Místa mimo kontrolu systému. Kniha Nemísta měst ilustruje rozpolcenost naší doby
Kdo jiný než básník může obdivovat a objevovat opomíjená slepá místa na mapě? A kdo jiný než architekt v nich může vidět především výzvu k řešení? Anna Beata Háblová ve svém ryze osobním přístupu spojuje oba pohledy.
Petr Vorlík , 24. 4. 2020
Kniha Nemísta měst mapuje ztracená, skládkovací, tranzitní, dočasná a virtuální (ne)místa. V každé kapitole ve dvou částech konfrontuje pocitové „ohmatávání“ těchto prostorů prostřednictvím poetického, zádumčivého příběhu s jejich racionálnějším zkoumáním, typovým roztříděním a opřením o uznávané teorie Marca Augého, Christophera Alexandera, Saskie Saasen ad. Autorka uvádí i konkrétní příklady revitalizace a zpřítomnění těchto míst, v široké škále projektů od formálních urbanistických plánů, přes nevládní iniciativy, až po umělecké a občanské low-cost intervence. Jakkoliv se zpravidla jedná o odborné veřejnosti dobře známé aktivity a počiny, kouzlo knihy spočívá v tematickém propojení a zároveň tříbení těchto myšlenek. A ve srozumitelné, čtivé formě, jakou jsou nabízeny.
Více k tématu
Proč nemísta? Moderní civilizace v potu tváře a za nemalé spotřeby dostupných zdrojů vytvořila svět, v němž vše podléhá přísné kontrole. Jsme na něj hrdí a až do chvíle krize nevidíme jeho křehkost. Anna Beata Háblová se naopak soustředí na nemísta, vzácné výjimky, které jakoby existovaly samy o sobě, jen pro sebe, mimo naši všudypřítomnou kontrolu a které jsme proto z našeho vědomí vytěsnili. Místa, která ale zároveň nepředpojatému pozorovateli odhalují překvapivou, inspirující odolnost. Ostrovy zvláštní anonymity a trvalého provizoria, neukotvenosti v čase a prostoru, improvizace a nevšední živoucnosti, ale i úniku a svobody.
V koláži myšlenek, příběhů a projektů však překvapivě chybí naše obvyklé a oblíbené tabulky, grafy a faktografie. Prostředky, kterým dobře rozumíme a jejichž optikou často čteme svět. Jakoby se autorka knihy této moderní tradici vyhýbala. Stejně jako teoretici a myšlenkové zázemí, o něž se opírá. Nebo se jí vyhýbáme v tomto případě my všichni a zcela programově nemísta nezkoumáme svým zavedeným objektivním způsobem? Protože je nepovažujeme za podstatná? Jen za něco dočasného, co je tolerováno pár let, než přijdeme s řešením, jak nemísta změnit? A proto je nemusíme racionálně zkoumat? Jenže nemísta tu vždy budou. Doufejme! Jsou stvrzením naší lidskosti a přesvědčení, že světem nehýbe jen rozum, ale i (po)city. Stvrzením, že svět není jen nástrojem k uspokojení lidských potřeb, ale složitě provázané prostředí, kde bychom měli v souznění a vzájemném respektu setrvávat nejen my, ale i živá a neživá příroda.
Kniha Nemísta měst půvabně ilustruje naši rozpolcenou dobu. Chceme být více citlivými poety nebo věcnými inženýry? Potřebujeme více příběhy nebo architekturu? Patrně obojí. Anna Beata Háblová jednoznačnou odpověď nenabízí. A to je dobře… Potřebujeme totiž především mnohem více knih, které nenabízí jednoznačné návody.
