Pragerovým kostkám bude letos padesát let. Sídlil zde ateliér GAMA Karla Pragera a také instituce zodpovědné za rozvoj Prahy: Projektový ústav Výstavby hlavního města Prahy, Metroprojekt, po roce 1990 Útvar rozvoje hlavního města. Dnes IPR a CAMP. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Novinky a názory / historie a teorie

Kostky, do nichž táhne. Petici za rekonstrukci stavby Karla Pragera podepsaly skoro tři tisícovky Pražanů, další tisíce ji podpořily on-line

V létě je uvnitř přes třicet stupňů, v zimě patnáct. Dovnitř zatéká a voda se chytá do kyblíků. Pragerovy "kostky", sídlo pražského Institutu plánovaní a rozvoje IPR a centra CAMP, jsou ve špatném stavu. Jelikož se jedná o cennou architekturu a také oblíbenou oázu v centru Prahy, skoro tři tisíce Pražanů podepsalo petici, v níž vyzývají pražský magistrát k „zajištění potřebných prostředků na důstojnou rekonstrukci." On-line podepsalo dalších 3600 lidí, tam je možné podpis ještě připojit.

Pragerovým kostkám bude letos padesát let. Sídlil zde ateliér GAMA Karla Pragera a také instituce zodpovědné za rozvoj Prahy: Projektový ústav Výstavby hlavního města Prahy, Metroprojekt, po roce 1990 Útvar rozvoje hlavního města. Dnes IPR a CAMP. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Za celých padesát let nedošlo k důkladné rekonstrukci. „Rekonstrukce se musí udělat dobře – město by mělo jít příkladem ostatním vlastníkům poválečných staveb,“ říká Josef Holeček, architekt a historik, který tu prováděl stavebně historický průzkum. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Studii rekonstrukce navrhovaly tři týmy: konzervaci původních konstrukcí navrhovali experti z ČVUT, interér a vnitřní uspořádání ateliér IXA, úpravu okolí Land05. Všichni dbali na dodržení původních principů. Foto: Boys Play Nice
Studie rekonstrukce od studia IXA. Měla by dotáhnout některé původní vize, například přístupnou střešní terasu mezi kostkami A a B či restauraci. Prostory pro veřejnost by se měly rozšířit do podnoží všech objektů. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Dojde zřejmě k výměně pláště, což je náročná disciplína. Bylo tu jednoduché sklo, část pod okny je minimálně zateplena. Používalo se takzvané pěnosklo anebo polystyren. „To byl za socialismu drahý a nedostupný materiál," říká Josef Holeček. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
V 90. letech bylo sklo zdvojeno. I tak ale do budovy táhne, zásahy do pláště změnily plasticitu fasády. Po roce 2000 přibyla budově také "svatozář" - konstrukce pro mytí fasády po obvodu střechy. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Co se týče interiérů, za pozornost stojí kabřinec, jímž je zvenčí obloženo přízemí budov, zevnitř schodiště. Jinak byly interiéry vcelku běžné a mnoho zajímavého se nedochovalo. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Skutečným unikátem je však konstrukční systém. Budovy mají formu „superstruktury, kdy jsou na střední podnož, která probíhá až do úrovně střechy, zavěšena dvě přesahující patra,“ uvádí se ve stavebně historickém průzkumu. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Zároveň to umožnilo ponechat patra nepřepažená a dovést světlo do hloubky dispozice. Pro projekční ateliéry, které tu sídlily, to bylo optimální. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Budovy totiž byly projektovány jako sídlo Sdružení projektových ateliérů, tedy projekčních kancelářích, které na konci 60. let fungovaly mimo strukturu socialistických projekčních ústavů. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Původně měly ateliéry sídlit spolu s Útvarem hlavního architekta na předpolí Hlávkova mostu, zhruba v místě Vltavské filharmonie. Pak se projekt upravil pro Emauzy. Zde byla už od 2. světové války zanedbaná vnitřní periferie. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Výstavba byla zahájena v roce 1967, pak ale přišla sovětská okupace. Architekti Jiří Klen a Jiří Kadeřábek, vedle Pragerea vůdčí osobonosti projektu, emigrovali. Samostatné ateliéry byly začleněny do Projektového ústavu výstavby hlavního města Prahy. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Jen Karel Prager uhájil pro svůj ateliér jistou samostatnost. Obsadili první dokončený blok B a pracovali zde na úkolech jako byla Nová scéna či Státní banka československá na Smíchově. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Další dvě kostky byly dokončeny až v roce 1975. Investor, tehdy hlavní město, ztratilo o výstavbu zájem. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Kotelna na lehké topné oleje. Ve sklepě budovy B se skrývá ještě jedna zajímavost - sklepy původního pivovaru, na nichž byla moderní stavba založena tak, aby se nepoškodily. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
Původně naplánované objekty D a E nikdy nevznikly. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy
V prosinci zastupitelstvo hl.m. Prahy neschválilo přidělení 1,6 miliardy na rekonstrukci. Nyní však petiční výbor ponese na magistrát výzvu, aby prostředky dále hledal. IPR požádal také o dotaci. O budoucnosti "kostek" se bude jednat zřejmě 23. ledna. Foto: archiv Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři