Klášter stojí na okraji města Éveux nedaleko Lyonu. Foto: Nikola Šmoldas
Novinky a názory / historie a teorie

Léto s Corbusierem. Jak se spí v cele v ikonickém klášteře La Tourette

Brutalistický klášter La Tourette je dílo architekta Le Corbusiera, památka pod ochranou UNESCO, ale také funkční klášter dominikánů. Můžete se tu i ubytovat - cely v křídlu pro hosty jsou k dispozici. Kreslířskou praxi v plenéru tu každý rok absolvují také studenti architektury z FA ČVUT. Nikola Šmoldas strávil v areálu tři dny, fotografoval a fotografie nám poslal do letní čtenářské soutěže.

Klášter stojí na okraji města Éveux nedaleko Lyonu. Foto: Nikola Šmoldas
Areál se nachází na rozlehlých dominikánských pozemcích ve volné kopcovité krajině a mohutný betonový komplex je vidět z dálky: „Vypadá to jakoby na louce přistálo ufo,“ popisuje to autor fotek Nikola Šmoldas. Foto: Nikola Šmoldas
Centrem kláštera je kostel se zvonicí. Celý areál byl postavený v letech 1957 – 1960 pro „sto těl a sto srdcí.“ Dnes tu ale žije jen něco kolem dvacítky bratrů dominikánů. Většina z nich přes den jezdí normálně do práce - pracují na univerzitě a v dalších intelektuálních profesích. Foto: Nikola Šmoldas
Kostel shora osvětlují světlíky - světelné kanóny. Foto: Nikola Šmoldas
Vrhají dovnitř měkké horní světlo, které nabírá odstín podle barvy světlíku. Foto: Nikola Šmoldas
Dvůr kláštera, Corbusier v kostce: pásová okna, brutalistní hrubý beton, železobetonová konstrukce, prosklené odlehčené fasády. A zde také světelné střílny, další typ světlíků, který vede světlo do sakristie. Foto: Nikola Šmoldas
V době výstavby kláštera byl Corbusierovým asistentem Iannis Xenakis, architekt a také hudební skladatel a dvorní skleněnou fasádu rozčlenil podle principů hudebního rytmu. Foto: Nikola Šmoldas
Bratři v klášteře žijí v tichu a v podstatě spolu nemluví. “I nás naši pedagogové žádali, ať se chováme stejně, to znamená nemluvit, nedělat hluk a velmi jemně zavírat dveře,“ říká Nikola. Foto: Nikola Šmoldas
Točité schodiště – betonová socha. Foto: Nikola Šmoldas
Další corbusierovský element: (mírně zahnědlé) zelené střechy, určené k rozjímání s pohledem na nebe Foto: Nikola Šmoldas
Společné prostory jsou velkorysé a otevírají se ven Foto: Nikola Šmoldas
Kreslení. Válce v pozadí jsou hovorny, pokud bratři chtěli přerušit mlčení a o něčem výjimečně mluvit Foto: Nikola Šmoldas
Kostel nasvětlují vrchní a boční světlíky, světlo se mění během dne a tím i atmosféra kostela. „Ne že bych začal věřit v boha, ale ten prostor má velkou duchovní sílu. I z betonu lze udělat duchovní místo,“ komentuje to Nikola Šmoldas. Foto: Nikola Šmoldas
Bratři se v kostele scházejí ráno a večer, večer byl součástí bohoslužby společný zpěv. Pro posluchače silný zážitek. Foto: Nikola Šmoldas
Boční kaple. Foto: Nikola Šmoldas
Kresby. Foto: Nikola Šmoldas
Okolní areál s polodivokou přírodou, zámkem a rybníčkem je jako z jiné doby. Foto: Nikola Šmoldas
Le Corbusier ale všemu dominuje. „Neumím si představit jaké to je, zavřít se na celý život do kláštera. Ale pokud někde, tak v klášteře z betonu,“ říká autor fotek Nikola Šmoldas. Foto: Nikola Šmoldas

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři