Krajina – město – veřejný prostor (a Psí vycházka)

Asi málokdo z nás nepodlehne kouzlu starých továren. Já je miloval už od dětství, kdy jsme s kamarády pořádali dobrodružné výpravy do takových míst. Když jsem pak před lety navštívil tehdy ještě funkční areál, který se rozkládá východně od ulice Jana Želivského, byl jsem doslova unesen: tohle byl pravý poklad! Ovšem bylo třeba vidět rozlehlou stavbu zezadu – tedy od východu. Funkcionalistická fasáda administrativního křídla obráceného do Želivského ulice je hezká, ale nic tak mimořádného na ní není. Kolmo k ní však běží dozadu stovky metrů dlouhá skladová křídla s masívní železobetonovou konstrukcí s hřibovými stropy a rampami. Ta jsou propojena systémem železných lávek s výtahy, které sloužily k vykládání zboží z vagónů, jež zajížděly do prostoru mezi oběma paralelními křídly, a jejich dopravě do skladových prostor. Železná konstrukce vytváří jedinečný krajkový ornament, který si ve své industriální kráse v ničem nezadá třeba s konstrukcí Eiffelovy věže nebo areálem Vítkovických železáren – dnes národní kulturní památky. Fascinující jsou i prostory uvnitř protáhlých skladových křídel. Z průběžných ramp, krytých přístřešky, se vstupuje do velkoryse řešených hal s výbornou akustikou a prakticky nekonečnými možnostmi vnitřního členění. Mohou sloužit jako skladiště, výstavní prostory, koncertní sály, divadelní zkušebny, depozitáře uměleckých sbírek nebo knihovny, mohou tam být tvůrčí dílny, výtvarné ateliéry, fotostudia, filmové kluby, architektonické ateliéry, designérská studia, ale také obchody, kanceláře, restaurace a kavárny nebo ekologické trhy, levné ubytování pro studenty… To vše ve třech úrovních a navíc je možno využít i ploché střechy. Výhodou jsou samozřejmě průběžné rampy, umožňující snadnou dopravu zboží.

Jsem moc rád, že se nakonec podařilo tento cenný komplex, vytvořený na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století architekty Karlem Caivasem a Vladimírem Weissem, zapsat jako nemovitou kulturní památku. Mimochodem, ti dva absolventi pražské techniky nebyli žádní suchaři: Caivas byl proslulým tvůrcem luxusních módních salonů pražské City první republiky a extravagantních lázeňských pavilonů v lázních Teplicích nad Bečvou a Weiss také respektovaným malířem. Teď jen aby se podařilo včas najít vhodná využití – jak jsem uvedl výše, může jich být docela dost a doplňovat se mohou komerční i nekomerční funkce. Lze sem – dle několika studií - přivést i tramvajovou trať, zajíždět by sem mohly i historické vlaky, takže možnosti jsou takřka neomezené. Před časem jsme viděli v Madridu areál bývalých jatek Matadero - příklad, co se dá vše v takovém prostoru podnikat a jak lze vytvořit z dříve mrtvého území jednu z hlavních atrakcí španělské metropole. A ještě jedna dobrá zpráva: na sympóziu věnovaném NNŽ zaznělo ze strany všech zúčastněných – tedy zástupců ministerstva kultury, památkářů z Národního památkového ústavu i pražského magistrátu, že budova není nedotknutelnou památkou – je možno ji různě upravovat, dostavovat, přistavovat, nastavovat, samozřejmě tak, aby neztratila své charakteristické kouzlo. Jen tak lze totiž využít v plné šíři její potenciál. A další pozitivní věc: není třeba spěchat, stavba je robustní, zčásti stále slouží jako skladiště různých firem a novými funkcemi může být obsazována postupně.

Náznak, jak by mohla budova fungovat, přinesl už loňský Designblok, další příležitostí je právě probíhající cyklus výstav pořádaný v letní Praze pod hlavičkou Landscape festival. Jedna z expozic je v Galerii Jaroslava Fragnera v centru Prahy, další pak právě v areálu NNŽ. Uvidíte ukázky land artu v podání našich předních výtvarníků, kteří dostali k dispozici nákladní vagóny zaparkované uvnitř areálu (mj. Vladimír Sitta, Kurt Gebauer, Lenka Klodová nebo Václav Fiala). V interiéru skladů i na krytých rampách je pak řada expozic představujících zahraniční příklady revitalizace průmyslových areálů, výstava věnovaná činnosti Kanceláře veřejného prostoru Institutu plánování a rozvoje Prahy, ukázkám landscape architektury nebo prezentaci urbanistických studií v rámci území městské části Praha 3 nebo firmy Sekyra Group, která bude stavět v této oblasti a areál NNŽ integrovala do svých projektů. Vlastními instalacemi přispěli i studenti zahradní a krajinné architektury z Prahy i Brna.

Můžete se rovněž přesvědčit, že nejde o suchopárnou akci: na vagónech vytvořili výtvarníci s architekty jakési mikrosvěty: zahrady s trávníky i ovocem, písečné pláže s lehátky pro relaxaci za pěkného počasí. Nechybí ani bar a připravují se také různé kulturní programy. Troufám si tvrdit, že kdo sem jednou zavítá, stane se už navždy milovníkem „industriálu“… Koneckonců, přijďte tuto sobotu 26. července na Psí vycházku po areálu NNŽ a přesvědčte se sami. Sraz před hlavním vchodem proti ústí Olšanské ulice a nedaleko tramvajové zastávky Nákladové nádraží. Jen pozor!, sraz je výjimečně až ve 13 hodin. Uvidíme nejen celý objekt, ale i interiéry a různé výstavy, vstupné se neplatí. Koná se za každého počasí.