Moduly nejsou unimobuňky

LD: Jak jste se k modulární architektuře dostali?

OCh: K modulární architektuře a následné úzké spolupráci s firmou KOMA, která moduly vyrábí, jsme se dostali prostřednictvím studentské soutěže „Modulární architektura“. V prvním ročníku jsme vyhráli a zřejmě proto nás kontaktovalo vedení firmy. Po dokončení studií na brněnské technice jsme spojili naše znalosti s chutí KOMA vystavět víceúčelovou budovu, která je kombinací jídelny a zázemím pro zaměstnance. A to byl první významný společný modulární počin.

LD: Čím je tento projekt zajímavý?

OCh: Je to plnohodnotný modulární dům, který by měl sloužit firmě několik desítek let. Lidé z KOMY si jídelnu a šatny sami vyrobili, poskládali, zařídili,… To nás od počátku zaujalo, to hledisko vztahu firmy se svými zaměstnanci, s budoucími uživateli novostavby.

MK: Samotný dům je založen na konceptu oddělení místa pro jídlo a odpočinek (jídelna v druhém podlaží) od země, kde se pracuje. Po formální stránce je budova ukázkou potenciálu modulového konstrukčního systému. Jednoduchým způsobem se nám podařilo vytvořit nejen kontinuální prostor jídelny s výhledem do tří světových stran, ale také vykonzolované terasy či šatny dělené na menší místnosti.

LD: Mluvíte o potenciálu modulového konstrukčního systému. V čem vidíte budoucnost modulární architektury?

OCh: Myslíme si, že jde o mimořádně dynamický segment stavebnictví a svůj vrchol má ještě před sebou. Díky firmám jako je KOMA, z jejíž neustálé touhy po inovaci cítíte baťovský odkaz, dodnes viditelný v regionu sídla společnosti, se modulární architektura stále více dostává do popředí zájmu rozličného druhu stavebníků.

LD: A v čem vidíte její slabé stránky?

OCh: Jednoznačně v „kontejnerizaci“ modulární architektury. Toto vnímání se nám snad daří na vizovickém projektu odstranit. Navrhli jsme sebevědomý dům s parametry klasické produkce, avšak se všemi výhodami modulů. Dech beroucí rychlost výstavby „za sucha“ je jednou ze základních motivací pro opětovnou volbu modulárního systému.

LD: Kontejnerizaci? Co si pod tímto pojmem máme představit?

OCh: Myslíme tím pohled veřejnosti na modulární architekturu. Dle našeho názoru mezi laickou veřejností stále převládá pocit, že modulární architektura jsou jakési lepší unimobuňky. Po zkušenostech s právě realizovanou budovou jídelny můžeme s klidem říci, že se jedná o specifický, avšak plnohodnotný druh stavebního řešení.

LD: Je pro vás výstavba modulárním systémem ta jediná volba?

MK: Nejsme ortodoxní „moduláři“, vždy volíme konstrukční systém podle celkového konceptu, často založeném na ekonomické situaci, společenských potřebách a environmentálních požadavcích. Pokud jsou moduly vhodným řešením vstupních parametrů našich projektů, volíme je a snažíme se z této avantgardní možnosti vytlouci co nejvíce. Tento princip jsme aplikovali jak na letní pavilony na nádvoří Moravské galerie v Brně, tak v domově pro seniory v Opavě, hotelu ve Zlíně i ve vizovické jídelně.

LD: Vlastní ateliér jste založili už na škole. Šli byste do toho znovu?

MK: Jednoznačně ano. Asi jsme si přes to všechno nikdy nepřipouštěli jinou možnost. I když jsme prvních pár let studií pracovali odděleně a tak trochu proti sobě soutěžili, kdo toho víc udělá a vyhraje, výsledkem bylo rozhodnutí, že to zkusíme společně. Atelier jsme neoficiálně založili v posledním ročníku studia během návštěvy bienále v Benátkách, na baru, asi ve čtyři ráno.

LD: Jakým způsobem navrhujete? Vzniká to nejlepší z "ohnivých" debat a brainstormingů, nebo naopak v klidu?

MK: Dávno jsme pochopili, že architektura je týmová disciplína. Každé řešení, které by vzniklo v hlavě jednoho z nás, a teď nemyslíme pouze nás dva, ale všechny členy kanceláře, by bylo polovičaté. Vždy, když začínáme nový projekt, utřídíme a zpracujeme maximální možné podklady, které si potom promítáme a s dalšími našimi architekty diskutujeme nad variantami. Výsledkem je pestrá skladba rozličných řešení s jasným závěrem, co rozpracovávat dále. Diskuse jsou často explozí kreativních mozků v tom nejlepším slova smyslu.

LD: V rámci doktorského studia se podílíte na vzdělávání nové generace architektů. Jaká je?

OCh: Je stále stejná. V každém ročníku jsou studenti, kteří jsou nadšení dříči, kteří bez ohledu na roční období, počasí, den či noc, pracují na svých projektech, studují a vymýšlí překvapivá řešení na první pohled banálních otázek. Mají dokonalé znalosti soudobé architektury, často se ty nejaktuálnější věci od nich sami dozvídáme. Potom jsou ale i studenti, kterých když se ve třetím ročníku zeptáte, co nebo kdo je OMA, Gočár nebo Pritzkerova cena, sedí a koukají, jako bychom se jich ptali na latinský název pravého malíčku, ...

LD: Na závěr by mě zajímalo, jak si nejlépe odpočinete od práce?

OCh: Poslední rok jsme tak zavaleni prací, že na odpočinek moc času nezbývá. Skvělé je cestování, což se stejně většinou zvrhne ve zběsilé běhání po aktuálních architektonických peckách. Každý máme holku - architektku, takže ani tady odpoutání od práce moc nefunguje.

CHYBIK+KRISTOF Associated Architects je mezinárodní ateliér se sídlem v Brně založeným v roku 2010. Působí v oblastech architektury, urbanismu a krajinářské tvorby. Sdružení je složeno ze dvou hlavních architektů – Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa. Oba působí na Fakultě architektury VUT v Brně v atelieru doc. M. Wittmanna. Projekty ateliéru jsou uveřejňovány v domácích a světových architektonických publikacích a na výstavách. Kancelář získala řadu ocenění ve veřejných i vyzvaných architektonických soutěžích.

Ondřej Chybík se narodil v Brně, České republice. Po studiích v Brně a Štýrském Hradci v Rakousku působil ve vídeňském ateliéru PPAG. Je držitelem Ceny rektora VUT v Brně a získal cenu Bohuslava Fuchse za nejlepší projekt Fakulty architektury VUT v Brně. V roce 2010 založil společně s Michalem Krištofem architektonické studio CHYBIK+KRISTOF ASSOCIATED ARCHITECTS. Podílel se na projektech do USA, Vietnamu, Japonska, Dubaje, Finska, Německa, Norska, Slovenska a České republiky.

Michal Krištof se narodil ve slovenském Martinu. Patří k mladé generaci slovenských architektů, kteří získali vzdělání a pracovní zkušenosti v zahraničí. Po studiích v Brně a Bruselu, působil v kanceláři Bjarke Ingels Group – BIG v dánské Kodani. Vystudoval fakultu architektury VUT v Brně. Je taktéž držitelem Ceny rektora VUT v Brně. V roce 2010 založil společně s Ondřejem Chybíkem architektonické studio CHYBIK+KRISTOF ASSOCIATED ARCHITECTS. Podílel se na projektech do Belgie, České republiky, Číny, Dánska, Finska, Francie, Malajsie, Norska, Ruska, Slovenska a Švédska.