu. Ukrývá v sobě monumentální železobetonovou příhradovou konstrukci a taky spoustu stánků a podniků, ve kterých koupíte květiny i žurek – tradiční polskou polévku z žitného kvasu.
Obchodní dům Petersdorff, Erich Mendelsohn, 1927–1928
Neonový nápis Petersdorf na sobě už nemá, přesto ji při procházce centrem přehlédnete jen těžko. Dnes ikonická stavba, která je uvedená na předních příčkách architektonických průvodců Vratislaví, vystupuje z uliční fronty zaoblenou arkýřovou věží. Ta do ní vnáší něco ze záoceánských parníků, které avantgardní architekti opěvovali. Budova to však není funkcionalisticky lyrická, ale spíše expresionisticky pádná. Ocelový skelet vyplňují travertinové desky, jedna z fasád je poseta obdélníkovými okny v pravidelném rastru, druhou probíhají pásová okna oddělená výraznými římsami. Autorem mimořádně plastického domu – v detailu i celku – je architekt Erich Mendelsohn. Jeho obchodní dům ve své době získal velkou publicitu, silnou inspiraci si z něj vzal taky pražský německý architekt Adolf Foehr, který navrhl dům se stejnou siluetou na rohu Provaznické ulice v Praze.
Sídliště Sedesowce, Tadeusze Brzozy, Jadwiga Grabowska-Hawrylak, 1963–1967
Kousek od centra, hned za řekou, se tyčí šest výškových domů. Ty v šedesátých letech vyrostly na místě, kde německá armáda za války zbourala původní zástavbu, aby vytvořila letiště. V poválečné době se pak plocha stala prostorem pro novou bytovou výstavbu organizovanou už socialistickým Polskem, kterému Slezsko připadlo. Sídliště Sedesowce bylo velkolepým projektem, který ve městě neměl obdoby. Urbanismus navrhl Tadeusze Brzozy, domy pak architektka Jadwiga Grabowska-Hawrylak. Všechny jsou sestavené z betonových prefabrikátů, které jsou efektně plastické. Přízemí se zvedná na pilotech, okna jsou šikmo zasazená do oblých výřezů, balkony cikcak uskákané. Součástí projektu byly také objekty občanské vybavenosti, ty se táhnou na vyvýšené podestě podél hlavní silnice a bytové domy od ní oddělují. Systém lávek a nadzemních komunikací pro pěší tak v mnohém připomíná přístup evropských brutalistů. Sídliště nyní prochází postupnou rekonstrukcí, zatím vypadá dobře, bytové domy jsou opravené, obchody ale ještě ne.
Výstaviště – místo meziválečných experimentů
Na návštěvu areálu vratislavského výstaviště si stojí za to vyhradit dostatek času, já jsem zde strávila jeden den a bylo to tak akorát. Podobu místa s modernistickými stavbami citujícími tvarosloví klasické řádové architektury určili architekti Max Berg a Hans Poelzig. Ti zde nenavrhovali pouze stavby, ale také celý urbanismus, který sazí na symetrii a monumentální průhledy. Areál se nachází na východním okraji Vratislavi, z centra se k němu dostanete asi za dvacet minut tramvají.
Hala století, Max Berg, 1911−1913
Vratislavské výstaviště bylo postaveno u příležitosti stého výročí bitvy u Lipska – závěrečné a největší bitvy napoleonských válek. V jeho středu sedí Hala století, která pod svou kupolí skrývá prostor, který pojme až 10 000 návštěvníků. Její žebrovou konstrukcí se do interiérů dostává dostatek světla, vznikl navíc zcela volný prostor, který byl už v roce 1913 pojatý tak, aby mohl sloužit široké škále různých společenských akcí. Já se do haly dostala, když v ní probíhal veletrh počítačových her a prostorem se ozývalo cvakání klávesnic. Přístupná je ale i mimo takové akce, obvykle od úterý do neděle za menší poplatek. Vedle toho, že stále slouží jako výstaviště, je totiž významnou městskou památkou, která je od roku 2006 zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Až si halu prohlédnete, projděte ještě sousední budovou kongresového centra do zahrady s velkou fontánou, která připomíná tu pražskou Křižíkovu. Zahraje vám na Mozarta, Piráty z Karibiku i Beyoncé. Lemují ji kolonády, za kterými se nachází park, ten ve městě funguje už od 19. století.
Pavilon čtyř kopulí, Hans Poelzig, 1911−1913, rekonstrukce BeMM Architekci, 2015
Pavilon čtyř kopulí navrhl německý expresionista Hans Poelzig. Čtyři křídla svírají centrální dvůr, nad každým rohem jsou vzneseny kupole, vzdušné, vyplněné sklem. V pavilonu dnes funguje muzeum moderního umění. Vystaveny jsou v něm sbírky polského poválečného umění, hlavně díla neoficiální scény. Ta se tak dostala do budovy, která se po válce opakovaně stala místem propagandy východního bloku. V roce 1948 se v něm konala třeba budovatelská výstava Znovuzískaných území, která Slezsko prezentovala jako zemi po právu náležící Polsku. U příležitosti výstavby byla před Halou století vztyčená 96 metrů vysoká železná Iglica (v překladu jehlice) od Stanisława Hempela – polský příspěvek do jinak německého areálu.
WuWA, 1929
Z areálu výstaviště je to jen pár minut chůze na modernistické sídliště WuWA. Projekt, který měl za úkol přijít s rychlou výstavbou převážně menších bytů a rodinných domků v době bytové nouze, organizoval Deutscher Werkbund – Svaz německého díla, který sdružoval designéry, architekty a výrobce. Prezentován byl výstavou Wohnung und Werkraum (Domov a pracoviště), která navazovala na podobné projekty DW, konkrétně na Weissenhofsiedlung ve Stuttgartu z roku 1927. Z České republiky pak známe analogické výstavy Nový dům v Brně nebo kolonii Baba, na druhé zmíněné se Deutscher Werkbund podílel také.
V areálu WuWA se nachází celkem 32 objektů, které navrhlo 11 slezských architektů. Nejlépe uděláte, když se před jeho procházením zastavíte v kavárně/infocentru, která funguje v bývalé tramvajové zastávce -od výstaviště je to jen pět minut chůze.
WuWA se už proměnila v čase, v domech se bydlí a někdy výhledu na ně brání vysoká zeleň, což je ale hezké. Při procházce se zaměřte na jedinou dřevostavbu v areálu, bývalou školku, kterou zrekonstruovala a dnes využívá polská komora architektů. Třešinkou na dortu je pak budova svobodáren od Hanse Scharouna, která se pro své organické formy stala důležitou referencí pro některé československé funkcionalisty. Převážně ty, kteří se vymezovali proti Karlu Teigemu a jeho pojetí přísně vědecké a z podstaty neumělecké architektury. Scharounova stavba dnes funguje jako hotel polského inspektorátu práce, dovnitř ale nepouští, což je trošku škoda, zas tolik nadšenců do kolonie neproudí.
Pokud vám během prázdnin zbyde pár dnů volna, vydejte se do Vratislavi taky. Kromě architektury můžete chodit třeba po botanických zahradách, ve městě jsou hned dvě, nebo muzeích a galeriích. Na objevování je tam toho stále spousta, mezi davy se ale proplétat nebudete a k overturismu tak nepřispějete. Přeji příjemný výlet!
Praktické tipy:
- Cesta: autobusem z Autobusového nádraží Florenc na autobusové nádraží ve Vratislavi (Wroclaw, dw.PKS ul. Sucha)
- Tip na kávu: Kavárna WuWA ve funkcionalistické kolonii
- Tip na galerie a muzea: Národní muzeum ve Vratislavi (Muzeum Narodowe we Wrocławiu) se skvělými sbírkami středověkého umění ve staré budově v centru a sbírkami polského poválečného umění v Pavilonu čtyř kupolí na výstavišti. Muzeum současného umění Vratislav v protileteckém bunkru (Muzeum Współczesne Wrocław w bunkrze przeciwlotniczym)
