Mikuláš Macháček: Český grafický design s holandskou inspirací

Od novin ke grafice

Mikuláš měl možnost nahlédnout do prostředí grafické tvorby už v raném věku. Jeho otec je novinář, který kdysi vydával časopis Bydlení a také noviny. Prostředí i vlastní směřování jej zavedly na Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, tzv. Hellichovku. Během tohoto středoškolského studia se aktivně zajímal o grafický design a pomáhal svému otci s úpravou novin. Ještě před maturitou si tak ozkoušel práci grafika.

Studium

Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze se stal na několik let jeho studijním zázemím Ateliér písma a typografie. Díky tomuto studiu se mu naskytla možnost vycestovat na stáž do Holandska, která byla v jeho životě zásadním momentem. Ve třetím ročníku se tak dostal do prostředí univerzity v Maastrichtu. Shodou okolností byl tou dobou na studijní stáži i jeho bratr Adam na Gerrit Rietveld Academy v Amsterodamu. Tedy nedaleko. Mikulášovi tato škola připadala mnohem lepší, než ta, na kterou chodil on. Bratra docela často navštěvoval a byl fascinován tím, jak je holandské prostředí inspirativní.

Inspirace z Holandska

Po jejich studijní stáži v Holandsku byli bratři Macháčkovi svými zkušenostmi natolik zaujati, že se rozhodli uskutečnit přednášku. Všem v ní chtěli sdělit, jak je důležité jezdit do ciziny a účastnit se stáží. Tehdy byl mezi posluchači na přednášce i Aleš Najbrt, se kterým je spojena další Mikulášova kariéra v česku. Ještě během studijního pobytu v Holandsku si oba bratři společně domluvili pracovní stáž ve Studiu Dumbar v Haagu. Po skončení školní stáže se vrátili do Holandska pracovat. Když se Mikuláš ve čtvrtém ročníku, po skončení obou pobytů, vrátil zpět do Prahy, Studio Najbrt mu nabídlo spolupráci. Tuto nabídku přijal.

Studio Najbrt

Na této práci Mikuláše lákala určitá spojitost v atmosféře pracovního prostředí. Byla zde podobná, jako ve Studiu Dumbar v Holandsku. Přestože české studio bylo o trochu menší, mělo podobné spektrum zakázek – jak kulturní, tak komerční. Působili zde i typově podobní lidé jako v holandském studiu. Kdysi spolu dokonce Studia Dumbar a Najbrt spolupracovaly. Mikuláš v Holandsku tehdy zůstat nechtěl, protože si přál ještě dostudovat pražskou UMPRUM. Tehdy mu scházely dva roky studia do dokončení. V Praze, na rozdíl od holandské školy, nebyli studenti během šestiletého studia vytížení tolik, aby nemohli kromě školy ještě průběžně pracovat na svých vlastních věcech a zakázkách. To zahraniční škola neumožňovala. Byla tak intenzivní, že neumožňovala studentům paralelně při studiu, ať už plnohodnotně, nebo třeba jen na částečný úvazek, chodit do práce. Z počátku Mikuláš spolupracoval se Studiem Najbrt jen externě, kvůli pokračujícímu studiu na VŠUP. Ale po absolutoriu to vykrystalizovalo v pravidelné zaměstnání. Pracoval jak na kulturních, tak komerčních zakázkách, vizuálních identitách i dalších tématech. Z mnohých to byly například zakázka pro Galerii DOX v Praze spolu s Alešem Najbrtem, galerii Zdeňka Sklenáře, Leica Gallery, Divadlo v Celetné nebo vizuální styl Karlovarského filmového festivalu. Jeden rok se dokonce zabýval festivalovou znělkou. Mikuláše bavila práce v týmu, především kooperace s dalšími profesemi a mezioborové propojení. Spolupracoval třeba se scénografy, architekty, fotografy a podobně.

Vlastní studio

Postupně v něm uzrávala myšlenka osamostatnění se a založení vlastního studia. V roce 2011 založili se svou přítelkyní, která se věnuje produktovému a interiérovému designu, studio zetzetzet. Nedlouho po působení na vlastní pěst přišla nabídka účastnit se konkurzu na FaVU. Jednalo se o post vedoucího ateliéru. Tehdy se konkurzu úspěšně účastnil a pedagogické činnosti se od té doby věnuje paralelně s činností ve svém studiu.

Výuka na FaVU

Fakulta výtvarných umění začala za děkana Milana Housera procházet výraznou proměnou. V mnoha ateliérech došlo k výměně vedoucích. Došlo zde k výraznému nadechnutí a obměně. Tým pedagogů, který momentálně na škole působí, ji posunuje dále a svou práci odvádí dobře. Ateliér grafického designu 2 funguje na FaVU čtvrtým rokem. Oproti Ateliéru grafického designu 1 je to jiný příběh. Dříve na škole fungoval tento ateliér pod názvem "Papír a kniha". Vedení školy rozhodlo na základě výběrového řízení, že tento ateliér povede Mikuláš Macháček a ateliér ponese nový název grafický design 2. Od toho se odvíjel i rozjezd výuky pod Mikulášovým vedením, kdy studenti nevěděli, co od něj mají očekávat a on netušil, co očekávat od nich. Pro Mikuláše to byla výzva vzhledem k tomu, že se pedagogice nikdy dříve nevěnoval. Nastalo vzájemné poznávání hranic a možností fungování tohoto ateliéru. Ale vznikaly přitom velmi zajímavé výsledky, proto dnes Mikuláš Macháček hodnotí tento krok přerodu ateliéru Papír a kniha v Ateliér grafického designu 2 pozitivně. Po dvou letech od vzniku AGD 2 do něj vstoupila Tereza Hejmová v roli asistentky.

Dnes

Mikuláš Macháček bydlí v Praze, kde má zázemí osobní i pracovní. Do Brna jezdí často – minimálně jednou týdně konzultovat na FaVU. V případě, že jsou klauzury, přijímačky nebo ateliérové výstavy, bývá v Brně déle. Jeho neustálé kmitání a odhalování nových možností přináší mnoho i na oltář grafického designu. Posunuje jej dále. Snaží se přimět studenty překračovat jeho hranice, a zároveň realizuje dobré a kvalitní výstupy ve své vlastní praxi.

MgA. Mikuláš Macháček

Životopis

1976 narozen v Praze

Studia

1990–1994 Střední průmyslová škola grafická v Praze 1994–1996 Vyšší odborná škola grafická v Praze 1998–2004 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Ateliér písma a typografie 2001 Academie Beeldende Kunsten v Maastrichtu – studijní stáž 2001–2002 Studio Dumbar v Haagu – pracovní stáž

Praxe

2002–2010 Studio Najbrt 2011–dosud vlastní studio zetzetzet 2011–dosud vedoucí Ateliéru grafického designu 2 na FaVU v Brně

Výběr realizací

2001 vizuální identita holandského Ministerstva zemědělství, přírody a rybolovu 2004, 2007, 2008 filmový festival Karlovy Vary 2009 vizuální identita Leica Gallery Prague 2003–2011 plakáty a programy pro Kašpar Divadlo v Celetné, Činohru Národního divadla v Praze 2011–dosud vizuální identita Divadla Archa 2011–dosud vizuální identita Pražského divadelního festivalu německého jazyka theater.cz 2014 publikace 2 x 100 mil. m2 pro 14. bienále architektury v Benátkách 2014 monografie a výstava Vladimíra Kopeckého – Bouře a Klid

15 otázek pro Mikuláše Macháčka

1. Kdyby existovala možnost, volil byste v příštím životě stejnou profesi?

Asi stejnou, protože mě baví. Ale zajímalo by mě, v jakém časoprostoru by ten příští život byl. Role grafika prošla za poměrně krátkou dobu tolika změnami, že kdybych měl žít další život, byla by to úplně jiná jízda.

2. Čím jste chtěl být, když jste byl malý?

Chtěl jsem dělat promítače nebo střihače filmů... něco kolem filmu, tak nějak.

3. Jak se díváte s dnešním odstupem na vaše první práce?

Jsem vděčný tátovi, že jsem si už na střední škole mohl zkusit práci na novinách. Obdivuji jeho tehdejší odvahu, na výsledek své práce se dívám s úsměvem.

4. Kolik hodin denně trávíte ve studiu? Pracujete o víkendech?

Různě, od 0 do 24. Je to ve vlnách, jak kdy. Jsem rád, že si množství práce řídím sám. O víkendech většinou pracuji, nejsem moc schopen rozlišit práci a volný čas.

5. Bez jakého vybavení byste si nedovedl představit svou práci?

Teď bych nemohl pracovat bez počítače, internetu a tolerantní rodiny. Mnohdy potřebuji klid a samotu, abych se mohl dostatečně soustředit. Musím mít nějaký fyzický prostor. Důležitá je pro mne také hudba, často si ji pouštím k práci.

6. Jaký je váš oblíbený umělec/grafik?

Karel Martens, holandský grafický designér. Je mi sympatická jeho práce i osobnost i to, že založil a dlouho vedl školu Werkplaats Typografie v Arnhemu.

7. Jakou expozici, instalaci či grafiku nejvíce obdivujete?

Zaujali mne poslední Bienále grafického designu tady v Brně. Líbí se mi, jak o výstavách přemýšlejí ve studiu Experimental Jetset nebo Metahaven. A těším se na novou knížku své kamarádky Lindy Dostálkové, ve které se věnuje právě instalačním postupům. Konečně bych jim mohl porozumět!

8. Myslíte si, že si lidé uvědomují, kolik práce a znalostí stojí za kvalitním designem?

Myslím, že většinou běžný spotřebitel takhle nepřemýšlí, zajímá ho, jestli se mu věc líbí nebo ne, jestli se dobře čte, drží, kolik stojí. Důležité je, aby byl veřejnosti dán prostor k poznávání kvalitního designu a umění. To, kolik je za tím práce, a že by jí měli dělat odborníci se dozvíte, až vás něco zaujme. Je potřeba, aby kulturu více podporovali politici. Je potřeba, aby se o umění více diskutovalo v médiích.

9. Z jaké zkušenosti jste se nejvíce poučil?

Když v něco věříte a jdete za tím, tak to většinou vyjde.

10. Váš největší úspěch?

Máme se Šárkou rodinu. Naše práce nás hodně baví. V ateliéru ve škole jsou studenti, které mám rád.

11. Váš největší neúspěch?

Nevím... asi základka. První roky ve škole byly pro mne dost stresující. Museli jsme sedět s rukama za zády a na slovo poslouchat. Spolehlivý recept, jak znechutit školu.

12. Co chybí českým umělcům, aby konkurovali těm světovým?

Těm, co za hranicemi uspěli, nechybělo sdělitelné téma. Mám pocit, že se tu kolikrát zabýváme nepodstatnými drobnostmi.

13. Máte nějaký nesplněný sen na poli umění?

Není to úplně umění... chtěl bych do budoucnosti. Do příštího tisíciletí.

14. Existuje ve vaší kariéře nějaký významný mezník nebo osobnost, jež vás ovlivnily?

Určitě mě hodně ovlivnili stáže v Holandsku. Ve škole na Umprum to byl Jan Solpera. Líbil se mi způsob, jakým nás vyučoval. Neříkal nám co, nebo jak to máme dělat. Svým komentářem nás jen směroval. A pak setkání s Alešem Najbrtem. Naučil mne mimo jiné jak svojí práci prezentovat, jak jí srozumitelně vysvětlit.

15. Kdyby vám měla zlatá rybka splnit tři přání, jaká by to byla?

Ten přesun do budoucnosti a další přání s sebou.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů, designérů a umělců.