Johnsonovy realizace - Glass House (2.díl)

Johnsonův vlastní dům – Glass House (1947 – 1949) obsahuje inspirační odkazy na Miese van der Rohe (vazba na Farnsworth House – na elementární prosklené prizma čili na ideu skleněného domu, na čitelnost struktury konstrukce,na perfektnost ve zpracování detailů, zacházení s rohy,organizování objektů do skupin, atp.),ve formalisticko – dekorativním zacházení s nosnými částmi konstrukce odkazuje na C.N.Ledouxe (zvolená čistá geometrická forma, absolutně hranolová forma skleněného domu a separace funkčních jednotek do dvou rovnoprávných celků), na F.Schinkela (slohová čistota-klasičnost,smysl pro vyhraněnou romantickou polohu objektu v krajinném terénu, postromantické umístění Glass Housu na vrcholu kopce,respektive na hraně příkrého srázu), na K.S.Maleviče (cihlový zploštělý válec skrývající koupelnu, WC, zvenčí krb a d.), na Le Corbusiera a Akropolis (diagonální sblížení linií), Berlageho (velké nečleněné plochy,podobné používaní přírodních materiálů,jistá spirituálnost ve vyznění celku prosklené stavby). V tomto Johnsonově objektu jsou s neúprosnou důsledností, takřka doktrinálně (dům je svým způsobem vyvrcholením dogmat moderny) realizovány čtyři principy moderní architektury: 1.použití extrémně jednoduchých geometrických forem ve hmotách jak „skleněného domu“, tak v domě pro hosty (válec a hranol); 2. neskrývání materiálů konstrukce – cihel, oceli skla; 3. nadměrné množství skla („už před rokem 1945 se mi Mies zmínil o tom, jak by bylo snadné postavit dům pouze z velkých skleněných tabulí. Dokud jsem neviděl skici Fahrnsworthova domu, byl jsem dost skeptický, ale hned poté, jsem začal tříletou práci na svém vlastním domě. Tím byl můj slib splněn, navzdory zřetelným rozdílům v kompozici a vztahu k terénu“,uvedl P. Johnson); 4.prostorová integrace,integrace interiéru samého do jednoho prostoru - spojení všech aktivit v jedné velké místnosti i integrace exteriéru s interiérem! (srv. Johnson House,New Canaan,in:N.L.Prak, The language of architecture. A contribition to architectural theory. Mouton-The Hague-Paris,1968,str.162-169) Několika slovy: co do provedení idejí – nekompromisní stavba. Vzrostla tím i abstrakce v architektuře objektu? Dojem z geometrické kompozice objektu nepochybně zcela dominuje. Souhrně: vizuální demonstrace přednosti umění před životními potřebami - čisté estetično. V tom je síla i sláva této stavby,ale i její slabost-jakmile se změní hodnotící kritéria.Rozpětí Johnsonovy tvorby je úžasné: od estetiky rigorozního modernismu Glass House (1947-1949), viz obrázek nad textem, inspirovaného Miesem van der Rohe až po nedefinovatelné linie ztvárňující design Gate House (1995), viz obrázek pod textem, inspirované kresbou německého umělce Hermanna Finsterlina.V této stavbě Miesova pavilónového typu tedy postupuje Johnson nadále nepochybně jako Miesův žák, ale zároveň již jako ten, kdo chce Miese překonat. Miesův Farnsworth House se zdá být dokonce zastíněn, neboť Johnsonův Glass House dovádí myšlenku Miese van der Rohe k jediné demonstrativní konsekvenci: Johnson klade „dokonalý skleněný blok, zarámovaný černými kolejnicemi, na nízký sokl z pálených cihel, který proměňuje obklopující louku v koberec. Jako do kontrastu klade Johnson zploštělý válec z pálených cihel, který obsahuje WC, koupelnu a krb a skleněný kvádr. Dům se rychle stal tématem každodenních rozhovorů. Naplnil se v něm ideál , který sotva ještě bral ohled na užitnou hodnotu domu. Stal se estetičnem … Pojem moderny ve smyslu Miese van der Rohe byl Johnsonovým ranným dílem uskutečněn s nejvyšší důsledností. Na malé stavbě lpí doktriální rys, který se spojuje s excentričností Schowmanshipa, kterým se může dosáhnout takového krásného spleenu. Johnson vychutnal touto vzorovou stavbou Miesovu éru až do konce to, co bylo obsaženo v možnostech skleněné architektury“. (H. Klotz, Moderne und Postmoderne.Architektur der Gegenwart 1960-1980,3.vyd.,Vieweg&Sohn,Braunschweig-Wiesbade n 1987,str.57 text v citaci proložil O. Š.).Výsledná koncepce Glass House se sice může jevit jako prostá, ale tato zdánlivě prostá jednoduchost je výsledek velmi sofistikovaných úvah,tak příznačných pro Johnsona. Na „prostotu“ Glass House se můžeme podívat ze zorného úhlu,který nám nabízí teze velkého německého architekta Tessenowa: „Prostá koncepce není vždy nejlepší,ale to nejlepší je vždy prosté.“Laskavý čtenář si může sám odpovědět na otázku,zda a kterou část Tessenowovy teze P.Johnson v Glass House více naplňuje.>>> První díl seriálu: Philip Johnson-nejvirtuóznější a nejmnohoznačnější architekt dvacátého století>>> Třetí díl seriálu: Philip Johnson – historizující eklektik?>>> Čtvrtý díl seriálu:Philip Johnson - Sedm hesel v naší profesi>>>Psáno pro slovenský časopis ARCH<<<