Když výsledná podoba není to nejdůležitější. Projekty architekta de Vyldera vynikají svou upřímností
Vlámské architektonické studio trojice architektů Jana de Vyldera, Inge Vinck a Jo Taillieu sklízí úspěchy nejen na evropské scéně. Průřez tvorbou progresivního studia představil jeho spoluzakladatel a profesor na škole architektury ETH v Curychu de Vylder v pražském kině Světozor, čímž zároveň završil roční cyklus přednášek Belgická inspirace organizovaný spolkem KRUH. Kromě nejznámějších projektů, které studio nejednou dostaly mezi finalisty prestižní Ceny Evropské unie za současnou architekturu – Mies van Der Rohe Award, představil de Vylder i méně známé projekty rodinných domů, nábytku i třeba uměleckých předmětů.
Gabriela Sládečková , 18. 12. 2019
DOMY S OSOBNOSTÍ
Dům žije spolu s jeho obyvateli a ti ho svým používáním doplňují. Takový přístup k tvorbě zastává studio Architecten de Vylder Vinck Taillieu, které ho promítlo například do návrhu rekonstrukce domu pro belgickou umělkyni. Hlavní motiv projektu představuje zastřešená zahrada, která propojuje přední i zadní část domu. Lehká skleněná střecha se dá posouvat, čímž lze rychle proměnit zahradu v „interiér“ a naopak přesně podle nálady a potřeb majitelů. „Když napadne sníh, můžete se rozhodnout, jestli jej chcete mít na střeše nebo pod nohami,“ prohlásil s úsměvem architekt.
Přístup architektů se podobá idejím nizozemského strukturalismu z šedesátých let minulého století, který je spojovaný hlavně s ikonami architektury Hermanem Hertzbergerem či Aldo van Eyckem. Poválečné hnutí se zabývalo individualitou člověka v rámci dané struktury domu – strukturalistické budovy nechávaly uživateli určitou svobodu v osobní interpretaci prostoru. Podobně přemýšlí také autoři z Architecten de Vylder Vinck Taillieu – navrhují rámec, jehož kvalita spočívá právě ve variabilitě a míře využití. Zdánlivá nedokončenost budovy umožňuje prostor naplno využívat podle vlastních představ. Teprve komíny talířů v otevřených policích kuchyně, přetékající knihovny či rozestavěné umělecké objekty vdechují místu život.
Více k tématu
SKLO, SVĚTLO A LEŠENÍ
Naprosto klíčový je pro práci belgického studia přístup slunečního světla. To platí obzvláště u rekonstrukcí úzkých a vysokých domů, které jsou pro Belgii typické. Světlo do nich často proniká méně, než by bylo potřeba. Autoři proto často pracují se skleněnými plochami a vpouští tak sluneční paprsky i do těch běžně nejtemnějších koutů.
Odstraněním podlah v původním domě Rot Ellen Berg v malé hornaté vlámské vesnici architekti prosvětlili celý vysoký prostor shora. Projevila se zde i jejich záliba v lešení - do původní obvodové slupky domu umístili jen lehkou konstrukci podpíranou trubkami, která se podobá domečku ze stavebnice Merkur. Vnitřní objem obalený sklem funguje v zajímavém dialogu s vnějším pláštěm. Zároveň zmenšuje vytápěnou plochu a tím snižuje jeho energetickou náročnost.
ESTETIKA-NEESTETIKA
Málokterý architekt by ponechal dělníkům na stavbě volnou ruku a dal jim tak prostor zasahovat do svého návrhu. Tak tomu ovšem bylo u známého projektu rekonstrukce budovy psychiatrické kliniky v Melle. Na poslední chvíli se majitelé rozhodli dům nezbourat a zrekonstruovat. Vstupní část pravého křídla už ale poničily počáteční demoliční práce a velká část cihel chyběla. Na dělnících bylo vstup opravit za užití betonových tvárnic, ovšem bez jediného výkresu od architekta.
Autoři svým přístupem výrazně vybočují z řady. Nebojí se vnějších zásahů do jejich projektů i za cenu zhoršení estetické kvality. Naopak v nedokonalostech nachází určité zalíbení. „Vypadá to tak nedobře, až to vlastně vypadá dobře,“ žertuje de Vylder o projektu drobného pavilonu z cihel a betonu, který některými spárami vytekl i v místech, kde očividně neměl co dělat. Paradoxně ovšem tímto způsobem vznikají velice harmonické výsledky. Právě v této nonšalanci spočívá důvtip práce celého ateliéru.
