Jurkovičovy náchodské pohádky

Patří vesměs do jeho raného tvůrčího období, v němž spojoval prvky slovenské a moravské lidové architektury, vídeňské secese i anglického moderního stylu bydlení, ovlivněného hnutím Arts and Crafts. Vytvořil tak originální svět architektury a designu, který bychom mohli bez problémů označit slovem pohádkový.

Cesta k tomuto svéráznému a už v době vzniku – tedy na konci devatenáctého století u nás i v zahraničí mimořádně ceněnému stylu byla logickým vyvrcholením Jurkovičových snah té doby. Dušan Samo Jurkovič se narodil v roce 1868 v Turej Lúke, studoval v Budapešti a Vídni, kde byl na státní průmyslové škole žákem Camilla Sitteho. V Turčianském Sv. Martině se u stavitele Bully seznámil s principy lidové architektury. Poté pracoval u vsetínského stavitele Michala Urbánka a podílel se na přípravě Národopisné výstavy v Praze 1895, kde se mimo jiné seznámil s malířem Mikolášem Alšem. Když pak získal zakázku na návrhy interiérů pro školu Vesna v Brně, usadil se v moravské metropoli. Vše, co nastudoval a v praxi vyzkoušel, pak vtělil do svých staveb. Kladný ohlas měly již jeho Pustevny na Radhošti (viz Orientace 29. 3. 2014) z let 1897-1899, které byly publikovány nejen doma, ale i v prestižních zahraničních časopisech a publikacích. Následovala křížová cesta na Hostýn, Národní dům ve slovenské Skalici, a první etapa budování lázní Luhačovic, souběžně pak realizace na Náchodsku: chata na Rezku, přestavba mlýna Peklo a adaptace zámku v Novém Městě nad Metují. Z téže doby pocházejí i Jurkovičova vlastní vila v Brně a některé další práce, jako Náhlovského dům v Praze-Bubenči nebo adaptace domu s ateliérem pro malíře Jožu Uprku v Hroznové Lhotě. Tuto éru ukončují válečné vojenské hřbitovy v Haliči a Jiráskova chata v Dobrošově, postavená až po první světové válce.

Nejstarší ze staveb Náchodska - chata na Rezku - pochází z let 1900-1901 a byla zbudována pro podnikatele Roberta Bartelmuse, s nímž se mladý architekt seznámil v brněnském Klubu přátel umění a později se oženil s jeho dcerou Boženou. Podnětem ke stavbě byly obdivované Pustevny a dřevěný dům s bohatou dekorací v lidovém stylu a příznačnou výraznou barevností se radhošťským stavbám také velmi podobá. Jurkovič osobně dohlížel na průběh stavebních prací a v domě později často bydlel. Poněkud zchátralý objekt prošel před několika lety kvalitní rekonstrukcí a je dnes v soukromých rukou.

Další Jurkovičovou stavbou v okolí Náchoda je adaptace mlýna a pily v romantickém údolí řeky Metuje. U jednoho z jejích přítoků - potoka Olešenka, stával již v šestnáctém století mlýn, zvaný Pekelec. Ten získali v roce 1908 náchodští podnikatelé a mecenáši bratři Josef a Cyril Bartoňové a nechali jej v následujících dvou letech Jurkovičem přestavět v jeho typickém romantickém stylu. Vznikla tak Bartoňova útulna Peklo s možností ubytování pro turisty a stylovou restaurací. Architekt budovu doplnil o různé přístavby a dekoroval v secesním stylu, využívaje opět motivů lidové architektury i atributů mlýna – např. stůl zhotovený z mlýnského kamene nebo kola od vozů na střeše. Stavba slouží svému účelu dodnes a je oblíbeným turistickým cílem. Zachovala se prakticky v původním stavu včetně interiéru restaurace, celkový dojem však poněkud kazí její bezprostřední okolí s různými stánky a cedulemi, což je obdobný případ, jako u chat na Radhošti.

Pozdní Jurkovičovou realizací v tomto regionu je vyhlídková Jiráskova chata na Dobrošově – 624 metrů vysokém kopci nedaleko Náchoda. Na rozdíl od Pekla zaujímá dominantní polohu s krásnou vyhlídkou do okolní krajiny. Stavba měla složitý osud. Od roku 1895 stávala na jejím místě malá turistická útulna s vyhlídkovou věží, jež se stala oblíbenou atrakcí. Zřejmě z popudu bratří Bartoňů zadal Klub českých turistů v roce 1910 Jurkovičovi přestavbu objektu, která měla zvýšit jeho kapacitu: „Už roku 1910 se jedná s Dušanem Jurkovičem… a konečně je rozhodnuto: vystavět půvabně členěnou, šindelem krytou, na kamenné podezdívce rozloženou, účelně zařízenou rozhlednu, jejíž šestihranná pásovitá věž se širokým dřevěným ochozem bude zdobiti vrchol památného Dobrošova“, píše se v dobové literatuře. Projekt z roku 1912 však mohl být realizován až po skončení světové války, kdy byla vypsána veřejná sbírka. Stavět se začalo v roce 1921, o dva roky později byla chata s rozhlednou dokončena a za osobní účasti spisovatele Aloise Jiráska slavnostně otevřena veřejnosti. V nedávné době prošla rekonstrukcí a svému účelu tak slouží i dnes. Její architektura je však podstatně střízlivější, než výše zmíněné Jurkovičovy stavby. Později – ve třicátých letech - byla chata rozšířena o dostavbu, navrženou náchodským rodákem a profesorem brněnské techniky Adolfem Erbenem.

A byli to opět bratři Josef a Cyril Bartoňové, kteří zadali Jurkovičovi další významnou zakázku. Tou byla adaptace nové akvizice rodiny – zchátralého zámku s parkem v Novém Městě nad Metují. Této v kontextu Jurkovičovy tvorby velmi významné zakázce je však třeba věnovat větší prostor, proto se k ní vrátíme v příštím díle.

Na závěr pozvánka na prázdninovou Psí vycházku. Povede z Karlova náměstí ulicí Odborů a pak Myslíkovou k Mánesu, potom po Masarykově nábřeží k Resslově a zase zpět na Karlák. Sraz u prodejny Sony na rohu Karlova náměstí a Odborů v sobotu 18. 7. v 10 hodin.