Jaké to je v Ateliéru FLO(W)

Žádná charakteristika není objektivní, ačkoli se o ni může autor sebevíce snažit. Pokusím se uvést ke svému pohledu co nejvíce důvodů, aby si každý mohl názor udělat sám. Rozhodl jsem se svůj příspěvek rozdělit do tří částí. Popíšu svůj vztah k ateliéru, osobu pana Floriána a jeho metodiku výuky.

Studium v ateliéru není pro každého. Ne kvůli schopnostem práce s pc, ale spíše jde o to, jak člověk vnímá okolní svět, jak ho chápe a čemu věří, v čem vidí smysl a co ho baví. Nyní zpracovávám BP, kterou jsem začal už loni. Za chvíli by se měla odevzdávat, jde to pomalu. Nemám po ruce žádné studie, které bych mohl opsat, všechno se vymýšlí a zjišťuje od nuly. Dost lidí by se na to vykašlalo, nebo se do toho vůbec nepouštělo. I když stále plno věcí nevím a tápu, věřím, že to dobře dopadne, musí. Nic jiného mi ani nezbývá. U obhajoby to nebude lehké. I na základní otázky bude těžké reagovat. Vím, že dům není perfektní a má některé nedostatky, které se mi budou vytýkat. Ale o tom tento projekt vůbec není. Sice se mi některé dotazy můžou zdát přízemní, ale tak to prostě je. A jaký to má všechno smysl? To si každý už musí uvědomit sám, buď ho vnitřně cítí, nebo to pro něj hold není.

Na rozdíl od ostatních pedagogů pan Florián nemá vlastní studio a nebere tak ateliér jako vedlejší činnost. Nemá rodinu, rodinou jste pro něho vy, studenti. Vzniká tak zvláštní symbióza, kdy on potřebuje vás a vy zase jeho. Má vizi a svoji práci bere jako poslání, náplň svého života. Z čehož vznikají pro vás výhody, ale i povinnosti. Ateliéru se věnuje na 100% a totéž se očekává i od studentů. SMS zprávy o půlnoci s materiály k prostudování nejsou neobvyklé. Pokud se nadchne pro váš projekt, věřte, že udělá první poslední, aby vám pomohl. Práce v ateliéru a finální výstup je individuální a volný, což podněcuje kreativitu, ale zároveň může nahrávat lehkovážnosti a populismu. Je něco jiného, jak by to udělal Florián a jak to studenti odevzdají a prezentují. S málokterým projektem je vlastně na konci spokojený.

Neexistuje jednotné semestrální téma pro celý ateliér. Každý student si zvolí svoje zadání sám. V ideálním případě každý na začátku semestru přijde a řekne, že toto a toto ho zajímá a chtěl by se tomu věnovat. Pak si k tomu hledá rešerše, podklady a vzdělává se. Zbytek semestru individuálně pracuje a konzultuje. Na začátku většinou nevíte, kam se na konci semestru s prací dostanete. Pan Florián ani nechce, abyste věděli, co konkrétně budete dělat – ve výsledku to ani stavba být nemusí. Věří, že by studenty měl v tomto ohledu co nejméně omezovat, že jedině tak budou mít prostor (je rozdíl mezi nasměrováním a usměrněním). Zkoušíte, hledáte, programujete a objevujete a necháváte se unášet. Představte si, že vyvíjeli lék na rakovinu a místo toho objevíte lék na AIDS – je to úspěch, nebo neúspěch – když cílem měl být lék na rakovinu? (Úspěch). Občas se může stát, že se neposunete nikam, nebo naopak se dostanete někam, odkud se jen těžko podaří vybruslit s elegancí. Když se pustíte do neznáma, riskujete, ale to je přeci správné, ne?

V semestru jsou 3 společné prezentace. Jede se na třídenní workshop. Přítomnost v ateliéru není povinná. Forma a rozsah finálního výstupu jsou na studentovi – každý by měl odprezentovat svůj projekt co nejlépe a zvolit k tomu i prostředky. Ateliér FLO(W) se vůči ostatním diferencoval. Každá zkušenost je dobrá, čím je rozličnější, tím je přínosnější.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.