Mají klasické architektonické modely smysl?

Proč v době vizualizací a počítačových animací stále přežívají reálné architektonické modely? Hlavním důvodem, proč přetrvává v době počítačových vizualizací a animací stálý zájem o reálné architektonické modely, je v jejich názornosti, která představí projekt na diametrálně odlišné úrovni. I sebelepší vizualizace je jen plošné znázornění jednoho pohledu na projekt, stejně tak animace je jen plošné zobrazení sekvence vizualizací. Vizualizaci je možné zobrazit na monitoru počítače nebo vytisknout, animaci je možné přehrát jen na obrazovce pro skupinu zájemců, kteří jí mohou sledovat jen z určitého pozorovacího úhlu. Reálný model nahradí nekonečné množství vizualizací i animací, protože pozorovatel si může vybrat právě ten správný (pro něj zajímavý) pohled z libovolného místa a vnímá projekt skutečně ve všech třech dimenzích. Správně zvolená vizualizace schová nebo záměrně neupozorňuje na problémová místa projektu, která laik v projektové dokumentaci neodhalí. Architektonický model nic nezatají a prezentuje projekt tak, jak bude skutečně realizován.

Kde jsou modely nezbytné? Prezentace projektu bez modelu je nemyslitelná na realitních veletrzích jako je ExpoReal v Mnichově nebo MAPIC a MIPIM v Cannes. Modely na těchto veletrzích představují špičku v oboru architektonických modelů, nejenom že využívají všechny dostupné způsoby nasvícení, často jsou vybaveny i elektronikou pro řízení světelných efektů nebo komunikují s řídícím počítačem v interaktivním režimu. Podobně nezastupitelné místo mají modely v muzejních expozicích, kde je rovněž často vyžadována interakce modelu s řídícím počítačem a projekcí prezentace.

Jinde tedy nutné nejsou? V případě záměru výstavby bytového domu je potencionálním klientům prezentován jejich nový domov, kde prožijí část svého života. Pro rozhodování klientů, kteří mohou být laiky při posuzování stavební dokumentace, je model určitě ten nejpřesvědčivější argument, proč si vybrat právě tento dům. Stejně tak při posuzování většího územního celku je model vyžadován k posouzení návaznosti na stávající zástavbu, výškového členění objektů apod.. Zvláštní skupinou jsou vkládací modely používané například u architektonických soutěží, kdy do většího modelu širších vztahů je vkládána nově řešená část projektu.

Jsou nějaké nové trendy v oblasti technologií výroby modelů? Výroba architektonických modelů je stále založena na pečlivé ruční práci. Moderní technologie počítačem řízených strojů slouží k výrobě modelových dílů, které se pak skládají do podoby finálního modelu. V souvislosti s tím nově přibyla oblast přípravy podkladů pro výrobu modelových dílů, kde z počítačové dokumentace projektu jsou separována data pro NC stroje. V této fázi je nutné správně zvolit postup výroby modelu a vytvořit výrobní dokumentaci pro jednotlivé stroje a typy materiálů. Kompletace dílů, lepení, barvení apod je nezastupitelná ruční práce, která nejvíce ovlivní kvalitu modelu.

Nenahradí tuto práci 3d tiskárny? Možnost výroby modelových dílů pomocí metod 3d tisku je jistě revoluční zlom v oblasti modelování, výrobu modelů klasickým způsobem ale nahradit nemůže, pouze v některých případech usnadní. Na každém modelu je většinou jen malé množství dílů, které je možné vyrobit 3d tiskem kvalitněji, rychleji nebo levněji než pomocí standardních NC strojů a úplné minimum je dílů, které jinak vyrobit nejdou. Každá z metod 3d tisku má kromě dobrých vlastností i nějaké zápory jako např. struktura povrchu, nemožnost výroby subtilních částí, křehkost, tvarová nestálost a všechny shodně vysokou cenu.

Nějaký příklad? Model na fotografii je Bílkova vila v měřítku 1:75 vyrobená z gravírovaných plastových desek o tloušťce 0.5 mm. Sloupy podpírající střechu mají připomínat svázané snopy obilí a byly vyrobeny na 3d tiskárně Solidimension. Jiný způsob výroby takto komplikovaného dílu, navíc rovnou v deseti kusech, by byl velmi obtížný a složitý. Často se setkáváme s opačným způsobem využití 3d tiskárny, kdy je použita pro výrobu jednoduchého modelu snadno (a hlavně nesrovnatelně levněji) zhotovitelném klasickými metodami. Velmi častým omylem v oblasti 3d tisku je představa, že počítačový model použitý pro vizualizace je vhodným datovým souborem pro výrobu modelu. Soubor pro 3d tisk musí být vytvořen podle relativně přísných pravidel a respektovat omezení jednotlivých metod (např. tloušťka stěny).

Nejsou architektonické modely příliš drahé? U každého projektu jsou náklady na model zanedbatelné vzhledem k uvažované celkové investici, v absolutní částce se však zanedbatelné nezdají. Cena architektonického modelu je dána cenou materiálu na výrobu modelu, dále strojovým časem jednotlivých výrobních zařízení a množstvím práce vložené do výroby modelu. Každý model je vyráběn jako unikátní originál a postup při jeho výrobě je stanovován na základě zkušeností při výrobě modelů předchozích. Obecně platí, že výroba architektonického modelu není levná záležitost, a proto stanovení jediného kriteria – ceny – pro výběr zhotovitele, končí zpravidla zklamáním zadavatele. Analogicky je možné si představit dodavatele automobilu na základě požadavku - 4 kola a červená barva – s cenou jako jediným rozhodujícím kriteriem. Kvalitní architektonický model představuje dobrou investici do propagace projektu.

Děkuji za rozhovor

Ing. Michal Chalupa, pedagog katedry architektury FSv ČVUT v Praze a společník v modelářském ateliéru PK model www.pkmodel.cz