Kolegové a přátelé Za Vlado Milunićem
Dne 17. září zemřel ve věku 81 let Vlado Milunić, přední český tvůrce chorvatského původu. Proslavil se spoluautorstvím legendárního Tančícího domu na Rašínově nábřeží v Praze – s Američanem Frankem O. Gehrym. Je ovšem i výrazným autorem třeba nového polistopadového sídliště Hvězda na pražských Petřinách či řady předlistopadových, sociálních staveb – společně s Janem Línkem.
Jiří Horský , 11. 11. 2022
Můj život byl let orla,
ale zůstal jsem tu s vámi.
Tvorbu Vlada Miluniće si připomnělo nedávné setkání uspořádané v Tančícím domě náměstkem primátora Hl. m. Prahy Petrem Hlaváčkem spolu s předsedou České komory architektů Janem Kaslem. K druhé „poctě Milunićovi“ jsme se sešli koncem října na nádvoří Týnské literární kavárny v domě U Zlatého prstenu na Starém Městě pražském, který mimochodem Milunić v 90. letech rekonstruoval a za tuto práci získal Cenu primátora Prahy. S rodinou se setkali jeho kolegové a přátelé. Podvečera se zúčastnila i chorvatská velvyslankyně v Česku Liljana Pancirov, která mj. připomněla, že zesnulý je držitelem medaile Ante Starčeviće, významného ocenění Chorvatské republiky za celoživotní dílo.
Více k tématu
Martin Ebel, ředitel Muzea architektury a stavitelství NTM, seznámil přítomné s faktem, že bohatá, s výjimečnou pečlivostí ošetřená sbírka, kterou muzeu předala spolu s autorem jeho rodina, čítá na 150 děl. A to jak plánů, tak hlavně modelů, pilíře Milunićova přemýšlení. Národní galerie zaslala pořadatelům soiré k dispozici kompletní soupis děl, jež NG uchovává ve své sbírce architektury, především kolekci z doby nesvobody, kdy se tandem Línek-Milunić zabýval zejména sociálními stavbami, ale také úpravami například pražské ZOO…
Druhého profesionálního souputníka zesnulého, Franka Gehryho zpřítomnil jeho kondolenční přípis, který tu zazněl v úplném znění. Z kanceláře v Los Angeles mailuje: Vlado was a wonderful partner on your project in Prague. I have great memories working with him and it was my honor. Frank.
Mezi čtyřiceti účastníky přivítal spoluiniciátor a moderátor večera Tomáš Vích zejména Pavla Kocha, který stál nejblíže zrodu Tančícího domu. Počátkem převratných 90. let zastupoval budoucího investora, nizozemskou pojišťovnu Nationale Nederlanden. Ta zvítězila v tendru na zakoupení dnes již slavné parcely na Alšově nábřeží. Sousedil s ní, jak se málo ví, činžovní dům, kde bydleli i Vlado Milunić a Václav Havel. Soused Vláda mohl mimochodem vidět okénkem svého WC ve slepé, štítové stěně další své působiště – na hradním návrší. Když právě nedlel ve vězení…
Do Týnské dorazili i další aktéři vzniku dnes nejobdivovanějšího moderního domu Města měst, Miloš Pavlík nebo tehdy student David Tichý. Význam Milunićovy tvorby potvrdila také přítomnost osobností české architektonické scény v čele s Emilem Přikrylem, historikem Vladimírem Šlapetou, Jaroslavem Šafrem a dalšími.
Podvečerním nádvořím kavárny se nesly dávno zasuté zážitky, třeba, jak zapřísáhlý nekuřák Vlado jednou vysvětloval zástupcům British Tobacco škodlivost kouření… Nebo nezapomenutelný Šlapetův obraz, kterak v listopadu spěchal z Norska – kam ho totalitní režim milostivě propustil k přednáškám – do už rozbouřené Prahy s „s jazykem na vestě“. Aby ho Vlado na Václavském náměstí zpražil: „Jdeš pozdě!“
Večer v Literární kavárně byl nadobyčej kamarádský, ale pozornost se samozřejmě vracela na Alšovo nábřeží. A k Pavlu Kochovi. Byl to právě on, kdo nalinkoval, netuše tehdy, budoucí hvězdné dráhy. Kdy se svou ženou, architektkou Saskií Fokkema, navrhl a z rozhodnutí zaměstnavatele přizval Gehryho jako světovou „star“, kooperující s domácím architektem. A stal se svědkem i jejich prvního setkání – v Ženevě, které zorganizoval. Načež to byla láska na první pohled, vzpomínal Koch s úsměvem. A pak oba pařili v Ženevě až do rána, takže Vladovi málem uletělo zpáteční letadlo – a musel se před letištními úřady zachránit svým pověstným šarmem. Frank mohl samozřejmě vyspávat, jako předseda poroty soutěže Aga Khana.
Bůhví, čím si ti dva umělci kápli do noty. Stoický Gehry a rtuťovitý Milunić. Přemýšlivá povaha Franka a až živočišné ladění mediteránního Vlada. Dokázal vytušit skrytou citlivost zaoceánského Franka – s krevním řečištěm polských židovských přistěhovalců. Proto ostatně Gehryho duše patří kosmopolitní Praze. Žádná Kochova náhoda.
A tak se stalo, že záblesk svobody, ta humorná „revoluční“ skica našla své americké zhmotnění: Milunićova kresba poloobnažené, československé Janne d´Arc a kresba falické vertikály, prozrazující dávno skrytou „rudou Moskvu“. Ale hlavně a především, skica věže mezi nimi, domu, pukajícího v polistopadovém přetlaku.
Tady někde leží ideové základy architektonického symbolu převratu 1989.
Jistě i díky múzičnosti investora.
Jedna ze zastávek stavebního umění v toku dějin našeho údolí.
Dům, zakotvený praskajícím myšlenkovým napětím svého nároží, ale vykloněným takto i silou živlů. Proudu řeky a nedalekým, vzdutým horizontem, vrcholícím chrámem.
Vlado přišel mezi nás do české kotliny včas.
