Když lidé mění město, kulturně a přátelsky

Lidé měnící město

První představenou řečnicí byla Michaela Hečková, koordinátorka projektu Piána na ulici. Jednou z jejích dalších aktivit je například festival Babí léto v Bohnicích nebo galerie současného umění Prádelna Bohnice. Byla také programovou ředitelkou příspěvkové organizace Praha 14 kulturní, která se snaží o kulturní revitalizaci a zútulnění Prahy 14, tedy i sídliště Černý Most.

Zúčastnil se také Vítek Ježek, zakladatel bikesharingu Rekola, fungujícího již v šesti městech po České republice, mimo jiné i v Praze. Jak sám přiznává, při ohlédnutí se zpět se dnes zaráží nad tím, jak velký posun za celou dobu udělali: z fráze „Nechť tu jsou kola“ se přes neziskovou organizaci dostali až k s. r. o.

Na diskuzi nemohl chybět ani Lukáš Žďárský, jeden z letošních 30pod30 časopisu Forbes, který dal vzniknout projektům, jako je Radlická kulturní sportovna, Kavárna co hledá jméno a Vnitroblok, ve kterém se debata pořádala. Po něm se představil Štěpán Kubišta, jeden ze spoluzakladatelů Přístavu 186 00 v Karlíně. Debatu koordinovala a moderovala Kristýna Drápalová z IPRu.

Debatování a diskuze

Důležitým tématem pro všechny byla gentrifikace veřejného prostoru [lokální sociálně-kulturní změny, které jsou důsledkem toho, když bohatší lidé nakupují nemovitosti k bydlení v dosud méně prosperujících společenstvích - pozn. red.]. Tento proces je dnes aktuální především v Holešovicích a Karlíně. Michaela Hečková to považuje za logické, lokality mají měnit svůj charakter a díky střídajícímu se zájmu se takto může postupně opravovat a měnit celé město. Ostatní diskutující se shodli, že tomuto procesu nelze zabránit a také ho nevnímali jako něco vyloženě špatného. Zároveň v tom ale na rozdíl od Michaely viděli sílu, která může působit na sociální skupiny i v celonárodním měřítku.

S postupným přeměňováním pražských čtvrtí a realizací svých projektů se kreativci v určitý moment střetávají se samosprávou. Ta může projekt potopit, ale samozřejmě mu i pomoci. Překvapivě žádný z diskutujících se nesetkal s negativní reakcí úřadů, naopak často hovořili o jistém druhu „pomoci“ – pokud tedy lze za pomoc považovat laxnost a nezájem ze strany těchto institucí. Žádný z diskutujících tak zatím neměl strategii, jak za své neziskové projekty u úředníků lobovat.

S postupným přeměňováním pražských čtvrtí a realizací svých projektů se kreativci v určitý moment střetávají se samosprávou. Ta může projekt potopit, ale samozřejmě mu i pomoci. Překvapivě žádný z diskutujících se nesetkal s negativní reakcí úřadů, naopak často hovořili o jistém druhu „pomoci“ – pokud tedy lze za pomoc považovat laxnost a nezájem ze strany těchto institucí. Žádný z diskutujících tak zatím neměl strategii, jak za své neziskové projekty u úředníků lobovat.

Kultura vs. město

Největším problémem a velkou překážkou je podle diskutujících představa, že město má nemovitosti pouze proto, aby vydělávaly, a to i za tu cenu, že pokud zrovna nevydělávají, zůstávají prázdné. Zatím se nepodařilo městské odbory přesvědčit, že kulturně využitý městský prostor je mnohem hodnotnější než nápis „k pronájmu“. Navíc ani město často samo neví, kolik prázdného majetku vlastně má, žádný soupis ani dokumentace o jeho využívání zatím neexistuje.

Jako možné vyústění z této patové situace by mohl sloužit příklad z New Yorku, kde funguje pozice Permission Coordinatora. V případě, že zájemce projde prvním kolem a jeho projekt má potenciál, setká se s Permission Coordinatorem, který dále poradí, na které dveře zaklepat, jaká povolení jsou potřeba a kdo projekt musí schválit. U nás nic podobného nefunguje a spousta lidí od záměru něco vybudovat tak nakonec ustoupí. Nepomáhá ani to, že úředníci nemají patřičné kulturní vzdělaní, a nedokážou proto ani posoudit, jaký by projekt mohl mít přínos. Spoustě z nich se tím navíc přidělává práce, za kterou nebudou nijak odměněni.

Východisko zatím nabízí pouze IPR, který plánuje zřídit kontaktní místo, kde s podobnými projekty pomůže.

Konec nadějný, všechno nadějné

Debata po této pesimistické linii skončila optimistickými plány do budoucna. Piána na ulici by se postupně měla rozšířit i do zahraničí, Rekola mají v plánu tento rok rozmístit po Praze 750 bicyklů, mají nabídky z dalších 20 měst v České republice a jednu nabídku z Amsterdamu. Ačkoli by Kavárna, co hledá jméno měla za pár měsíců zavírat, Vnitroblok se rozšíří o uličku plnou kulturního vyžití. A k projekt městských jatek se přibude letní scéna. Začíná se v polovině května, nenechte si to ujít.