Mjölk architekti vystavovali, BoysPlayNice fotili. Společný road trip na festival architektury a designu do Španělska

„Loď zla vyplouvá. Společně s chlapci z BoysPlayNice vyrážíme na týdenní misi do španělského Logroňa. Díky za pozvání festivalem Concéntrico a za masivní podporu Českému centru v Madridu! Jedeme propagovat českou architekturu. Zůstaňte dobře naladěni,“ píší 24. dubna Mjölk architekti na Facebook. Po příjezdu do cílového Logroña na severu Španělska, důležité zastávce na Svatojakubské cestě, začínají architekti instalovat a fotografové lovit záběry. Zpomalená atmosféra prosluněného jižanského města je pro to ideálním prostředím. O tři dny později už na náměstí Santa Ana stojí instalace „lampička” od Mjölk architektů. Začíná čtvrtý ročník mezinárodního festivalu architektury a designu Concéntrico. 

Letos pozvání na festival přijalo čtrnáct týmů z Německa, Anglie, Španělska, Itálie, Francie, Argentiny, Baskicka a Česka. Každý z nich měl za úkol zrealizovat instalaci vytvářející dialog mezi městem, jeho kulturním dědictvím a současnou architekturou. Hlavní myšlenkou festivalu je právě zachycení nekonvenčního pohledu na urbánní strukturu Logroña. Organizátoři chtějí zdůraznit funkci historicky významných prostorů, které dnes lidé zřídkakdy navštěvují nebo tudy procházejí bez povšimnutí. Nad rámec instalací se zákoutí města propojila také přednáškami, představeními a výstavami na běžně skrytých místech. České zastoupení reprezentoval také architekt Martin Rajniš s výstavou vybraných realizací ze dřeva.

„Obecně byla v Logroñu úžasná, pomalá a ospalá rána, která trvala až do 10 hodin. V sedm hodin ráno byli v ulicích pouze poutníci s batohy a my. Město bylo úplně prázdné, nad domy létali ptáci (čápi!), budovy pomalu začaly vrhat dlouhé stíny. Dopoledne se prostor zahustil lidmi a to trvalo až do hluboké tmy. Festivalové realizace se pak staly kulisami pro náhodné okamžiky,“ popisuje příjemnou atmosféru města Martin Tůma z BoysPlayNice.

„Navíc, jednou za čas je prostě skvělé jet na pracovní výlet. Říct si, tak jo, budem dělat jenom dobrý fotky, budem na ně čekat, a když to nepřijde, tak to prostě nepřijde. Povedlo se nám uvolnit se a věnovat se čisté lásce k fotografii. Bez stresu z minut, které na standardní realizaci letí tak rychle, se siestou po obědě, s dobrou kávou. Nakopávací na akcích tohoto typu je to, jak jde vidět, že pro lidi, kteří dělají dobré věci, neexistují žádné hranice a bariéry. No a v neposlední řadě, cestu i bydlení jsme sdíleli s Mjölkama, což je samo o sobě zárukou pohody a dobré nálady! Díky za to, chlapci!,“ dodává.

Z fotek BoysPlayNice je cítit pohodový spirit města, které díky propojení historické a současné architektury znovu ožilo. Během rozvolněných dnů se siestami a čekáním na záběry přišly také zážitky, o jeden z nich se s námi podělil Martin Tůma. „Nejoblíbenější fotka je z náměstí, kde vznikala instalace koryta s vodou. Pointa byla v tom, že díky vodě (a odrazu okolí v ní) vzniknou nové souvislosti v prostoru. Instalace ještě nebyla hotová a my tam s Jakubem chodili a jen jsme koukali, které záběry budeme fotit po dokončení. Dal jsem na zem stativ a koukal jsem na to, co jde/není v obraze vidět, když se najednou zjevili ti dva chlapíci jak vystřižení z nějakého filmu. Šli přímo proti foťáku, před objektivem se zastavili a my jim museli (na tak širokém náměstí) dát stativ z cesty. Byl to prostě moment „M“. Možná banální, ale silný. Celý výjev byl strašně divný, ale kouzelný. Druhý den jsem šel fotit na střechu knihovny. Bylo tam malé střešní okno, kterým šlo vidět do kanclu. Nakoukl jsem tam a seděli tam ti stejní chlapíci. Pracovali v archivu.“