Jaké to je v ateliéru Michala Gabriela

V ateliéru sochařství 1 studuji čtvrtým rokem pod vedením profesora Michala Gabriela a asistenta docenta Tomáše Medka. Ateliér jsem si vybrala, protože je jeden z mála, který se do druhého ročníku cíleně věnuje studii portrétu a studii figury. Myslím si, že je to pro začátek velice důležité. Od třetího ročníku je téma volné. K tomu navíc dostáváme úkoly, buď zadání, které si Gabriel vymyslí sám, nebo nějaké aktuální. Například portrétní studie busty Václava Havla. Nebo se také účastníme různých sochařských soutěží. Takto nastavený model „výuky“ je dle mne dobrý. Jen si myslím, že v poslední době kvalita studia figury a portrétu degraduje.

Mimo základní sochařský „kumšt“ a volnou tvorbu máme v ateliéru možnost pracovat s 3D technologiemi. Ateliér má dvě 3D tiskárny (tiskárna pro sádrový kompozit, anebo ABS plast), které taky můžeme využívat. Každý student ateliéru projde základním seznámením s "3Dčkem". Pak už je jen na něm, jak svou tvorbu bude dále rozvíjet. Jestli zvolí formu „klasickou“, nebo může využije „nových“ technologií. V roce 2014 jsme vytvořili projekt Inovace v umění. Firmě Deloitte byly na počátku představeny návrhy a prezentace. Někteří z nás dostali příležitost svůj objekt zrealizovat. Výstupem byla výstava v jejich firmě v Praze. Pro nás to byla skvělá možnost vyzkoušet si spolupráci s tak velkou firmou.

V ateliéru pracujeme všichni pohromadě. Má to skvělou výhodu, že si můžeme pomáhat. Třeba při rozebírání těžkých forem, nebo se od sebe navzájem učit novým postupům, práci s novými materiály či zkušenostem, které jsme třeba nabyli na stáži v zahraničí. Studium sochařství je časově náročnější, oproti v jiným ateliérům na FaVU. Proto spolu strávíme spoustu času. Řekla bych, že jsme taková velká rodina. Při nejmenším alespoň „společenství“, které se velice dobře zná. Na Vánoce máme štědrovečerní hostinu s kaprem a salátem. Nechybí ani stromeček a Betlém vytvořený z ateliérových soch.

Každou středu míváme ateliérovou schůzku, po které probíhají individuální konzultace s profesorem Gabrielem. Dialog neprobíhá formou debatování o tom, jestli vymyšlená socha, či náčrty objektu jsou dobré nebo špatné. Má podobu otázek, které nemusí být vždycky zodpovězeny. Alespoň ne hned. Pro mě je třeba velice přínosné, odpovědět si na tyto trefné Gabrielovi otázky. Tím se posouvám v tvorbě, nebo rozhodnutí svůj výtvor nějak změnit. Jedna věc je vymyslet formu, ale druhá věc je dát formě obsah, který si třeba vnitřně uvědomujeme. Často jej nedokážeme říct a zformulovat nahlas. Na druhou stranu nebylo by od věci konzultace přesunout do kruhu, mezi studenty. Naučit se přijímat názory i kritiku od svých spolužáků. Vnímat taky jiný pohled více lidí.

Inspiraci čerpám z okolního prostředí, života a vzpomínek, které mě aktuálně ovlivnili, a které se mi vybaví. Reflektuji je do mého současného stavu a svých vlastních soch.

Náš ateliér mi umožnil poznat a naučit se spoustu nových věcí, technologií, seznámil mě s různými projekty, ke kterým bych se asi sama nedostala. Zároveň chodím do prostředí, kde mě obklopují kamarádi. I oni sami tvoří, a tím kolem vzniká tvůrčí atmosféra. Ta mě stále žene kupředu.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů, designérů a umělců.