Jak učí teorii architektury Radomíra Sedláková

Když jsem si vybírala ve školním systému konkrétní seminář teorie architektury, doufala jsem, že bude u paní docentky Sedlákové volné místo a vyšlo to. Byl to první kurz, na kterém jsem se s paní docentkou setkala, ale o jejím působení na katedře architektury jsem věděla už dříve a znala jsem některé knihy, kterých byla autorkou. Na její seminář jsem se hlásila i proto, že jsem paní docentku chtěla poznat osobně. Moje zkušenost s výukou na jejím semináři byla celkově příjemná. Doba výuky sice vyšla na pozdně odpolední hodiny, kdy už jsme byli trochu unavení, ale možná i díky tomu měly semináře takovou klidnou atmosféru, při které se dalo dobře povídat. Podobně jako to bývá i u jiných seminářů, na první hodině jsme se dozvěděli informace o průběhu semestru a požadavky pro získání zápočtu. Dostali jsme seznam literatury, ze kterého jsme si měli vybrat jednu publikaci pro zpracování semestrálního referátu. Byla také možnost domluvit se a vybrat si knihu jinou, třeba i beletrii, pokud se v ní alespoň nějaké pasáže vztahovaly k architektuře. Každý seminář byl potom věnován 3-4 knihám, ve snaze udržet jejich chronologickou návaznost.

Semináře byly vedené formou prezentací, kdy každý z nás popisoval, o čem vybraná kniha je, co se tím autor snažil říci a jaký je na to náš vlastní názor. V průběhu semestru pak každý odevzdával svůj písemně zpracovaný referát, který shrnoval nebo rozšiřoval naši ústní prezentaci. Po každé prezentaci následovala diskuse, kdy se k tématu měli možnost vyjádřit i ostatní. Jak z nás postupně opadával ostych a začalo se nás do diskuse zapojovat víc, stávaly se diskuse mnohem zajímavější. Pokaždé jsem si z povídání ostatních odnášela ještě spoustu myšlenek na doma. Skvělé byly průběžné dodatky paní docentky Sedlákové, vždy pro nás do diskuze doplňovala něco zajímavého k zamyšlení a vedla diskusi takovým směrem, abychom se dostávali ke srovnání myšlenek autora knihy s tím, co jsme vypozorovali v praxi. Z toho jsem si pokaždé odnesla nejvíc a získala tak i zkušenost, že k lepšímu pochopení věcí a souvislostí pomáhá o nich mluvit, protože před každou řečí je člověk donucen si sám v sobě lépe utřídit myšlenky, aby byl schopný je dál interpretovat. Pro mne má vlastní prezentace byla i takovým cvičením schopnosti se správně vyjádřit, aby mne ostatní pochopili tak, jak bylo mým cílem.Kdybych mohla něco změnit, změnila bych jen svou vlastní přípravu. Některé knihy ze zadaného seznamu jsem sice četla už dříve, ale spoustu dalších jsem ještě přečtených neměla a tak mi chyběla vlastní zkušenost a názor. Proto pokud mohu budoucím posluchačům předmětu teorie architektury vzkázat nějakou radu, i když se jedná o věc jaksi samozřejmou, chtěla bych vzkázat, aby si na tuto literaturu včas našli čas a četli ji s předstihem. Za jeden semestr se toho už pak moc nestihne a vyprávění ostatních na seminářích a přednáškách nikdy nedá člověku tolik, jako vlastní poznání.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.