Jak prožívají epidemii koronaviru čeští architekti? Přinesla klid, zpomalila rozhodování
Mluví se o tom, jak současná epidemie zasáhla lékaře, učitele, rodiče, kuchaře i opraváře. Co ale znamená pro architekty a architekturu? EARCH.cz se zeptal několika architektů ze studií různé velikosti a zaměření, která působí v různých částech Česka. „Děláme práci dvojnásobnou dobu, kterou ale nikdo nehodlá platit,“ říká Petr Burian ze studia DAM. „Jeden má čas si číst a vzdělávat se,“ tvrdí Jan Hora ze studia ORA. Požádali jsme i o aktuální karanténní foto z jejich pracovního místa.
Karolína Vránková , 27. 11. 2020
Eva Jiřičná, AI-DESIGN Praha, 9 architektů ve studiu
Jak prožíváte epidemii covidu?
Tady v Londýně se život zastavil na jaře, a teď už podruhé. V první fázi jsem poslouchala, co nám řekli. Jsem ve věkové skupině, která je ohrožená, takže jsem chodila jenom do zahrady a sousedé se o mě starali, když jsem potřebovala něco zvenčí. V druhé fázi je to přece jenom volnější. Nosím ven roušku a snažím se fungovat pokud možno normálně. Biografy, divadla, výstavy, také výstava, kterou jsem připravila pro Royal Academy, to všechno je zavřené. Tak aspoň cvičím on-line a každý den aspoň hodinu chodím venku. Koupím si kapučíno, dělám prostě, co se dá. Člověk se musí přizpůsobit.Je mi ale líto, že tolik lidí je nezaměstnaných, přibylo bezdomovců, pro lidi na nejnižší části společenského žebříčku je to tragédie
Jak jste se museli současné situaci pracovně přizpůsobit?
V Anglii nikdo nepracuje, většina našich jobů stojí. Ještě tak velké stavby, tam se musí pokračovat, ale na těch malých se nic neděje. Dnes ráno jsem měla schůzku na stavbě a z patnácti dělníků tam byly dva. Ostatní jsou zdaleka a nechtějí dojíždět, nebo jsou v izolaci.Je také těžké sehnat materiály, musíme leccos měnit. Věci v Praze pokračují daleko lépe.
Jak podle vás epidemie do budoucna ovlivní vaši práci a architekturu obecně?
S kolegy architekty si pořád píšeme, telefonujeme a zoomujeme, ale nikdo nic konkrétního neví. Architektura závisí na ekonomice, musí být klient, a ten musí mít peníze. Teď jsem slyšela zprávu, že se povedlo vyrobit vakcínu, a z toho jsem měla obrovskou radost, to je úžasná zpráva – i pro architekturu. Ovšem bude to jistě ještě dlouho trvat. Musíme počkat. Jak říkala moje teta, kozák řeší situaci až když se do ní dostane. To se mi v životě osvědčilo.
Může mít podle vás současná krize pro architekty i nějaký přínos?
Doufám, že nám pomůže zachránit planetu. David Attenborough říká, neplýtvat. Teď se lidi myslím učí méně plýtvat. Je menší spotřeba benzínu, méně aut, spousta lidí chodí pěšky.Platí to i pro architekturu. Věřím, že lidi začnou vymýšlet nové materiály a nové způsoby stavění. To by mohl být přínos téhle tragédie. Já jsem životní optimista.
Více k tématu
Jaroslav Wertig, A69 – architekti, Praha, 20 architektů ve studiu
Jak prožíváte epidemii covidu?
Asi je to rouhání, ale po jarním lockdownu se mi (a přiznala se mi k tomu i řada přátel) stýskalo. To zvláštní bezčasí, nakázané uvolnění, možnost resp. nutnost koncentrovat se jen na podstatné. Pokles stresu, který v té době ještě nenahrazoval stres ze statistik nákazy.
Jak jste se museli současné situaci pracovně přizpůsobit?
Do naší profese se propíší vlivy podobně jako při poslední globální krizi až se zpožděním. Práce zatím neubylo. Naopak, zavládlo horečnatější tempo, snaha co nejdříve všechno dokončovat. Problémem se staly kapacity. Nejdříve odchod kolegů s dětmi v předškolním a školním věku na homeoffice a později i nucené odchody do karantény. A zpomalení přinesla i nutnost komunikovat s kooperanty nebo klienty přes média. Není tak efektivní a rychlá jako při osobním styku.I konzultace v rámci školního ateliéru se odehrávají výhradně přes komunikační platformy. Opět, to má oproti osobnímu setkávání své limity. Ale vzhledem k širším okolnostem (utlumení společenského života) se studenti mají možnost více věnovat práci na svých projektech. Na konci minulého semestru jsem rozdal nejvíce Áček za svoji pedagogickou kariéru.
Jak podle vás epidemie do budoucna ovlivní vaši práci a architekturu obecně?
Nijak zásadně. Podle reflexí minulých pandemií se nedají očekávat nějaké kvalitativní posuny. Myslím, že nás ani nečeká osvěžení typologie veřejného prostoru novodobými morovými sloupy ;o).V rezidenčním sektoru bych si přál, aby lidé po zkušenosti z lockdownu změnili své nároky hlavně na prostorový komfort bydlení a jeho vztah k přirozenému prostřední. Ale myslím, že až aktuální stav pomine, vrátí se většina k naprostému pragmatizmu. Jak říkal náš profesor dějepisu na střední škole: „Nesmrtelnost lidstva spočívá v jeho neschopnosti poučit se“.
Jak by vám mohly pomoci profesní organizace?
Agendu profesních organizací bych viděl aktuální úplně někde jinde, než v reakci na pandemii. Spokojil bych se s neutuchající snahou kultivovat legislativní prostředí, lobovat za napravení škod napáchaných v uplynulých letech jeho naprostou nekoordinací a aplikací vulgárního pojetí liberálně ekonomických vizí. To jsou myslím viry, které zásadně vyčerpávají a podvazují vitalitu naší společnosti, vedle kterých je covid pouhou epizodou.
Může mít podle vás i nějaký přínos?
Pro mně osobně je přínosem prošťouchnutí mé nedůvěry vůči novým médiím a formám komunikace. Na druhou stranu, myslím, že si provozovatelé elektronického prostředí, do kterého se teď svět uchýlil, si uvědomují nárust svého významu a naši závislost na nich. A že to použijí ve svůj prospěch, o tom po zkušenostech po poslední globální krizi nepochybuji. Tohle elektronické Versailles se nám ještě pěkně vymstí.
Pavla Melková, MCA, Praha, ateliér střední velikosti
Jak prožíváte epidemii covidu?
Nechci si stěžovat. Jako architekti nejsme ani v první ani v druhé linii, na rozdíl od doktorů nebo řidičů tramvají, prodavačů v potravinách, a podobně. Máme více na výběr, jakým způsobem se situaci kreativně přizpůsobit. Mně osobně přinesla klid, který mi umožňuje například věnovat se také věcem jako psaní, soustředěné přemýšlení, vyžadujícím určité odříznutí se, koncentraci a ucelený čas, který v běžném životě architekt vydobývá stěží.Zároveň ale zrušila nebo zkomplikovala některé projekty, a některé se možná už ani neobnoví.Odnášejí to také připravované knihy, výstava, přednášení a hlavně pár věcí v zahraničí, které se nemohou uskutečnit, protože tam nemohu odjet. To je mi hodně líto.A mám taky strach o budoucnost kulturních odvětví – nejen architekturu, ale knihy, divadla, filmy, výstavy … všichni víme, o čem mluvím.
Jak jste se museli současné situaci pracovně přizpůsobit?
Snažíme se, co do výsledku, pracovat dál na všech zakázkách, jako kdyby situace byla normální. Forma práce je ale samozřejmě výrazně složitější a náročnější. Všechny kolegy máme v home office a jako atelier se převážně scházíme přes Teams. V podstatě většina schůzek – s klienty, úřady, atd. se nám rovněž přesunula do online prostředí. A protože děláme několik projektů týkajících se veřejného prostoru, jejichž důležitou součástí je široká a častá komunikace – s veřejností, stakeholdery apod. - potýkáme se s problémem, jak v tomto nahradit normální osobní lidský kontakt, což je na hranici řešitelnosti.
Jak podle vás epidemie do budoucna ovlivní vaši práci a architekturu obecně?
Uvidíme, zatím jsou to spíše spekulace. Mám-li říci jednu pozitivní a jednu negativní věc, tak tou pozitivní může být skutečnost, že si lidé, díky tomu, že jsou nyní nuceni trávit čas na jednom místě – v jednom bytě, domě, ulici, místě, pravděpodobně více uvědomí, jak je kvalita okolního prostředí, pro kvalitu jejich života důležitá.Protože pak budou jednak více vyhledávat dobrou architekturu a dobré architekty, a jednak se sami o prostředí zajímat a pečovat o něj.A negativní: mám obavu, aby nevznikla větší tendence k uzavřeným izolovaným prostorům, různým kondominiím apod. Byla by to škoda, navíc právě teď, kdy se začíná výrazně cenit kvalita veřejného prostoru a kdy lidé v něm poslední dobou trávili stále více času.
Jak ovlivní naši práci? Díky ekonomické krizi zřejmě ubude pracovních příležitostí. Ale možná přibudou jiné? Architektura je disciplína, která reaguje na potřeby lidí a společnosti, řeší jejich problémy. Ty se nejspíš změní a tím se změní i naše práce – možná budeme potřeba jinde.
Jak by vám mohly pomoci profesní organizace?
Myslím, že jsme si jako architekti zvykli, že v praktických věcech nám profesní organizace nikdy moc nepomáhaly a musíme si pomoci sami. Takže mám dojem, že to platí i teď. O žádné pomoci nevím – nemohu ale vyloučit, že mi něco uniklo. Myslím, že hlavní čas na pomoc teprve přijde. Obecně je například dlouhodobý problém, jakým způsobem se zadavatelé k architektům chovají, třeba ve smluvních vztazích. Platí to bohužel i pro veřejnou správu. A ekonomická krize povede k tomu, že se tyto vztahy ještě zhorší. Tam by měly profesní organizace zasahovat, pomoci architektům bránit se diskriminačním podmínkám, zejména například vůči veřejné správě.
Může mít současná krize pro architekty i nějaký přínos?
Dělat architekturu znamená umět stále znovu, při každém dalším projektu, reagovat na nové situace. Vnímat prostředí, situace a vztahy, do kterých stavbou vstupujeme, pochopit jejich problémy a potenciály, najít způsoby, jak z daných podmínek vytvořit co nejlepší výsledek. Stav pandemie na nás všechny klade podobné nároky. Takže je-li na většině zlého zároveň něco dobrého, v tomto případě jednou z takových věcí může být prohloubení dovednosti reagovat na nové, nečekané situace a tím také posilování tvůrčího přístupu ke světu, neustrnutí v zaběhnutém.
Ondřej Chybík, Chybík+Krištof, Brno, Praha, Bratislava, 50 architektů ve studiu
Jak prožíváte epidemii covidu?
Epidemii prožíváme celkem dobře, žádný z našich projektů nebyl odložen. Zjistili jsme, že můžeme efektivně pracovat i online a že naše produktivita zůstává na stejné úrovni.Jak jste se museli současné situaci pracovně přizpůsobit?
Jakmile byla ustanovena vládní opatření, stali jsme se týmem na dálku, využívajícím různé video platformy pro spolupráci. Video meetingy nově aplikujeme i v rámci schůzek s našimi klienty, tím se nám výrazně zkrátila doba, kterou jsme trávili na cestách.
Jak podle vás epidemie do budoucna ovlivní vaši práci a architekturu obecně?
Principy sociálního distancování, které všichni zažíváme, budou mít pravděpodobně dlouhodobé dozvuky. Věříme, že se kancelářské prostředí změní a stejně tak se změní i domov, protože se zřejmě vrátíme do doby, kdy byl domov a pracovní prostor pod jednou střechou, zejména pro kreativní průmyslová odvětví. Jak by vám mohly pomoci profesní organizace?
Bez odpovědiMůže mít podle vás epidemie i nějaký přínos?
Přínos vidíme v tom, že čas, ušetřený na cestách, můžeme věnovat navrhování a pozornosti našim projektům. Online komunikace nikdy osobní kontakt zcela nenahradí, ale věříme, že kombinace obou je nejlepším východiskem.
Petr Burian, DAM architekti, Praha, 20 architektů ve studiu
Jak prožíváte epidemii covidu?
V téhle zvláštní době, kdy je pozitivní být negativní, DAM funguje relativně normálně. Při jarní vlně jsme část týmu přesunuli do home office. Moc efektivní jsme ale nebyli a zakázkám i lidem začal chybět kontakt. Spousta věcí se bez fyzické přítomnosti udělat nedá. Nyní chodíme na pracoviště za výrazně zostřených protiopatření. Snažíme se být zodpovědní a otevření k týmu. Každý máme ve svém okolí někoho, koho bychom neradi ohrozili.
Jak jste se museli současné situaci pracovně přizpůsobit?
Komunikace na dálku se stala nutností. Je však zdlouhavá, často drhne i technicky. Obecně platí, že se projekty roztáhly v čase. Úřady nezřídka zamrzly, klienti zvolnili. Nikoli vlastní vinou děláme práci dvojnásobnou dobu, kterou ale nikdo nehodlá platit. Tým je naštěstí mladý a flexibilní, takže se prozatím daří situaci zvládat.
Jak podle vás epidemie do budoucna ovlivní vaši práci a architekturu obecně?
Nepochybuji o tom, že dopad v podobě redukce zakázek přijde. Obor má ale z podstaty značnou setrvačnost, takže nás dost možná čeká propad v okamžiku, kdy se zbytek ekonomiky začne probouzet k životu. Stát i obce budou bez peněz a jejich dosavadní nízká investiční aktivita do výstavby nejspíše ještě více poklesne. Nevěřím úplně predikcím o tom, jak virus překope stavění, typologii, návyky lidí. Máme krátkou paměť. Na špatné věci lidstvo zapomíná bohužel (nebo bohudík?) velmi snadno a rychle.
Jak by vám mohly pomoci profesní organizace?
Poskytovat služby ve stavebnictví je dlouhodobě tvrdý chlebíček. Obor je podfinancovaný. Ano, nepochybně jsou odvětví, která zasáhla pandemie brutálněji. Přesto některá vládní opatření ulehčující například živnostníkům při jarní vlně pomohla. V krátkodobém horizontu vidím možnost lobbingu komory za jejich prodloužení a vylepšení. V tom dlouhodobějším pak prosazování investiční výstavby z veřejných zdrojů jako prostředku k nastartování ekonomiky.
Může mít současná krize pro architekty i nějaký přínos?
Cokoli, co nás přesadí z vyjetých kolejí, může mít ve výsledku pozitivní efekt, aniž to třebas už nyní dohlédneme. Učíme se, jsme donuceni reagovat kreativně a za pochodu na změnu situace. Úsloví „Co tě nezabije, to tě posílí“ nadále platí, jen dostává poněkud znepokojující doslovný kontext.
Petr Lešek, Projektil architekti, Praha, 20 architektů ve studiu
Jak prožíváte epidemii covidu?
Pracujeme na dříve nasmlouvaných zakázkách. U nových se začátky odkládají.
Jak jste se museli současné situaci pracovně přizpůsobit?
Největší komplikace je prodlužování času stráveného nad projekty (při stejné odměně). Schůzky se stále odkládají. Je obtížně zapojit všechny stakeholdery a získat od nich vyjádření. Na webových schůzkách se obtížněji dospívá k rozhodnutí. Obdobné webové schůzky jsme již dříve absolvovali se zahraničními klienty, takže to pro nás nebylo neobvyklé. Jen tehdy to bylo cíleně připravené. Nyní se distanční způsob práce a rozhodování většina učí a nemají to občas zažité.
Jak podle vás epidemie do budoucna ovlivní vaši práci a architekturu obecně?
Architektura je týmová práce. Je efektivnější důležitá rozhodnutí dělat při osobních jednáních. Tedy vždy bude snaha se vrátit aspoň zčásti zpět k fyzickým schůzkám a fyzickým prezentacím. I na stavbu nestačí poslat dron s kamerou, je nutné to vidět reálně. Vytvářet fyzické prostředí bez fyzické kontroly výsledku není smysluplné.
Jiná věc je nakolik to změní společenskou poptávku. Digitalizace společnosti určitě výrazně upraví požadavky a priority lidí. Jaké budou developeři preferovat administrativní budovy? Jaké byty? To je zatím jen ve sféře spekulací. Za sebe bych byl rád, kdyby to vedlo k podpoře kvalitního veřejného prostoru, aby se lidé nemuseli zavírat uvnitř bytů.
Jak by vám mohly pomoci profesní organizace?
Spíše jde o to, jak by měli architekti v profesních organizacích spolupracovat ku společnému prospěchu. Profesní organizace nejsou geniální centrály, které to za všechny vyřeší. Jsou tak silné a schopné, jak silné je zapojení členů v nich. Určitě by tedy pomohlo využít určitou formu crowdsourcingu členů. Těch pár architektů v „orgánech“ nedokáže postihnout všechny možnosti. Za sebe si nicméně myslím, že by profesní organizace měla aktuálně stále hlásat triviální pravdu, že v dobách krize je ideální čas připravit projekty na dobu po krizi. Jestli se z ní máme „proinvestovat“ tak musí být připravené projekty a to projekty smysluplné a dobře zpracované.
Může mít podle současná krize pro architekty i nějaký přínos?
Snad se tím urychlí digitalizace schvalovacích procesů a podkladů pro projekty. Stále se o tom hodně hovoří, ale není vidět žádný posun. To by hodně ušetřilo nesmyslné administrace a zbylo by více času na samotné navrhování.
Jan Hora, ORA, Znojmo, 5 architektů ve studiu
Jak prožíváte epidemii covidu?
V jednom domě žiji i pracuji, kromě zahrady prakticky nevycházím...
Miluji to ticho. Jiný druh ticha. Žijeme v rušné části města a je to příjemný nezvyk. Baví mě zvuky víkendu ve vnitrobloku. Lidé se zdržují více doma a jejich přítomnost je slyšet. Na jaře to bylo slyšet víc, bylo více otevřených oken. Stýská se mi po hospodě, ale díky dlouhým domácím večerům má jeden čas číst a vzdělávat se. Celkově je tahle krize příležitost si ověřit, jak člověk bydlí a nějak to reflektovat (má-li jeden tu možnost...).
Jak jste se museli současné situaci pracovně přizpůsobit?
Část spolupracovníků pracuje na dálku. Konzultace ve škole probíhají také na dálku. Debatě to kupodivu tolik neškodí, ale nemůžeme se na ty baráky jít kolektivně podívat. Hodně se mluví o tom, že ubylo zahraničních dělníků a stavby se zastavily. Ale my to nijak nepociťujeme.
Jak podle vás epidemie do budoucna ovlivní vaši práci a architekturu obecně?
Nijak zásadně. Možná to ovlivní určité konkrétní typologie. Obecně se lidé naučí více pracovat na dálku, některá typologie se může stát nepotřebnou. Strašně rád bych viděl, aby se některé kancelářské budovy začaly přestavovat na byty. To by bylo krásné zadání - obydlet generický skelet. Taky se ukazuje toxicita masového turismu a ztráta vitality některých měst, která doplatila na svoji vizuální atraktivitu.
Jak by vám mohly pomoci profesní organizace?
ČKA zastřešuje všechny autorizované architekty. A mezi námi zdaleka nepanuje všeobecná shoda. Vnímám rozdíly napříč generacemi i světonázorem. Členem jsem krátce a neumím to ještě reflektovat, zatím z dálky pozoruji.
Může mít podle současná krize pro architekty i nějaký přínos?
Samozřejmě. Ale architektura je obor přímo navázaný na společenskou situaci. Změní-li se nějak společenské návyky, pak na to náš obor bude organicky reagovat. A každé vychýlení přináší nové problémy a výzvy. Ale osobně si myslím, že žádná radikální změna světa se konat nebude (i když bych si ji osobně přál směrem k větší udržitelnosti a výkladu toho, co může udržitelnost znamenat, nejen v architektuře), a zase rychle šlápneme na plyn...
Jan Vojtíšek, aeiou, Brno, 5 architektů ve studiu
Jak prožíváte epidemii covidu?
Snažíme se nenechat současnou pandemií nikterak rozhodit. V některých případech se nám to daří, u jiných to jde obtížněji. Naše projekty a klienti jsou velmi různorodí, s tím souvisí i různé nároky na koordinaci, rozsah práce i požadavky legislativní povolovací části.
V současné době je efektivita této části problematická, dálkově lze mnoho věcí vyřešit, ale v některých případech potřebujeme osobní kontakt. Především se jedná o dotčené orgány státní správy, stavební úřady, ale na mysli mám i sousedy, se kterými stavební záměry komunikujeme. Celkově dochází k určité kostrbatosti při jinak běžných projednáváních. Bohužel v některých případech lze této situace i zneužít v neprospěch povolování staveb, a tím dochází k nepříjemným časovým prodlevám. Rovněž nelze z důvodu opatrnosti okamžitě navázat kontakt s novým klientem či jeho záměrem, navštívit stavební místo a tím efektivně započít zakázku. Celkově oproti první vlně epidemie, kdy nebyla zcela zřejmá časová prognóza, jsou dnes investoři daleko opatrnější. Na jaře byli odvážnější, snad i naivnější, a proto ze svých obýváků více poptávali naše služby. Dnes je tomu naopa
Jak jste se museli současné situaci pracovně přizpůsobit?
Za první vlny jsme velmi rychle najeli na režim home office. Podržela nás připravenost v IT vybavení a celková zkušenost s prací na dálku, jenž je i za normálního stavu v našem oboru běžná. Novum ovšem bylo začít více komunikovat přes různé platformy s našimi kolegy, stávajícími i novými klienty. V čem spatřuji pozitivum je, že tento druh komunikace nás učí efektivněji a věcněji řešit kupříkladu problémy na stavbě, koordinovat projekční činnost či řídit chod kanceláře. Toto odosobnění za doby covidové je v tomto případě poměrně přínosné.
Jak podle vás epidemie do budoucna ovlivní vaši práci a architekturu obecně?
S přihlédnutím k faktu, že s pandemií se budeme muset zcela jistě nějakou dobu ještě potýkat, domnívám se, že nás čeká renesance větší digitalizace a virtualizace v procesu navrhování a komunikování. Bonusem by bylo, kdyby podobně začaly fungovat i úřady. Do jisté míry to práci zefektivní, urychlí a možná i zlevní. To je to dobré, co lze najít na všem špatném, jak se říká. Obávám se však větší chybovosti a možná i nižší preciznosti, především stran kvality provedení nebo estetického výrazu. Podle naší zkušenosti se pomyslné karty zdařilé stavby rozdávají stále na staveništi, tváří v tvář řemeslu.
Jak by vám mohly pomoci profesní organizace?
Jednoznačně apelovat na vládu a zákonodárce s požadavkem na dokončení kvalitního nového, nebo zásadně novelizovaného stavebního zákona s prováděcími vyhláškami. Stále máme jeden z nejsložitějších procesů povolování staveb v Evropě. A pak v dobách, jako je nynější covidová, stává se téměř nadlidským výkonem dokončit stavební řízení, aniž by trvalo půl roku. A druhá věc je osvěta, osvěta a opět jenom osvěta, aby si společnost více uvědomovala přínos naší profese.
Může mít podle současná krize pro architekty i nějaký přínos?
Po mnoha týdnech karantény, práce z domova, zákazu vycházení a absence komunitního soužití si mnoho lidí uvědomí, jak důležité je kvalitní obydlí pro naši fyzickou i psychickou pohodu. Stejně tak věřím v rostoucí chuť a poptávku po ještě kvalitnější integraci architektury a urbanismu do měst a veřejných prostor, až budeme moci zase vytáhnout paty z domu.
