Konference Pojďme dělat město: první ročník přinesl inspiraci, aktivismus i projekty s dobrým koncem

Ranní blok přednášek zahájil architekt a popularizátor architektury Adam Gebrian. Přítomným v sále malebného zámečku rodu Kinských se šířily po tvářích úsměvy a v očích obdivné pohledy, když se v jednotlivých slidech objevovaly architektonické realizace ze všech koutů světa. Co mají společného? Jednoduchost, nápad. „Architektura není nic výjimečného, mělo by to být něco normálního. Zároveň je to tvůrčí práce, kterou místo architektů nikdo jiný neudělá. Také je důležité, aby jejich práci někdo žádal,“ shrnuje už v začátku celého dne Gebrian téma celé konference.

Úloha architekta, ale i občanů a zastupitelů měst, byla celý den ve Žďáru nad Sázavou opakována. Bylo na ni nahlíženo z různých úhlů. Konference se stala totiž nakonec takovou skládankou, která by nám po jejím složení, tedy po všech devíti přednáškách, měla poskytnout komplexnější pohled na možnosti, které v českých městech jsou.

Posunutá role architekta

Mezi dalšími přednášejícími se objevil například Matúš Vallo, který reprezentuje trošku jiný typ architekta. „My jsme to vnímání architekta trochu posunuli, u nás si on zadává projekt sám a snaží se pro něj najít umístění,“ vysvětluje na úvod koncepci studia. Zároveň se mu, stejně jako Gebrianovi, dařilo říci jasnou myšlenku v několika slovech. „Můžeme mít zároveň studio a být architekti, ale můžeme být lidmi, kteří vnímají, jak vypadá jejich město a kam by se mohla podoba města posunout,“ popisoval svou perspektivu Vallo. Konkrétně on je součástí slovenského aktivistického sdružení My sme město, které se v Bratislavě snaží vyvíjet tlak na co nejlepší podobu města.

Z obou dvou zmíněných přednášek by měl člověk, ať už architekt či nikoliv, pocit, že nemůže být nic jednoduššího. Všichni máme přece chuť dělat město hezčím a příjemnějším místem k životu, jako by stačilo zadat architektovi práci a byli jsme na dobré cestě. Architekt Petr Klápště přišel tak akorát včas, aby strukturovanou prezentací připomněl problémy, které procesy ve městech a obcích provázejí.

„Je třeba si uvědomit, pro koho zakázky do měst děláme. Existují tu zastupitelé, kteří chtějí v obci něco vytvořit, zadají to architektovi. Jenže skupina, která má detailní znalost daného města a pro kterou je nakonec projekt realizován, jsou občané. Chodí tudy do práce, někde tráví volný čas, něco jim vadí, něco ne,“ vysvětluje Klápště. Architekt, který v daném městě nežije a vyhrál třeba zastupitelstvem zadanou soutěž, nakonec místu tak dobře rozumět nemusí. Jenže to je pro dobrý plán a budoucí vývoj města naprosto zásadní. V podobně vysvětlovacím duchu se nesla i poslední přednáška dopoledního bloku, kterou vedl na téma architektonických soutěží Petr Lešek z České komory architektů.

Lidé těžko najdou ty dobré věci

Po obědě v přilehlých zámeckých místnostech se část hostů konference připojuje k davu mířícímu na Zelenou Horu, která je zařazena mezi památky UNESCO, jiní zase relaxují v povětrném počasí v zahradách žďáreckého zámečku. Po pauze už nás čeká druhý blok přednášek – tentokrát zaměřených na konkrétní příklady.

Hosté, kteří se na konferenci sjeli z celé republiky, s různými záměry a z různých pozic, teď mohou poslouchat více prakticky zaměřené povídání. Příklady z praxe, přednášky organizací, které se snaží zprostředkovat vztah mezi zastupitelstvem a městem… Celý den je naplněn krátkými přednáškami na velká témata. Například organizaci D21 nebo Nadaci Proměny spojuje stejný účel: komunikovat s občany a přivést je k tomu, aby o svém okolí přemýšleli.

„Lidé často nemohou najít věc, kterou by na svém městě měli rádi. Jenže to je špatné. Od toho dobrého je třeba se odrazit a vymýšlet nové věci,“ říká Sao Nguyen z D21. I tak ale projektová manažerka Nadace Proměny Jana Říhová svou přednáškou dokazuje, že kýženého výsledku je možné dojít. Na úpravě dnes již největšího litoměřického parku vidíme, jak bylo po celou dobu procesu důležité komunikovat s občany, vysvětlovat jim průběh stavby, setkávat se s nimi a diskutovat.

Je to o lidech

Za okny ždáreckého zámečku se začíná pomalu stmívat a všichni přednášející sedí v půlkruhu v čele místnosti, aby mohla proběhnout debata. V té se krásně zobrazuje pestrost hostů prvního ročníku této konference – zastupitelé z měst, městští architekti, architekti, aktivisté nebo lidé z různých organizací. A tak se po celém dni přednášek zaměřeném na téma komunikace mezi městem, architektem a zastupitelstvem a také na to, jak je možné věci zlepšit, vrací vše opět k lidem.

Protože od lidí ostatně vše vychází a zase se k nim vrací. Architekt má ty správné nástroje, aby požadavky zachytil, „vzal do ruky tužku“ a touhy občanů, kteří se chtějí cítit dobře ve svém městě, zrealizoval. Jenže/akorát lidé musí chtít.