Kdo bude děkanem na FA ČVUT?

Kde jsou ty časy, kdy se studenti přihlašovali na semináře a ateliéry po chodbách. Vzájemně bojovali o pořadí, vymýšleli si pseudonymy, aby, kdyby náhodou v prvním termínu neuspěli měli možnost jít na zkoušku znovu co nejdříve. Když byli úspěšní, v opojení z vítězství u zkoušky, často zapomněli svého kolegu „pseudonyma“ odhlásit. Každý systém má své mouchy. Jeden byl loajální ke studentům a toleroval jim jejich poklesky, umožňoval pedagogům mnohdy odpouštět, druhý zase nekompromisně trestá za chyby a nutí studenty aby se plánovaně zapisovali na zkoušky, nutí je plánovat si jejich čas. Při včerejším setkání bylo řečeno, že škola chyby odpouští, praxe za ně však trestá a trestá nekompromisně. A kde by se měl student naučit dobře hospodařit se svým časem, než ve škole. Nespokojenost s tímto způsobem zápisu předmětů je pak zjevně spíše nespokojeností s technickými problémy tohoto řešení – dětských nemocí při přechodu na nový systém.Ale vraťme se ke včerejšímu setkání. Programy všech kandidátů jsou dlouhou dobu předmětem úvah všech zainteresovaných studentů i pedagogů, takže nové zásadní informace se diskutující při včerejším setkání nedozvěděli. Na sloganech typu: nová budova fakulty, restrukturalizace systému školy, větší napojení na praxi, kvalifikovaný pedagogický sbor založený na osobnostech….se jednotlivý kandidáti shodli jednomyslně.Jisté názorové vyostření přinesla otázka, kterého z protivníků by považovali jednotlivý kandidáti v případě svého zvolení za svého možného spolupracovníka. Kandidáti Bočan a Roubík po této otázce přestali skrývat své osobní antipatie a začali prob(p)írat své profesní vztahy vzniklé v ústavu vedeného architektem Bočanem, kde oba zmiňovaní kandidáti vedou vlastní atelier. Oba aktéry jsem měl možnost poznat osobně při jejich praktické tvorbě a musím konstatovat, že jako architekty je uznávám. Z pohledu studentů, nejen Bočanovců a Roubíkovců, je proto možná škoda, že v případě jejich zvolení děkanem, bude jejich možnost předávat studentům své zkušenosti poněkud limitována.Co říci závěrem? Nová budova fakulty přinese jistě kvalitnější prostory, kde bude radost učit, učit se, vzdělávat, vzdělávat se, studovat, diskutovat, besedovat – prostě se připravovat na své budoucí povolání v péči těch nejlepších odborníků. Bude to jistě velký posun v historii školy. S tím zcela logicky souvisí také volání po změnách. Po změnách které vyžadují zamyšlení se každého z nás, čím já sám bych mohl přispět ke zkvalitňování chodu fakulty? Ať už jde o zviditelňování se fakulty ve světě či u nás, přispívání ke zvyšování kreditu profese architekta ve společnosti, zlepšení hospodaření fakulty a dalších více či méně viditelných problémů. Každý z Vás má své možnosti a nadání na něco jiného a je jeho volbou jak přiloží ruku k dílu.Myslím, že volba děkana je tím správným okamžikem zamyslet se a v dostatečném předstihu se připravit k důstojnému vstupu do nové budovy fakulty. Jen na nás bude záležet, na zaměstnancích, učitelích i studentech fakulty architektury, jak budoucímu děkanovi usnadní cestu ze současné, pro fakultu, nepříliš lichotivé situace.