Moderní Vratislav

Příští rok bude Kulturním městem Evropy, a tak se tam hodně staví a opravuje. Dnes třetí největší polské město s více než osmi sty tisíci obyvateli působí přívětivě, všude jsou kavárny a hospůdky, hezky upravená veřejná prostranství, ostrovy na řece Odře a parky s řadou fontán a moderních plastik. Cílem mé cesty v rámci poznávacího zájezdu po moderní architektuře, který konáme každý rok, byly ovšem především významné stavby z první poloviny dvacátého století. Tehdy bylo město součástí Pruska a neslo jméno Breslau. Bylo sídlem významného architektonického učiliště – výtvarné akademie, na níž působili Hans Poelzig, Hans Scharoun, Adolf Rading nebo Heinrich Lauterbach. Tuto školu mimochodem absolvovali i architekti, kteří pak pracovali na našem území. Jiří Kan se stal spolupracovníkem známého pražského projektanta Františka Alberta Libry a podílel se např. na projektech malobytových pavlačových domů v pražských Holešovicích a Krči nebo na návrhu sanatoria TBC ve slovenských Vyšných Hágách. Dvojčata Lubomír a Čestmír Šlapetové pak v moravském a slezském regionu projektovali řadu vil ve stylu organické architektury.

Jedním z epicenter avantgardní vratislavské architektury je areál výstaviště, kde v rámci expozice, uspořádané k stému výročí Bitvy národů u Lipska, vznikly v roce 1913 velmi zajímavé stavby. Jednak je to pavilon se čtyřmi věžemi zakončenými kupolemi od slavného německého expresionisty Hanse Poelziga, jednak kdysi největší železobetonová stavba světa Jahrhunderthalle architekta Maxe Berga. Je to skutečně monumentální dílo zastřešené mohutnou kupolí, před deseti lety zařazené na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Budova je čerstvě opravená a najdete v ní expozici věnovanou moderní architektuře města i samotné stavbě, která v době vzniku musela fascinovat. V ohromném kruhovém sále se pak na žebrovou klenbu promítá videomapping.

Nedaleko od tohoto areálu se nachází další významné centrum avantgardní architektury. Jde o „vratislavskou Babu“ – tedy tzv. výstavní kolonii WuWa (Wohnungs- und Werkraumausstellung), inspirovanou slavnou vilovou enklávou vybudovanou v roce 1927 ve Stuttgartu za účasti Le Corbusiera, Ludwiga Miese van der Roheho, Waltera Gropia a dalších z podnětu německého Werkbundu. Rodinné domy, dvojdomy a řadové domy stavěli architekti zcela podle svých představ, lidé si je pak mohli prohlédnout včetně vnitřního zařízení a v případě zájmu zakoupit. O rok později se z podnětu Svazu československého díla konala podobná akce v Brně a v roce 1929 právě ve Vratislavi (opět pod záštitou německého Werkbundu). V roce 1932 pak následovaly obdobné iniciativy ve Vídni a Praze, na dejvické Babě. Vratislavská kolonie byla těžce poškozena během války, ale zbylé stavby se nyní opravují – naposledy pavlačový dům a mateřská škola od arch. Alberta Heima a Paula Kemptera, což je půvabný dřevěný pavilon sloužící dnes jako školicí středisko. Hlavní atrakcí výstavní kolonie je ale doslova úžasný objekt od Hanse Scharouna, který svým řešením předběhl dobu o řadu let nebo spíše desetiletí. Rozlehlá členitá stavba byla původně určena pro mladé manželské páry, dnes je v ní hotel. Nese prvky funkcionalismu (železobetonová skeletová konstrukce, pásová okna a střešní terasy), ale také organické architektury: jednotlivá křídla jsou totiž dynamicky zprohýbaná. Dokonalé jsou i jednotlivé detaily. Celek působí tak, jako by budova vznikla v šedesátých letech, a nechce se věřit, že pochází z roku 1929. Scharoun působil později v Berlíně, kde v padesátých až sedmdesátých letech navrhl známé budovy filharmonie a knihovny (tu si možná čtenáři vybaví z kultovního filmu Wima Wenderse Nebe nad Berlínem). Jednu z vil v kolonii vytvořil rovněž další představitel organické architektury Heinrich Lauterbach, známý svými jabloneckými vilami (viz Orientace 22. 6. 2013).

V centru Vratislavi je několik secesních, modernistických a funkcionalistických obchodních paláců. Příkladem dynamického expresionismu je býv. obchodní dům Petersdorf na ul. Szewske z roku 1927 světoznámého architekta Ericha Mendelsohna, který působil v Německu, Rusku, Británii, Palestině a USA a u nás postavil obchodní palác Bachner v Ostravě (viz zde). Vratislavská budova byla hojně napodobována – její zmenšenou kopii máme i v Praze na nároží ulic Provaznická a Havířská (býv. Brandejsův dům, později CK Fischer; arch. Adolf Foehr, 1930-1932). Na Solném náměstí je zase nepřehlédnutelný úzký funkcionalistický dům Adolfa Radinga, v němž dnes sídlí redakce Gazety Wyborczy. V centru jsou i hezké příklady secesní architektury (např. palác Schlesinger v ulici Rzeznicza 32/33) a meziválečné avantgardy – malobytové domy v oblasti Nového tržního náměstí. Krásným příkladem německého cihelného expresionismu je poštovní úřad. Zajímavá je i současná architektura. Navštivte Vratislav, stojí to za to!