John Eisler byl postavou nenahraditelnou. Majákem. Kolegové vzpomínají na zesnulého architekta
Ve věku 78 let zemřel v říjnu architekt John Eisler. V Česku je známý hlavně jako jeden z autorů obchodního domu Máj. Druhou kariéru udělal v New Yorku, kde žil od roku 1983. Pracoval v ateliéru architekta Richarda Meiera, navrhl tam například Jubilejní kostel v Římě. Jeho kolegové na něj vzpomínají - byl vstřícný, laskavý a posedlý přesností.
Jiří Horský , 11. 12. 2024
Vladimír Šlapeta, historik a teoretik architektury
John Eisler s rodinou odlétal v pondělí 4. dubna 1983 dopoledne do New Yorku k angažmá v kanceláři Richarda Meiera. Na letiště jsme ho tehdy doprovázeli Emil Přikryl, Pavel Štecha, Tomáš Novotný a já. V letištní hale byl ještě bar, přístupný z mezinárodní i domácí zóny, rozdělený skleněnou stěnou: pouze vrchní měl přístup na obě strany této průhledné „železné opony“. Emil Přikryl objednal Bohemia Sekt, kterým jsme si s Eislerovými připíjeli přes skleněnou hranici.
Mimochodem, asi o šest týdnů později jsem se chtěl podobně rozloučit s jedním zahraničním hostem. K tomu však již nedošlo – skleněná průhledná stěna byla zabílena a „železná opona" na letišti byla až do Sametové revoluce pečlivě utěsněna.
Architekt Václav Aulický, jeden z autorů vysílače na Žižkově a Transgasu
S Johnem Eislerem jsme se znali ze studií, mnohokrát jsme se setkali při různých aktivitách, ale skutečná více než osmiletá spolupráce začala až v roce 1999, kdy se stala majitelem areálu bývalého Československého rozhlasu (dnes City Point a City Tower) společnost ECM. Spolu se společností Pankrác Shopping Center a. s. Skupiny ECE/Rodamco se stala rozhodujícím investorem celého prostoru. Generálním projektantem se pak stal Spojprojekt Praha a. s., resp. můj ateliér.
Nejprve byl v letech 1999–2000 vypracován masterplan, jehož autorem byl Richard Meier & Partners z New Yorku, potažmo John Eisler. Jednou z podstatných částí řešení v uvedeném masterplanu byla koncertní hala v těsné návaznosti na Obchodní a společenské centrum „Arkády Pankrác“ (realizované v letech 2007–2008) - v jeho čelním nároží do prostoru vzniklého náměstí, ve kterém byly pro halu vybudovány potřebné parkovací kapacity i zásobovací a manipulační prostory. Návrh této haly byl dílem kanceláře John Eisler Architect, na kterém jsem spolupracoval s Magdalenou Pappovou z mého ateliéru.
Z tohoto období si vzpomínám na jednu epizodu, která charakterizuje jeho přístup k práci v profesi. Byl–li John v osobní rovině vstřícný a laskavý (za celou dobu naší spolupráce jsem nezaznamenal žádnou skutečnou hádku, vlastně ani moment, kdy by John třeba jen zvýšil hlas), pak v pracovní rovině byl neuvěřitelně pracovitý a dalo by se říci, že v detailu až „posedlý“ přesností, a tedy i „správností“ řešení. Zakládání části koncertní haly se uvažovalo přímo na železobetonové skříni stanice Metra „Pankrác“, v konfiguraci s jejími vnitřními sloupy, přes pružná ložiska. Modulový rastr City Toweru a Obchodního centra byl vůči rastru konstrukce stanice, a tedy i té části haly, odkloněný o určitý úhel.
Aby se tento úhel mohl vytyčit a zanést do výkresů, bylo nutné znát reálnou polohu oné skříně i sloupů. Ukázalo se, že původní plány stanice a plány skutečného provedení stavby se mírně liší. Já, zcela poplatný „našim zvyklostem“, jsem Johnovi říkal: „Vždyť to máš jedno, drobná odchylka v podkladech pro studii přece nic neznamená – to se opraví v další fázi projektu, ne?“ Ale pro Johna byl můj návrh zcela nepřijatelný! Podotýkám, že ona odchylka dělala na konci rozdíl cca 20 cm! „Václave, to se musí zjistit naprosto přesně už teď, já přece nemohu kreslit půdorysy haly s tím, že se někdy potom bude něco opravovat!“
Ze situace jsem ale už měl „ztěžklé nohy“, stáli jsme před vážným rozkolem. Došlo tedy k opravě, dokonce nikoli jednou, ne dvakrát, ale hned třikrát! A stále to nebylo ono – to byla přesnost Johna Eislera. Museli jsme tedy ve fázi studie (!) zajistit podrobné geodetické měření tak, aby bylo jasné, kde jsou přesné polohy stěn a sloupů stanice. Ukázalo se pak, že ty sloupy nejsou úplně přesně v řadě, že se některé mírně odchylují a John si podle toho provedl zprůměrování tak, aby mu hala „seděla“ na skříni Metra naprosto správně.
Dokumentace pro územní řízení byla vypracována v roce 2005 s předpokladem dokončení stavby v závěru roku 2007. V té době se podnikání ECM v oblasti výstavby bohužel začínalo dostávat do obtíží, a tak byla žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby stažena a společnost ECM pozemek prodala společnosti ECE/RODAMCO pro komerční záměry. V současné době je zde, ve společensky i urbanisticky velmi exponovaném prostoru, již od roku 2008 prázdný „plac“, kterému dominuje slepý štít.
Richard Meier, zakladatel ateliéru MeierPartners, kde John Eisler pracoval od roku 1983 do roku 2003 a vedl řadu projektů
Odchod Johnyho Eislera mě hluboce zarmoutil. John byl váženým a mimořádně cenným členem kanceláře po dobu dvaceti nejformativnějších let, kdy bezesporu významně přispěl k designérskému étosu firmy. Cítil jsem vždy Johnovu oddanost a vřelost. Nesl sebou vášeň, kterou nakazil i své okolí.
Kenneth Frampton, teorik architektury, profesor Kolumbijské univerzity
Zpráva o Johnově smrti mě velmi zarmoutila. Pamatuji si ho na vrcholu jeho vitality jako člena týmu Stavoprojektu, který navrhl významný příspěvek do soutěže Tegler Hafen pro Berlín, na níž jsme se s Richardem Meierem podíleli jako porotci. A poté si ho samozřejmě pamatuji, jak pracoval v Meierově kanceláři coby špičkový projektant. To vše plyne takovou rychlostí, až se člověku tají dech!
Architekt Emil Přikryl, dlouholetý ředitel Školy architektury na Akademii výtvarných umění, autor galerie Benedikta Rejta v Lounech
Světovým se stal, jinou ligu hrál.
Johnyho odchod k Meierovi ukončil „hrdinskou" dobu Školky Sialu.
Byl jejím klíčovým hráčem, postavou nenahraditelnou. Majákem.
Normalizaci a Privatizaci naši v N. Y. ještě žil.
Zde zpět s nimi spojené přepisování dějin komentoval:
jakož i světa stav, stav svůj i kříž či hvězdu svoji,
s jen jemu vlastní noblesou, úsměvem a nadhledem.
Schází.
Více k tématu
Ivan Margolius, architekt českého původu, žijící a pracující v Londýně. Autor knihy Jan Kaplický - Pro budoucnost a pro krásu
Možná, že nebýt Johnyho, nestal jsem se architektem. Když jsem končil dvanáctiletku, nevěděl jsem, co dál studovat. John mi ale během jedné z návštěv u něj doma ukázal krásně ilustrované anglické vydání klasické historie architektury od Banistera Fletchera. Ta knížka mě tak ohromila, že jsem se rozhodl studovat architekturu. Jako osobní poctu Johnovi rád dodávám, že 20. vydání této knihy uvádí v bibliografii mého Průvodce Prahou z roku 1996…
To bylo asi někdy v roce 1962. Tři roky nato jsem skutečně začal studovat na ČVUT a nakonec dokončil studia na Polytechnice v Londýně. Jinak jsem Johnyho znal už od malička, byl to můj velice dobrý kamarád. Naši rodiče se znali velice dobře, můj otec, JUDr. Rudolf Margolius, spolupracoval s Pavlem Eislerem (unikl teroru 50. let jenom tím, že měl za ženu Angličanku Jean, dceru lorda Laytona, šefredaktora časopisu The Economist). Po smrti mého otce začala moje matka Heda překládat z angličtiny do češtiny a Jean překládala zase z češtiny do angličtiny, a tak se doplňovaly; pomáhaly československému exportu. Při našich častých návštěvách Pavel a Jean vařili v jejich bytě ve vile Na Černém vrchu na Smíchově skromné pastasciutta. My kluci jsme s Johnem a bratrem Ivanem hráli monopoly.
Jsem moc vděčen celé rodině Eislerů, že bez strachu vytrvale podporovali naši rodinu během hrůzných padesátých a následujících let minulého století.
Miloš Drdácký, odborník na historické materiály a vedoucí Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR
Johnny Eisler se narodil v roce 1946 v Londýně ve smíšeném manželství anglické matky a českého otce. V roce 1969 zakončil studia na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, kde byl vynikajícím studentem, nadprůměrně vzdělaným a s širokým rozhledem.
Vzápětí se stal členem liberecké Školky SIAL, jejíž charakter podpořil jeho přirozený smysl pro řád, dokonalost detailů, racionalita formy a jemný cit pro zhodnocení místa a prostředí stavby. V době totalitní normalizace se mu podařilo s kolegy Miroslavem Masákem a Martinem Rajnišem zvítězit v soutěži na obchodní dům Máj v Praze a stavbu v krátké době i realizovat. Následovalo deset let řady dalších projektů se spolupracovníky v Sialu, později pod křídly Stavoprojektu Liberec, mj. citlivý návrh přestavby bývalého Veletržního paláce pro Národní galerii v Praze a několik úspěšných soutěží v zahraničí.
V roce 1983 odjíždí s rodinou do New Yorku, kde začne pracovat v kanceláři legendárního Richarda Meiera. Během dvaceti let vytvoří více než dvacet návrhů, z nichž mnohé budí nadšený světový ohlas. Připomeňme Muzeum ve Frankfurtu nad Mohanem, Canon Headquarters v Tokiu, interiéry Getty Center v Los Angeles, návrh přestavby Philharmonic Hall v Lincoln Centru v New Yorku, v Římě pak Jubilejní kostel a Muzeum Ara Pacis.
Kenneth Frampton, významný historik architektury a profesor Kolumbijské univerzity, považuje Jubilejní kostel v Římě za zásadní přínos Johna Eislera do vývoje tvorby Meierovy kanceláře a řadí jej mezi významné české architekty emigranty, jejichž dílo je neoddělitelně spjato s vývojem americké architektury.
V roce 2003 John Eisler zakládá v New Yorku vlastní kancelář John Eisler Architect, se kterou pokračuje v tvorbě i po návratu do ČR v roce 2006. Nejvýraznější domácí realizací se pak stane rezidence „12 Lofts“ v pražské Bubenči, za kterou získá v roce 2011 Čestné uznání Grand Prix Architektů. Předtím v roce 1995 obdržel Grand Prix Obce architektů, která se uděluje českým architektům působícím v zahraničí. Působil i v Umělecké a vědecké radě ČVUT, jehož rektor mu v roce 2020 udělil zlatou Felberovu medaili I. stupně za pedagogickou a vědeckou činnost trvalých hodnot.
