Město potřebuje svého architekta stejně jako právníka, tvrdí mladý severočeský starosta
Jaký je přínos architektů pro rozvoj města? Na co se snaží severočeské městečko lákat nové obyvatele? A jaké mají ve městě s ročním rozpočtem 200 milionů korun zkušenosti s architektonickými soutěžemi? O tom jsme se bavili s jedním z nejmladších starostů u nás Janem Papajanovským, který ve 23 letech stanul v čele pětitisícové České Kamenice.
Matěj Čunát , 15. 3. 2021
Městského architekta jste začali shánět krátce poté, co jste nastoupili do vedení města. Česká Kamenice do té doby tuhle funkci neměla, co vás vedlo k jejímu zřízení?
Byli jsme před tím 4 roky v opozici a řešili jsme, jak dělat věci správně, proto jsme se chtěli inspirovat městy, která městského architekta měla, například Litomyšl nebo blízký Děčín. Představa byla taková, že stejně jako máme městského právníka, který nám radí s právními problémy, tak bychom měli mít městského architekta, který nám bude radit v rámci architektury, na kterou tady nikdo z nás odbornost nemá. Tak jsme uspořádali výběrové řízení a vybrali Jana Macha z libereckého studia Mjölk. Zatím organizoval jednu soutěž, dělá odborného konzultanta městských záměrů a pomáhá nám připravovat projekty.
Teď budeme například zateplovat část Domu kultury, pokud by projektovou dokumentaci vypracovávala architektonická kancelář, tak by to bylo finančně nákladné, pokud by dokumentaci dělal stavební projektant, tak by to bylo levnější, ale nebudeme mít záruku, že to nedopadne s prominutím jako v Kamenných Žehrovicích (před pár lety tam došlo k odstrašujícímu projektu zateplení historické budovy školy, pozn. red.). Tak jsme to vyřešili tak, že projekt zpracovává za nižší cenu stavební projektant a náš městský architekt ho hlídá a funguje jako koordinátor, který nám zaručí, že výsledek dopadne dobře.
Na většině projektů spolupracujeme s architekty, ale u menších projektů typu zateplení jsou vyšší náklady na projekt od architekta těžko obhajitelné v rámci zastupitelstva. Když máme městského architekta, můžeme projekt zadat projekční kanceláři a náš městský architekt pohlídá kvalitu.
Více k tématu
Od roku 2018 jste rozjeli přípravu mnoha projektů: rekonstrukce kina, stavbu komunitního domu pro seniory (KODUS), novou obřadní síň, informační centrum nebo přípravu lokality Skalka, kde budou stát rodinné domy. Můžeš popsat způsob, jakým město hledá architekta na konkrétní projekt?
Funguje to tak, že u zakázek, kde kompletní cena za projektové práce překročí 2 miliony, musíme jít podle zákona cestou soutěže o návrh dle regulí České komory architektů. To je případ rekonstrukce kina, kde ty náklady budou vyšší. Tou dobou jsme ale byli na začátku volebního období a měli jsme tak na přípravu soutěže dostatek času. Navíc, v České Kamenici nikdy taková velká soutěž neproběhla, takže jsme si ji chtěli vyzkoušet. Chtěli jsme, aby to byl ukázkový projekt, udělat to nejlépe, jak se dá. Do soutěže se přihlásilo 23 návrhů a vyhrál architekt Jan Horký, který teď projekt připravuje.
U komunitního domu pro seniory jsme věděli, že náklady na výstavbu se vejdou do 20 milionů, tak jsme se rozhodli jít cestou paralelního zadání. Výhoda paralelního zadání je v tom, že ho dokážeme jako menší město sami administrativně zpracovat, to u otevřené soutěže o návrh nedokážeme a musíme hledat externího organizátora. Takže v rámci paralelního zadání na komunitní dům pro seniory jsme s městským architektem vybrali tři studia – Bod Architekti, Neuhäusl Hunal a ANUK Architekti – a těm jsme souběžně zadali studii. Z těchto tří studií jsme si vybrali návrh od studia Bod Architekti, kteří teď vypracovávají projektovou dokumentaci.
U projektů s menšími náklady pak zadáváme zakázky přímo. Městský architekt nám vytipuje ateliéry, které by mohly být pro daný projekt vhodné. Takto jsme oslovili architektku Michaelu Markovou, která navrhla interiér nedávno dokončené obřadní síně, nebo připravuje projekt na rekonstrukci informačního centra. Na územní studii Skalka jsme zase oslovili studio RCNKSK. Rekonstrukci školních zahrad pak zpracovalo dříve zmíněné studio ANUK architekti.
Zaujal mě projekt komunitního domu pro seniory, můžeš ho blíže představit?
Máme svoji představu o tom, jak by ve městě měla vypadat péče o seniory. Samozřejmě, že část seniorů musí být ze zdravotních důvodů v klasickém pobytovém zařízení s pečovatelskou službou, ale s tím, jak bude populace stárnout, není ekonomicky myslitelné, aby všichni senioři byli bez ohledu na svůj stav v klasickém domově důchodců. Proto chceme na jedné straně posílit pečovatelskou službu, která dojíždí za seniory přímo do jejich bytu, na druhé straně pak chceme budovat chráněné bydlení pro seniory, které funguje na principu samostatných malých bytů. Díky tomu tak mohou být senioři co nejdéle soběstační. Pro stavbu komunitního domu jsme navíc vybrali lokalitu, kde stála továrna Benar, takže nebudeme stavět na zelené louce, ale budeme revitalizovat brownfield v blízkosti centra.
A co studie na soubor rodinných domů na Skalce?
Rozvojová oblast Skalka je trochu tragický příběh: původně tam projekční kancelář nakreslila ulice a nijak víc se to neřešilo, jak má vypadat veřejný prostor, kde mají stát domy, jak se bude hospodařit s dešťovou vodou, bylo to bez koncepce. Podle nového územního plánu ale musí být na tu oblast zpracovaná územní studie, kterou jsme nechali zpracovat u studia RCNKSK. Výsledkem bylo, že by se to celé dalo udělat mnohem lépe.
Po dlouhých úvahách jsme se odhodlali vyhodit původní projekt do koše a území pojmout podle nové územní studie. Celou lokalitu pak sami připravíme a budeme prodávat až jednotlivé parcely. Budoucí stavebníci budou muset tu územní studii respektovat. Stavební úřad by měl hlídat, aby byla budoucí výstavba v souladu se studií, pro jistotu ale ještě zaneseme do kupních smluv, že budoucí majitelé musí pravidla územní studie respektovat.
Když odhlédneme od Kamenice a podíváme se obecněji na Ústecký kraj, tak vidíme, že lidé odtud spíš odcházejí a noví obyvatelé nepřicházejí. Vnímáte jako město tento negativní demografický vývoj? A můžete s ním něco dělat?
My jako menší město odlivu obyvatel v takovém měřítku zabránit nedokážeme. Co můžeme udělat a o co se taky snažíme, je stát se pozitivním ostrovem a snažit se být lepší než ostatní obce v okolí. Tak můžeme přilákat lidi, kteří chtějí zůstat v kraji, ale vybírají si, kde by tu chtěli bydlet.
Myslím si, že je to o kvalitě škol, školek, životním prostředí, kvalitě veřejného prostoru. Když v tomhle budeme skvělí, tak tím sice nedokážeme zabránit odlivu lidí do Prahy, ale můžeme oslovit ty lidi, kteří se do regionu chtějí vrátit, nebo se stěhují v rámci regionu a nakonec si třeba řeknou „dobře, vybereme si Českou Kamenici“.
Druhá věc je charakter práce a životní styl lidí. Před rokem bylo těžko představitelné, že bude řada lidí pracovat z domova na home officu, dnes to možné je a stačí mít počítač a kvalitní internetové připojení.
A nakonec je to cena bydlení. Jde o otázku priorit, jestli chcete třeba založit rodinu a bydlet v malém bytě v širším centru Prahy nebo si postavit za méně peněz vlastní dům pět kilometrů od Národního parku České Švýcarsko. To je úkol pro nás, připravit nabídku bydlení, ať to je třeba zasíťování a prodej pozemků pro stavbu vlastního domu, nebo nabídka kvalitního bytového fondu, který postupně zlepšujeme.
Jakým způsobem zajišťujete nabídku bytů? Mnoho českých měst se snaží svých bytů zbavit a přesunout je do soukromých rukou.
Když jsme přišli do vedení města, tak se nájemné v městských bytech pohybovalo od 20 do 35 korun za metr čtvereční, což u bytu o výměře 80 metrů čtverečních dělá měsíční nájem 1600 - 2800 korun. Nájmy nestačily ani na údržbu a městský fond chátral nebo se dotoval z městského rozpočtu. Proto jsme cenu nájemného zvýšili na 80 korun za metr, díky tomu jsme mohli rozjet potřebné rekonstrukce bytových domů.
Před zdražením nájemníci chodili na radnici a když chtěli například vyměnit okna, tak jim město nemohlo vyhovět, protože na to nebyly peníze. Díky zvýšení nájmu se teď můžeme o byty dobře starat a nájemníci jsou spokojenější. Pořád ale je to tak, že na bytech nechceme vydělávat, chceme ale, aby byl bytový fond města finančně soběstačný a výhledově aby generoval zisk, který bychom mohli investovat do výstavby bytů nových.
Město si nechává ve svém vlastnictví asi 170 bytů, které plní sociální funkci, ale můžeme je i nabízet novým zaměstnancům, pro které je pak městské bydlení jako bonus. Město po revoluci byty sice privatizovalo, ale v současnosti panuje shoda napříč zastupitelstvem, že už privatizovat nebudeme a byty si necháme.
Přesuňme se do celoregionálních témat. Daří se nastavovat spolupráci s krajem a obcemi pro řešení společných problémů, jako je třeba právě odliv obyvatel?
Myslím si, že opravdu pospolu drží starostové hlavně na Šluknovsku. Tady na Děčínsku sice funguje neformální spolupráce a starostové si vypomáhají, ale ne tak intenzivně. Co ale dlouhodobě nefunguje, je spolupráce s Ústeckým krajem, když to srovnám se sousedním Libereckým krajem, tak je to jako nebe a dudy. Schopnost realizovat projekty, dlouhodobě plánovat, to od Ústeckého kraje postrádám.
Pokud kraj dlouhodobě neplánuje a nenastavuje spolupráci, nemohou to začít dělat obce samy a spojovat se mezi sebou pro řešení podobných problémů?
Spojovat se můžeme, podle mě to ale funguje jen v případě řešení konkrétních problémů: například ve spolupráci se sousedním Kamenickým Šenovem připravujeme společně výstavbu cyklostezky. Obecně si myslím, že obce mohou spojovat své síly na podobné projekty, například na budování školy.
Problém, který tu máme, je ale například nedostatek zubařů, praktických nebo dětských lékařů, a to se týká celého kraje, to my jako obce nevyřešíme. Potřebujeme, aby se v kraji rozvíjela univerzita, posilovala se vzdělanost, aby se tu rozvíjela vědecká centra, ale to jsou složité úkoly mimo běžnou působnost obcí, které musí řešit kraj.
Poslední otázka směřuje do budoucnosti: Evropská unie si stanovila cíl stát se do roku 2050 uhlíkově neutrální. Jak se na to může připravit město, jako je Česká Kamenice?
Přechod na ekologické zdroje může být problém hlavně v otázce individuální dopravy. Bez vlastního auta se tady v regionu obejde člověk jen složitě a zavedení carsharingu je tu těžko představitelné. A nahradit tyhle auta například elektromobily, to by byl problém hlavně z hlediska nákladů, protože elektromobily jsou zatím mnohem dražší, než běžná auta.
Co se týče vytápění, tak to řešitelné je, na tom se aktivně podílíme i jako město, kdy platíme odborníka, který pomáhá lidem vyřizovat dotace na ekologické zdroje tepla. Tyhle dotace fungují tak, že žadatel nejdříve nový zdroj tepla zaplatí a dotace se mu proplácí zpětně. Lidem, kteří ty peníze nemají, město peníze vypůjčí a po proplacení dotace je dostane zpátky. V tomhle volebním období se nám podařilo takových dotací vyřídit asi čtyřicet, kdy se místo kotlů na uhlí začaly používat tepelná čerpadla.
Jan Papajanovský je od roku 2018 starostou pětitisícové České Kamenice na severu Čech, do funkce byl zvolen ve 23 letech. Ve městě pod jeho vedením začal působit městský architekt a proběhla tu také mezinárodní architektonická soutěž na rekonstrukci kina. Vedle starostování se snaží dostudovat práva (aktuálně 7. ročník), dlouhodobě se zajímá o technologie a efektivitu ve veřejné správě.
