MATKA aneb Poslední pláč

Že moje dítě pokulhává,že moje dítě stůně?Kdepak! To není ono.A v tom na to přišla,tak zrodím nové,nové dítě ve svém lůněA navštívila lékaře,co on si o tom myslíMilá Matko, praví lékař,za pár let, já popřeji Vám,snad k překrásnému robátku,však jistou dobu pozoruji,není všechno v pořádku,raději to řeknu přímo,myslet, bude pozpátku!Hned hněv ovládl Matku celou,moje dítě, nepřipouštím, tak to nenídoktor prý a mluví taktoco je zač, co že umí?zdravotnictví, hloupý oborCož takovéhle my si tady trpíme?a nechci věřit, každý měsícpojištění mu platíme?O maličkém takto mluvit!A prý dostal by ho z toho,kdyby na výchově podílel se,bláhoví a impulzivní,ti se ke mně nehodí,ať jiný Otec pochystá se,mám jiný vkus, mám jiné představyMě nezajímá zdravé nitro,ni žádné sklony k osvětě,ať zplodí ho ten, kdo má styky,kdo představí ho ve světě,A když hlupci budou zkoumat,že prý ho nikdy neviděli,že prý ho nikdy neslyšeli,řekne můj muž, řekne klidně,však jaký otec, tak i syn,tak v čem je problém,v čem je splín,mě přec znáte, já ve světě hraji prim!Co říci k této Matce,o jedno dítě nestará se,už chce další, shání Otce,však jen tak pro formu,snad aby neřeklo se,snad aby jednoho dne nestalo se,že řekne Otec,že řeknou Děti,oné Matce,Táhni!