"Hlen" v Alpách. Brutalistický lyžařský komplex od Marcela Breuera může být inspirací pro hotel Thermal
Pokud vám karlovarský hotel Thermal připadá jako vřed na kráse malebného lázeňského města, následující text vás pravděpodobně nepotěší. Týká se totiž brutalistického lyžařského střediska Flaine ve francouzských Alpách, které jeden z prvních studentů Bauhausu, architekt Marcel Breuer, navrhl do tamní krásné dramatické krajiny. Stejně jako Thermal, ani Breuerův komplex neunikl posměškům v podobě nejrůznějších přezdívek. Říká se mu „phlegm“, což můžeme přeložit asi jako „hlen“.
Marie Kordovská , 25. 3. 2020
Flaine se nachází na hranicích Francie a Švýcarska a až do konce 50. let šlo o nedotčenou horskou pánev s výhledem na Mont Blanc. Geofyzik Eric Boissonnas a jeho žena Sylvie, francouzští mecenáši umění a filantropové, se ale na začátku šedesátých let rozhodli, že zde vybudují lyžařský areál. Boissonnas chtěl při jeho stavbě reagovat na horskou scenérii a integrovat jednotlivé budovy komplexu do krajiny tak, aby ji co nejméně narušily. Byl to temperamentní muž a (především) zarytý modernista, a tak projekt zadal Marcelu Breuerovi. Tento světově proslulý architekt si ze svých studií ve 20. letech na Bauhausu odnesl obsesi soustředit se na každý detail realizace, od exteriéru až po jednotlivé kusy nábytku nebo nádobí, což byl také důvod, proč ho Boissonnas oslovil. Chtěl totiž ve Flaine vytvořit modernistické veledílo a open-air muzeum, utopii, která by do jeho komplexu přilákala ty nejtalentovanější architekty a umělce své doby.
Celý proces vzniku betonového ski areálu uprostřed neporušené alpské krajiny provázelo mnoho protestů, zejména z řad místních farmářů. Stavbu provázely například problémy s přívodem vody a náročný projekt přinesl i mnoho finančních potíží. Po několikaletých průtazích se komplex dokončil až díky pomoci z veřejných finančních prostředků.
Více k tématu
Breuer se při návrhu komplexu rozhodl sledovat poslední módu a hlavně se co nejvíce oddálit od místního savoyardského stylu horských chat. Ve Flaine tak vznikla série modernistických hotelových bloků, z nichž jeden odvážně „levituje“ nad hranou skalnatého útesu. Jednotlivé úrovně komplexu jsou postaveny tak, aby z jedné na druhou nebylo vidět, což mělo vytvořit pocit soukromí a klidu. Na stavbu použil Breuer prefabrikovaný beton, který byl díky svým ostrým tvarům velmi moderní a absolutně odlišný od čehokoli jiného v okolí – současně ale barevně korespondoval se skalisky v okolí. Exteriér stavby navíc zdobil krystalický kubizující vzor. Ten měl odrážet sluneční světlo na balkóny, které kopírují ikonické balkóny z budovy Bauhausu v Desavě. Breuerova kancelář samozřejmě dokonale promyslela i každý detail v interiéru - tím nejzajímavějším jsou asi betonové krby, nebo kliky navržené tak, aby se daly pohodlně používat i v lyžařských rukavicích. I Boissonnasův sen vytvořit ve Flaine open-air muzeum se naplnil. Lyžaři mohli na sjezdovkách obdivovat umělecká díla například od Picassa, Vasarelyho nebo Dubuffeta.
Přestože se Breuerovi dokonale podařilo splnit zadání, celý projekt byl problematický už ze své podstaty. Brutalismus se totiž vyvinul z poválečné potřeby vytvořit dostatečné množství sociálního bydlení v poválečné Evropě a velké brutalistické obytné projekty byly ve Francii budovány především na okrajích velkých měst. Pověst těchto komplexů rozhodně nebyla (mírně řečeno) idylická. Většina návštěvníků horských středisek pak zároveň preferovala zcela jiný styl ubytování při zimní rekreaci, který splňovala spíše tradičně vyhlížející dřevěná chalupa. Není se proto čemu divit, že se do betonového komplexu návštěvníci zrovna dvakrát nehrnuli. Breuerův komplex tak postupem času upadl do zapomnění a původní čtyřhvězdičkový hotel klesl na úroveň ušmudlaného hostelu.
Přesto nyní, takřka 50 let po dokončení, začíná být původní vize investora i architekta naplno doceněna. Brutalismus se opět stává oblíbeným stylem, a to hlavně u mladé generace. Pochopila to i hotelová společnost Maisons et Hotels Sibuet group, která v roce 2016 dokončila rekonstrukci jednoho z původních Breuerových hotelů. A jak by to u renovací podobných staveb mělo správně být, inspirovali se noví majitelé původními Breuerovými návrhy ze 60. let a hotel a celý komplex přenesli do 21. století. Hotel Terminal Neige Totem, jak zní nové jméno areálu, v současnosti nabízí stylovou nízkonákladovou možnost, jak mladí cestovatelé mohou poznat architektonický experiment dokončený roku 1971 a připadat si v něm jako v tom nejmodernějším hotelovém komplexu dneška. Pro nás má i další přidanou hodnotu – je možné zde hledat inspiraci, jak pracovat s naším vlastním karlovarským „hlenem“ Thermal.
Krátký francouzský dokument zachycující výstavbu lyžařského rezortu
