Jaké to je v ateliéru Karla Havliše

V letním semestru minulého roku jsem si měla vybrat urbanistický ateliér. Do té doby jsem se urbanismu vyhýbala. Cítila jsem, že obytné soubory nejsou zrovna můj šálek čaje. Když jsem ale v nabídce ateliérů narazila na téma „5 + 5 Stadterneuerung - Obnova měst“ pod vedením docenta Havliše a doktorandů Ondry Chybíka a Michala Krištofa, spadl mi kámen ze srdce.

Už od začátku bylo jasné, že ateliér se bude velmi lišit od ostatních. První a snad nejmarkantnější rozdíl byl v práci ve dvojicích. S přibývajícím množstvím úkolů snad na každou z pěti dvojic přišla krize. Měli jsme rozdílné názory a nápady. Také tempo a způsob práce byl jiný, ale nakonec jsme se všichni dokázali „sladit“. Při navrhování jsem pocítila spíše pozitivní stránku týmové spolupráce - ze dvou hlav se rodí více nápadů. Člověk má možnost neustále diskutovat a má okamžitou zpětnou vazbu. Nedokážu posoudit, zda mi práce v týmu vyhovuje více. Především je úplně jiná. V každém případě mi však tato zkušenost velmi pomohla a doufám, že bude na naší fakultě více příležitostí pracovat v týmech, protože je to podle mého názoru jedna z nejdůležitějších zkušeností, kterou by si student měl během studia architektury zažít.

Na začátku si každý tandem vylosoval dvojici měst - jedno bylo z regionu Dolního Rakouska, druhé z Jihomoravského kraje. Krátce poté nás čekala dvoudenní exkurze po pěti sídlech Dolního Rakouska. Při průchodu městem jsme měli oči otevřené - během pár hodin jsme museli vstřebat z ulic a veřejných prostor co nejvíce - atmosféru, energii, charakter míst, vnímat, zda je město živé, co na první pohled funguje a co ne. Přestože jsme poté dělali ještě spoustu analýz a rozborů, tato osobní zkušenost byla ve velké míře základem pro další práci. Návštěvy jihomoravských měst pak probíhaly individuálně. Měli jsme na jejich zkoumání více času a také zde byla možnost promluvit s místními. Proto bylo pro většinu z nás jednodušší hledat řešení pro sídla česká. Nehledě na to, že jsme jakýkoliv materiál pro analýzy nemuseli filtrovat přes Google překladač, čehož jsme se u rakouských měst nevyvarovali. Všichni si určitě umíte představit, jak zajímavé závěry z těchto analýz vyplývaly.

V ateliéru se velký důraz kladl na poznání místa. Strávili jsme nad analytickou částí celou polovinu semestru. Nejdůležitější bylo, abychom byli schopni z každého rozboru vyvodit závěr - co to pro město znamená? Proč jsem to vlastně zkoumala? Jak mi to může pomoct při další práci? Nejvíce jsme byli káráni za „analýzy pro analýzy“, které nikam nevedou a nic z nich neplyne. Také jsme na konci této části museli říci základní koncept a směr, kterým bychom se chtěli v další práci ubírat.V další části, tvůrčí a návrhové, jsme narazili na problém, který nikdo z nás nečekal - měli jsme na výběr jakýkoliv způsob zásahu do města, od malých, jemných zásahů, jako například vymyšlení společenských akcí, které mohly místo oživit, až po přestavby velkých území. Z toho nepřeberného množství řešení jsme nevěděli, čeho se chytit. Museli jsme mít na paměti alespoň základy financování těchto projektů a také myslet na to, zda není zásah násilný a jak by ho místní mohli přijmout. Čekala nás tedy série slepých uliček a nesmyslných nápadů.

Grant z EU, kvůli kterému mohl být celý projekt uskutečněn, nefinancoval pouze průběh ateliéru a exkurzi, ale mohli jsme také uskutečnit sérii veřejných přednášek týkajících se tématu obnovy měst a městských zásahů. Jedné z nich se účastnil také Igor Marko - architekt a urbanista působící dnes především v Anglii se svým ateliérem MARKO and PLACEMAKERS. Po přednášce přijal pozvání také na druhé kritiky. Naše dvojice sice na těchto kritikách dostala asi nejvíce „na frak“, na druhou stranu nás však kritická slova motivovala a pomohla najít směr, kterým bychom se mohli ubírat.

Kvůli časovému vytížení vedoucích konzultace často odpadaly. Proto byly kritiky nejdůležitější formou konfrontace a hledání řešení. Práce tedy byla ve velké míře na nás a snažili jsme si co nejvíce radit a konzultovat mezi sebou. Hledali jsme reference, inspirace, projekty. Když se nám povedlo se s vedoucími potkat, zavalila nás další smršť příkladů a zkušeností z praxe. Tyto reference nám však měly především otevřít oči, abychom viděli, co všechno je možné. Žádné kopírování a používání zažitých principů a nápadů nepřicházelo v úvahu - řešení muselo jít přímo z nás, na tělo městům, kterým jsme se věnovali.

Jeden z nejdůležitějších momentů přišel až na konci semestru - závěrečné kritiky. Často jsem byla na konci předchozích ateliérů zmatená a zklamaná - člověk dostal známku bez jakéhokoliv komentáře a vyjádření. Těžko se pak mohl poučit z vlastních chyb a omylů. V tomto ateliéru to však bylo jinak - pár dní před odevzdáním jsme promítli všechny projekty, vedoucí se vyjádřili k tomu, co jim na projektu nepřestalo vadit a co na něm naopak oceňují. Především nám pak poradili s grafickou stránkou - všechno musí být jasné, srozumitelné na první pohled, správně seřazené na plakátu a přesvědčivé.

Jak jsme se v průběhu semestru dozvěděli, ateliér na téma malých a středních měst v konfrontaci s těmi rakouskými byl dlouhodobým snem docenta Havliše. Mohli jsme se o tom přesvědčit především jeho nadšením - jak při konzultacích, tak při organizování přednášek a výstav. Jedna z výstav proběhla v Domě pánů z Kunštátu, další bude v těchto dnech otevřena na univerzitě v Krems a bude putovat po Dolnorakouských městech.

Na práci pod vedením pana Havliše oceňuji jeho otevřenost vůči originálním řešením, množství vědomostí a zkušeností, které se snaží studentům předat v co největší míře. Proto se také konzultace a kritiky často protáhly do večerních hodin. Vkládá velkou důvěru do rukou mladých doktorandů. Student má pak možnost konfrontace s názory dvou různých generací architektů.

Když se téměř ohlédnu za tímto ateliérem, nepochybuji, že jsem vybrala dobře. Především mi pomohlo intenzivní zkoumání a snaha o pochopení problémů a příležitostí města v širším kontextu. Takovýto pohled na město jako komplexní celek se nemusí hodit pouze při řešení urbanistických ateliérů, ale při jakémkoliv zásahu do struktury města. V neposlední řadě pak byl velmi přínosný důraz, který byl kladen na čisté, jasné a srozumitelné grafické vyjádření. Právě důsledná práce s grafikou by se podle mého názoru mohla stát součástí každého ateliéru na naší fakultě.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.