Kateřina Šedá architektkou roku 2017

Kateřina Šedá je jednou z nejzajímavějších současných umělkyň. Její projekty zasahují do veřejného prostoru a především přímo ovlivňují veřejný život. Smyslem architektury je poskytovat prostorový rámec pro nejrůznější projevy života. Smyslem veřejného prostoru pak analogicky umožnit nejrůznější projevy veřejného života.

Slovy jednoho z členů poroty Josefa Pleskota: „To, co dělá Kateřina Šedá, to není architektura. Kateřina se zabývá vztahy mezi lidmi a to je to, z čeho architektura vyrůstá. Je to nesmírně důležitá činnost a architektky a architekti by ji měli znát.“ Porota se rozhodla využít svobody, kterou jí udělují velkorysá pravidla soutěže a přes název Architekt roku se rozhodla poprvé v historii udělit cenu někomu, kdo nezískal vzdělání na vysoké škole architektury. A to proto, že si práce Kateřiny Šedé nesmírně váží a doufá, že i toto ocenění částečně poslouží k většímu informování o její činnosti. Do užšího výběru porota nominovala i ateliér ORA, PROJEKTIL ARCHITEKTI a sdružení 4AM.

Uděleno bylo také Čestné uznání poroty, které získal starosta obce Líbeznice Martin Kupka. „V obci Líbeznice, které mají 2500 obyvatel, vzniklo za posledních pár let za starostování Martina Kupky několik skvělých realizací, od architektů z ateliérů M1, Projektil, Vyšehrad a jiné se právě teď chystají (např. hasičská zbrojnice od architektů Ehl & Koumar). Navíc Líbeznice získaly nový územní plán, který do budoucna udrží jasnou hranici mezi obcí a krajinou (rovněž dílo ateliéru M1). U jednotlivých projektů šlo navíc o úpravy veřejně důležitých staveb a prostor (škola, školka, školní hřiště, náves, nové lávky přes potok, obecní úřad, dům služeb, rekonstrukce polikliniky, novostavba sportovního a společenského centra se zázemím pro místní spolky). To je výčet, kterým se za stejné období nemůže pochlubit mnohé krajské město. Za to se sluší před politickým vedením obce reprezentovaným panem starostou jen smeknout a pogratulovat k dobré práci. A doporučit jiným představitelům měst a obcí, ať se sem přijedou podívat na návštěvu na zkušenou, tak jako kdysi Martin Kupka vyrazil do Litomyšle“. Takto zhodnotila jeho přínos porota pod vedením Reginy Loukotové, dalšími členy byli Josef Pleskot, Marcela Steinbachová, Adam Gebrian a Antonín Novák.

Kateřina Šedá

Kateřina Šedá (1977) je česká výtvarnice, jejíž práce má blízko k sociální architektuře. V letech 1999–2005 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Vladimíra Kokolii.

Je autorkou mnoha sociálně koncipovaných projektů, které realizovala v České republice i v zahraničí. K vytvoření samostatného projektu ji pozvali např. IHME v Helsinkách (2016), SFMOMA v San Francisku (2013–2014), Tate Modern v Londýně (2011) a mnohé další. Vystavovala například v MMOMA v Moskvě (2016), na Echigo-Tsumari Art Triennale v japonském Tokamachi (2015), na Biennale di Venezia v Benátkách (2013), v Kunstmuseum Luzern (2012), v Mori Art Museum v Tokyu (2010), New Museum v New Yorku (2009), na Manifesta 7 v Bolzanu (2008), na 5. Berlin Biennale (2008), v Renaissance Society v Chicagu (2008) nebo na Documenta 12 v Kasselu (2007). Její práce obdržela řadu ocenění: Magnesia Litera za publicistiku (Česká republika), TAKU Production Prize (Finsko), Nejkrásnější české knihy roku (Česká republika), Contemporary Art Society Award (Anglie), Cena Jindřicha Chalupeckého (Česká republika), Fluxus Award (Německo), Essl Award (Rakousko) a další.

Vydala přes třicet knih a publikací, v nichž detailně mapuje jednotlivé projekty. O své práci přednáší nejen na školách, v kulturních domech a v galeriích, ale i na vesnicích a v menších městech, kde se snaží svou činnost přiblížit co nejširšímu publiku, a tím ho přimět k vlastní aktivitě.

Tvorba

Kateřina Šedá se ve své práci zaměřuje na sociálně koncipované akce, v nichž často zaměstnává desítky či stovky osob, které nemají s uměním nic společného. Většinou se odehrávají přímo na vesnicích nebo v ulicích měst. Experimenty s mezilidskými vztahy mají za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo sociální izolace. Pomocí jejich vlastní (vyprovokované) aktivity a díky novému využití všedních prostředků se pokouší probudit trvalou změnu v jejich chování.